Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 343/2013Usnesení NS ze dne 22.05.2013

HeslaZmenšená příčetnost
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.343.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 145 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 343/2013-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2013 o dovolání podaném A. K., nar., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 54/2012 ze dne 17. října 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 7/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2012 sp. zn. 37 T 7/2011 byl dovolatel uznán vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) k § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání A. K. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 5 To 54/2012 ze dne 17. října 2012 tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal A. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., s tím, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pokus trestného činu je obecně charakterizován cílevědomým zaměřením jednání pachatele na dokonání trestného činu, takže zde musí být vůle pachatele způsobit zamýšlený následek. To s tím, že jde-li o útok pachatele na zdraví jiné osoby, tak „s ohledem na mimořádně silný vystupňovaný afekt a na podstatně snížené ovládací schopnosti pachatele v době činu není vyloučeno dovodit, že si plně neuvědomoval všechny hrozící následky svého počínání vůči poškozenému a že k jejich způsobení cílevědomě nesměřoval, třebaže použil nástroj způsobilý přivodit závažnější újmu na zdraví, než jaká vznikla a útočí jím proti důležitým částem těla poškozeného.“ Poukázal takto na závěry znaleckého posudku soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Viliama Kušníra, který také v rámci konaného hlavního líčení uvedl, že „v době činu měl obviněný rozpoznávací a ovládací funkce snížené v podstatné míře“ a dále že „požitý alkohol akcentoval patologické rysy jeho osobnosti a v samotném důsledku snížil schopnost ovládat jednání a rozpoznat nebezpečnost jednání mírou podstatnou“ při současném sdělení, že „odolnost proti prvnímu požití alkoholu je u něj snížená, a to měrou podstatnou, když není schopen další konzumaci regulovat.“ Z uvedeného potom dovolatel dospěl k závěru, že vlivem požitého alkoholu byly jeho rozpoznávací schopnosti a ovládací funkce v době spáchání činu snížené v míře podstatné, a proto si plně neuvědomoval všechny hrozící následky svého počínání vůči poškozenému a zcela jistě k jejich způsobení tedy cílevědomě nesměřoval. Soudy tak dle jeho přesvědčení měly skutek posuzovat nanejvýš jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za jehož spáchání umožňuje zákon uložit i podstatně mírnější trest. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu „podle § 265 k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2012, č. j. 5 To 54/2012-509, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.“ Dále učinil alternativní návrh, aby poté „Nejvyšší soud buď podle ust. § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle ust. 146 odst. 1 tr. zákoníku, nebo aby Nejvyšší soud podle ust. § 265m odst. 1 tr. řádu v tomto smyslu sám rozhodl.“

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil A. K. v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací. Vyjádřila souhlas se závěry soudu druhého stupně, že jednání dovolatele bylo způsobilé způsobit poškozenému vznik daleko závažnějších poranění, než ta, která u něho skutečně nastala, a to s ohledem na použitý mechanismus útoku na poškozeného – úder lahví do oblasti hlavy, opakované údery pěstmi, kopy a nášlapy vedené převážně do oblasti obličeje, hlavy a trupu poškozeného – a tedy míry intenzity tohoto útoku. Zdůraznila též, že argumentace dovolatele stran toho, že si neuvědomil, co je možno poškozenému způsobit, byla zcela vyvrácena skutečností, že dovolatel má četné zkušenosti s tím, že pod vlivem alkoholu se chová agresivně, kdy v minulosti byl již odsouzen pro násilnou trestnou činnost, jíž se dopustil právě pod vlivem alkoholu. Byl si tedy nepochybně vědom toho, že požívání alkoholu je neslučitelné s jeho zdravotním stavem, což však dlouhodobě nerespektoval. Znalec MUDr. Viliam Kušnír ve svém znaleckém posudku uvedl, že sice v době spáchání činu byla přítomna zmíněná disociální porucha osobnosti a také syndrom závislosti na alkoholu, což v konečném důsledku v podstatné míře snížilo rozpoznávací a ovládací schopnosti dovolatele. Alkoholová závislost a požitý alkohol měly podstatný vliv na snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Poukázala však na další tvrzení znalce, spočívající v tom, že dovolatel je však přes uvedenou psychickou závislost na alkoholu v pokročilém stavu velmi dobře alkoholu uvyklý a přesto, že je jeho schopnost odolat prvnímu doušku snížena, je schopen předvídat účinky alkoholu na svou osobu. Z uvedeného je dle státní zástupkyně patrno, že závěr soudu prvého stupně, že dovolatel se předmětného jednání dopustil formou nepřímého úmyslu ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je tedy plně namístě. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupkyně považuje dovolání obviněného A. K. za zjevně neopodstatněné a navrhla proto, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí vyjádřila tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným, než navrženým způsobem.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který dovolatel ve svém podání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy s tím, že byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tedy námitka, že skutek měl být vzhledem k závěrům znaleckého posudku právně kvalifikován podle ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku, uplatněna právně relevantně, současně je však námitkou zjevně neopodstatněnou. Nezbývá než souhlasit se státní zástupkyní, že se jedná o obhajobu dovolatele, kterou uplatňoval již v průběhu trestního řízení, a byla již předmětem odvolacího přezkumu, přičemž odvolací soud na takto vznesenou námitku reagoval, včetně úvah dovolatele o rozsahu jeho trestně právní odpovědnosti.

Trestného činu (zločinu) těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Trestného činu (zločinu) těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá čin uvedený v odst. 1 opětovně nebo poté, co spáchal jiný zvlášť závažný zločin spojený s úmyslným způsobením těžké újmy na zdraví nebo smrti nebo jeho pokus.

Trestného činu (přečinu) ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví.

Jak jednoznačně vyplynulo z provedeného dokazování, byl to právě dovolatel, kdo svým jednáním způsobil poškozenému T. újmu na zdraví, když je více než zřejmé, že toto jeho jednání bylo způsobilé způsobit poškozenému vznik daleko závažnějších poranění, než ke kterým skutečně došlo, a to zejména s ohledem na způsob provedeného útoku (úder lahví do oblasti hlavy, opakované údery pěstmi, kopy a nášlapy vedené převážně do oblasti obličeje, hlavy a trupu poškozeného) a tedy takto popsanou intenzitu útoku, která zjevně vyplývá z učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud také přesvědčivě zdůvodnil, proč neakceptoval námitku dovolatele, spočívající v tom, že s ohledem na ovlivnění alkoholem si nebyl schopen plně uvědomit hrozící následky svého jednání a k jejich způsobení ani cílevědomě nesměřoval. Nelze totiž přehlédnout, že dovolatel se násilné trestné činnosti pod vlivem alkoholu dopustil opakovaně, navíc je si plně vědom toho, že konzumace alkoholu není slučitelná s jeho zdravotním stavem. Ze znaleckého posudku, na který ostatně i sám dovolatel odkazuje, také vyplynulo, že je alkoholu velmi dobře uvyklý, a přestože je jeho schopnost odolat prvnímu doušku snížena, je schopen předvídat účinky alkoholu na svou osobu, zejména v tom, že v něm budí agresivní jednání. Lze tedy jednoznačně souhlasit s právními závěry ve věci učiněnými s tím, že se dovolatel dopustil jemu přisuzovaného pokusu zvlášť závažného zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, když nepochybně popsaným způsobem jednal minimálně v úmyslu nepřímém.

Z uvedeného je pak zjevné, že námitky vznesené dovolatelem z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. května 2013

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru