Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 390/2020Usnesení NS ze dne 22.04.2020

HeslaObhajoba
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.390.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 35,36 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 390/2020-282

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. B., nar. XY, občan Slovenské republiky, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 9 To 293/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 88/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 3 T 88/2019, byl obviněný A. B. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku. Za to byl podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 9 To 293/2019, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 11. 2019 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Obviněný namítl, že odvolací soud pochybil, když neodročil veřejné zasedání nařízené na den 7. 11. 2019, ačkoli se z něj obviněnému ustanovená obhájkyně omluvila pro nemoc s návrhem, aby veřejné zasedání bylo odročeno. Substitut ustanovené obhájkyně Mgr. Jakub Honzík opět při konání veřejného zasedání navrhoval odročit veřejné zasedání s tím, že by měla proběhnout porada mezi ustanovenou obhájkyní a obžalovaným tak, aby se na jednání oba připravili. Jeho návrhu však nebylo ze strany odvolacího soudu vyhověno. Obviněný se domnívá, že jeho právo na obhajobu bylo porušeno, neboť s obhájcem zmocněným ustanovenou obhájkyní nesouhlasil a radit se nechtěl. Bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť ustanovená obhájkyně nemohla být veřejnému zasedání přítomna pro nemoc, což odvolací soud věděl a přesto veřejné zasedání z těchto důvodů, ani přes omluvu obhájkyně a návrh na odročení z její strany, neodročil.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud shledal toto dovolání důvodným, neboť bylo porušeno jeho právo na obhajobu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu a napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný nebyl ve svém právu na obhajobu nijak zkrácen. Pokud jde o rovinu formální, obhájce k dispozici měl, a na tom nic nemění to, že případně nebyl spokojen se substitutem. Pokud jde o materiální rovinu, obviněný měl plnou možnost osobně se účastnit jednání před soudem, mohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu, vyjádřit se k důkazům, mohl vyhledat, předložit či navrhnout provedení důkazů atd. Ve výkonu obhajoby mu tedy nebylo nijak bráněno.

Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný A. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Právo obviněného na obhajobu je ústavně zaručeným právem (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a spolu s presumpcí neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) jsou základními podmínkami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Tyto ústavní záruky se promítají i do trestního řádu (§ 33 odst. 1 trestního řádu), jenž je ve shodě s Ústavou České republiky vybudován na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce (§ 33 odst. 1, § 37 odst. 2 trestního řádu), kterou je obviněný oprávněn uplatnit v kterémkoli stadiu neskončeného řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96). Tento dovolací důvod je však svým obsahem užší než obecné právo obviněného na obhajobu, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale pouze takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec, anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 48/2003 a č. 23/2007/II ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Naplnění dovolacího důvodu zde nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného obhájcem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).

Obviněný spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud neodročil konání veřejného zasedání o odvolání obviněného poté, co o to obhájkyně obviněného pro nemoc požádala, a obviněný, který s obhájcem zmocněným ustanovenou obhájkyní nesouhlasil a radit se nechtěl, trval na osobní účasti obhájkyně při tomto úkonu. Takové výhrady zjevně nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí uveřejněném pod č. 6/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že nejde o porušení práva na obhajobu a soud není povinen takové jednání odročit, jestliže se zvolený obhájce nemůže zúčastnit nařízeného hlavního líčení nebo veřejného zasedání a nechá se zastoupit jiným advokátem. Oprávnění advokáta dát se zastoupit jiným advokátem vyplývá z § 26 zákona o advokacii. V souvislostech trestního řízení přitom není rozhodné, zda jde o obhájce zvoleného (§ 37 trestního řádu) či ustanoveného soudem (§ 38 trestního řádu).

V projednávané věci byla obviněnému opatřením soudu ustanovena obhájkyně JUDr. Alena Pokorná Malachová, která jej v trestním řízení obhajovala. Pokud jde o odvolací řízení, obhájkyně dne 5. 11. 2019 požádala o odročení veřejného zasedání o odvolání obviněného nařízeného na den 7. 11. 2019, a to z důvodu své zdravotní indispozice. Z přípisu obhájkyně vyplývá i skutečnost, že po převzetí předvolání došlo ke konzultaci s obžalovaným. K žádosti odvolacího soudu o doložení lékařské zprávy prokazující odůvodněnost omluvy, která byla obhájkyni doručena 6. 11. 2019, zaslala obhájkyně soudu ještě téhož dne bez dalšího substituční plnou moc pro Mgr. et Mgr. Jakuba Honzíka LL.B., LL.M. Ve veřejném zasedání byl jako obhájce přítomen zplnomocněný substitut, který požádal o odročení veřejného zasedání s tím, že by měla proběhnout schůzka mezi ustanovenou obhájkyní a obviněným, aby se na jednání připravili. Návrhu odvolacím soudem nebylo vyhověno. Je zřejmé, že obviněný byl po celou dobu řízení zastoupen obhájcem, a to i v rámci odvolacího řízení. Do jeho práva na obhajobu nebylo zasaženo, když i ohledně řízení před odvolacím soudem konzultoval svoji obhajobu s ustanovenou obhájkyní a ve veřejném zasedání byl přítomen ustanovenou obhájkyní zplnomocněný substitut. Pro úplnost dovolací soud zdůrazňuje, že naplnění dovolacího důvodu zde nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem (srov. přiměřeně NS 19/2003-T 455 a TR NS 17/2005-T 806).

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru