Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 343/2004Usnesení NS ze dne 07.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.343.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 343/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. července 2004 dovolání obviněného J. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 6 To 94/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2003, a rozhodl takto:

Dovolání J. Z. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 31 T 4/2003, byl obviněný J. Z. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 4 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 256/2001 Sb. Za tyto trestné činy, jakož i za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, jímž byl uznán vinným pod bodem 2) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2002, č. j. 31 T 8/98-585, byl podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 a § 37a tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1) dne 25. 1. 1994 v Š., vědom si své tíživé finanční situace a v úmyslu peníze nevrátit, poté, co bylo neznámou osobou bance předloženo falešné vyjádření Fondu národního majetku ČR, o realizaci prodeje budovy z majetku M., s. p. P., v Š., s čímž byl srozuměn, uzavřel s K. b., a. s., pobočka v Š., smlouvu o úvěru na částku 4.000.000,- Kč a tuto smlouvu nechal ručit do celé výše finančními prostředky obce L. n. D. a dále zástavou výše specifikované nemovitosti, kdy na základě této úvěrové smlouvy byla bankou na jeho účet dne 26. 1. 1994 převedena částka 3.207.000,- Kč a částka 793.000,- Kč mu byla poukázána na totožný účet dne 30. 6. 1994 poté, co předložil bance padělanou kupní smlouvu a potvrzení o tom, že zakoupil v Š. na ul. Ž. a uhradil kupní cenu této nemovitosti jejímu majiteli – M., s.p. P., přičemž následně, v souladu se svým původním záměrem, úvěr řádně nesplácel, čímž způsobil K. b., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 4.000.000,- Kč,

2) dne 20. 6. 1994 v Š., vědom si své tíživé finanční situace a v úmyslu peníze nevrátit, uzavřel s I. a P. b., a. s., pobočka v Š., smlouvu o úvěru na částku 2.600 000,- Kč a tuto smlouvu nechal ručit nemovitostí v obci L. n. D. – K., ač věděl že na tuto nemovitost dopadá zástava pro jinou osobu a dále nemovitostí v Š., přičemž ve vztahu k této nemovitosti pozměnil údaje ve výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví a tento padělaný výpis z katastru nemovitostí použil jako doklad k uzavření úvěrové smlouvy, avšak v důsledku prověrky údajů ze strany I. a P. b., a. s., pobočka v Š., k faktickému úvěru nedošlo.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 4. 9. 2003 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 94/2003 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje proti výroku o vině pokusem trestného činu podvodu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že rozhodnutí soudu je v této věci založeno na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že nenaplnil zákonné znaky pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 4 tr. zákona, a to s ohledem na výši škody. Vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být posuzováno pouze jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., protože v daném případě se nejednalo o škodu velkého rozsahu.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu a výrok o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně zrušil, stejně aby postupoval i v případě dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že pokud jde o námitku obviněného ve vztahu ke zjištění výše způsobené škody, jedná se o námitku vůči skutkovému zjištění soudu, která není v souladu se žádným z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu a nelze ji v řízení o dovolání přezkoumávat. Tu část dovolání, kde obviněný namítá nedostatečné prokázání subjektivní stránky ve vztahu ke způsobené škodě, označuje za zjevně neopodstatněnou. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě jsou námitky obviněného ve vztahu ke zjištění výše škody námitkami výhradně skutkovými, které pod použitý dovolací důvod přiřadit nelze. V posuzovaném případě je zjevné, že podstatou dovolání obviněného je odlišné hodnocení provedených důkazů, než ke kterému dospěly oba soudy. Dovolatel zakládá svou argumentaci na zpochybnění skutkových zjištění soudu a teprve na tomto zpochybnění staví vlastní závěr o nesprávném právním posouzení. Obviněný tedy sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, tyto výtky však opírá o odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se v převážné části svého mimořádného opravného prostředku nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění a staví tak dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Z uvedeného je nutno vyvodit závěr, že tato část podaného dovolání nemůže být Nejvyšším soudem věcně přezkoumána, neboť námitky proti skutkovým zjištěním obou soudů nejsou v souladu s použitým dovolacím důvodem, jakož ani s jiným z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.

Za námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)tr. řádu však Nejvyšší soud považuje tu námitku, ve které obviněný poukazuje na vadné právní posouzení subjektivní stránky trestného činu. Tyto námitky však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněné. Ze skutkových zjištění soudu je totiž zjevné, že obviněný byl srozuměn s poskytnutím nepravdivých informací padělaným vyjádřením Fondu národního majetku, jednalo se zjevně o úmyslné vylákání úvěru na základě nepravdivých informací a o přímém úmyslu obviněného porušit zájmy chráněné trestním zákonem není s ohledem na učiněná skutková zjištění pochyb.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání z větší části nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a v části, která odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. Z. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. července 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru