Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 363/2004Usnesení NS ze dne 12.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.363.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 363/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2004 dovolání obviněných S. S. a J. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 5 To 402/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 145/99, a rozhodl takto:

Dovolání S. S. a J. L. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 145/99, byli obvinění S. S. a J. L. uznání vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byli každý z nich odsouzeni podle § 158 odst. 1 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 8.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona jim byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven každému z nich náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 týdnů. Současně byli výše uvedeným rozsudkem obvinění zproštěni obžaloby z jiného trestného činu, u něhož nebylo prokázáno, že byl jimi spáchán

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

obviněný S. S. sám

I. jako strážník Městské policie v Ž. dne 5. prosince 1995 kolem 01.00 hodin v Ž. na křižovatce ulic O. m. a P., v době, kdy vykonával službu jako řidič služebního vozidla a prováděl zákrok proti vojákům ČA J. J. a R. S., bezdůvodně udeřil pěstí do obličeje R. S. a způsobil mu zlomeninu nosu bez posunu úlomků, v důsledku tohoto zranění byl poškozený léčen na posádkové ošetřovně v Ž. a po dobu tří týdnů byl neschopen výkonu vojenské služby,

obviněný J. L. sám

II. jako strážník Městské policie v Ž. dne 30. ledna 1995 kolem 10.30 hodin v Ž., okres L., na chodbě domu v D. ulici, po předchozím slovním incidentu s obyvateli tohoto domu, ke kterému došlo v souvislosti s předáváním domu pracovníky Městského úřadu v Ž., udeřil pěstí do obličeje J. Š. a způsobil mu zhmoždění nosu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval dne 14. 8. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 402/2002 odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podali oba obvinění ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech dovolání, z jejichž obsahu je zřejmé, že obě směřují proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Obviněný S. S. se ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání obviněného J. L. není žádný odkaz na některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu uveden.

V odůvodnění svých dovolání oba obvinění zpochybňují skutková zjištění soudu a napadají hodnocení provedených důkazů.

V petitu dovolání obviněného S. S. je uveden návrh na zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu odvolacího, v petitu dovolání obviněného J. L. je pouze uveden návrh na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. V žádném z uvedených dovolání není uveden jiný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že námitky obou obviněných směřují proti provedeným skutkovým zjištěním, což není v souladu s dovolacími důvody podle § 265b tr. řádu a proto navrhuje, aby obě dovolání byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda obě dovolání obsahují potřebné náležitosti, stanovené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.

V dovolání obviněného J. L. není uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá; návrh obsažený v petitu dovolání není dostatečně konkrétní a není z něj jasně patrné, čeho se dovolatel vlastně domáhá kromě toho, že má být zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání také neobsahuje žádný odkaz na některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu.

Dovolání obviněného S. S. rovněž neuvádí který výrok a v jakém rozsahu napadá, přičemž návrh obsažený v petitu dovolání není dostatečně konkrétní a není z něj jasně patrné, čeho se dovolatel vlastně domáhá kromě toho, že mají být zrušena rozhodnutí obou soudů. Odkaz na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je sice v tomto dovolání formálně obsažen, nicméně samotný obsah dovolání tomuto (ani jinému) dovolacímu důvodu neodpovídá.

Z těchto důvodů by proto přicházelo v úvahu odmítnutí obou dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Jelikož však tyto vady obou podání nebyly vyřešeny v působnosti soudu prvního stupně podle § 265h tr. řádu a dovolatelé nebyli v předchozím řízení vyzváni k jejich odstranění, Nejvyšší soud k odmítnutí podaných dovolání z tohoto důvodu nepřistoupil a zabýval se dále otázkou, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Obě dovolání ve svém zdůvodnění napadají toliko skutková zjištění soudu, postup při hodnocení důkazů, což jsou skutečnosti, které v rámci řízení o dovolání přezkoumávati nelze a Nejvyšší soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními vázán. Z obsahu obou dovolání lze usoudit, že oba obvinění se cestou dovolání pouze snaží o revizi skutkových zjištění v podstatě ve třetí instanci. I pokud by tedy obě dovolání splňovala náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, musejí být odmítnuta z toho důvodu, že jsou podána z jiného důvodu, něž je uveden v § 265b tr. řádu.

Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že jak dovolání S. S., tak i dovolání J. L. nenaplňují svým obsahem žádný z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných S. S. a J. L. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. května 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru