Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 317/2004Usnesení NS ze dne 21.04.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.317.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 317/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2004 dovolání obviněného Ing. J. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 44 To 626/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 11/2002, a rozhodl takto:

Dovolání Ing. J. F. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 43 T 11/2002, byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a dále trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zákona mu byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona mu byla dále uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností zaplatil dlužné výživné. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 1 T 172/2002, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Mgr. M. F. na náhradě škody částku 2.910,- Kč. Dále podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. V. V., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1) dne 11. 1. 2002 kolem 12.30 hod. v P. v budově základní školy po předchozím slovním konfliktu a následujícím strkání mezi obžalovaným Ing. J. F. a A. O., když poškozená Mgr. M. F. do potyčky zasáhla a zezadu odtahovala obžalovaného za oděv, obžalovaný se k ní otočil a opakovaně ji udeřil do obličeje, čímž jí způsobil pohmoždění měkkých tkání obličeje s otokem a krevním výronem na dolním rtu, tržnou ranku v předsíni ústní a pohmoždění měkkých tkání na čele s otřesem mozku lehkého stupně s dobou léčení a omezení v obvyklém způsobu života nejméně 10 dní,

2) dne 21. 1. 2002 kolem 7. 20 hod. v P. na ulici S. nejprve fyzicky napadl poškozenou Mgr. M. F., na kterou před domem čekal, tak, že ji udeřil pěstí do levé tváře v oblasti lícní kosti a způsobil jí pohmoždění měkkých tkání levé tváře, přičemž poté vytáhl z oděvu otevřený nůž, kterým zaútočil na poškozenou a jejího společníka, poškozeného Ing. V. V., kteří před ním uskočili, každý na jinou stranu, následně zaútočil na poškozenou, kterou vytlačil do vozovky a znovu na poškozeného, po kterém začal z láhve, kterou měl u sebe, stříkat benzin a když se k nim přiblížila poškozená, stříkal i po ní, opět se rozběhl za poškozeným, kterého pronásledoval na druhou stranu ulice, kde jej ohrožoval nožem a když spatřil poškozenou, která na místo přiběhla, obrátil pozornost k ní, srazil ji na kapotu vozu, namířil na ni nůž, přičemž jej Ing. V. udeřil pěstí a taškou, kterou držel v ruce, jej od sebe odrážel, když se mu tašku snažil obviněný vzít, došlo k vytržení ucha a roztržení vrchní části, čímž potyčka skončila.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 19. 12. 2003 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 44 To 626/2003 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání v plném rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje v tom, že Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil hlavní líčení, ačkoli se obviněný řádně a včas omluvil pro své pracovní zaneprázdnění, což považuje za „formalistický přístup“ tohoto soudu, který dle jeho názoru aplikoval ustanovení § 202 odst. 2 tr. řádu izolovaně, bez přihlédnutí k dalším ustanovením tr. řádu.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel má za to, že z rozhodnutí obou soudů nelze zjistit konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání a v tomto směru považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Namítá rovněž absenci konkrétní formy zavinění, dále nejasné uvedení omezení poškozené v obvyklém způsobu života a dovozuje nepřezkoumatelný právní závěr o povaze újmy na jejím zdraví. Právním závěrům obou soudů vytýká, že jsou postaveny na skutkových zjištěních opírajících se o subjektivní stesky poškozené, přičemž tato skutková zjištění (zejména pokud jde o omezení v obvyklém způsobu života) zpochybňuje. V této souvislosti se odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 775/2002. Ke skutkovým zjištěním obou soudů ještě obviněný namítá, že on nikoho nenapadl, sám byl obětí a jeho jednání mělo býti tedy posouzeno jako jednání v rámci nutné obrany, která vylučuje trestněprávní odpovědnost. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, napadá i výrok o trestu.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukazuje na to, že odůvodnění dovolání se s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu kryje jen zčásti, neboť některé z námitek dovolatele s tímto dovolacím důvodem nesouvisí. Pokud jde o tu část uplatněných námitek, které jsou v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, považuje je státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za zjevně nedůvodné. Navrhuje proto, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný Ing. J. F. v souladu s takto definovaným dovolacím důvodem tvrdí, že došlo k porušení tr. řádu v tom, že soud neakceptoval jeho omluvu z účasti na hlavním líčení. Vznáší tedy opakovaně tutéž námitku, kterou uplatnil již v rámci svého řádného opravného prostředku. S ohledem na to, že odvolací soud se touto námitkou řádně zabýval a dostatečně přesvědčivým způsobem se s ní vypořádal (č. l. 4 a násl. odůvodnění napadeného usnesení ) Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolatele odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Argumentaci dovolatele v tomto směru proto Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, podané dovolání se s tímto dovolacím důvodem kryje pouze částečně. Nejvyšší soud se v rámci řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku nemůže zabývat těmi námitkami obviněného, kterými zpochybňuje skutková zjištění soudu, nebo kde obviněný dochází k jinému hodnocení provedených důkazů v rámci skutkových zjištění, která byla soudem učiněna. Obviněný se tak nemůže úspěšně domáhat případné revize napadených rozhodnutí, pokud nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, a toliko prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu věci. Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

V souladu s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud shledal námitku obviněného, týkající se posouzení otázky doby trvání omezení poškozené v obvyklém způsobu života, jako kriteria pro posouzení újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 tr. zákona. V tomto ohledu lze sice akceptovat odkaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 775/2002, nicméně nelze přisvědčit jeho tvrzení, že soud v projednávané věci vycházel pouze ze subjektivních stesků poškozené, dále že nebyla jednoznačně objasněna otázka délky omezení obvyklého způsobu života apod. Ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že této otázce byla v posuzovaném případě v průběhu dokazování věnována náležitá pozornost, pochybnosti vzniklé z rozporných znaleckých posudků byly v průběhu dokazování odstraněny třetím znaleckým posudkem, přičemž soud při právním posouzení jednání obviněného popsaného pod body 1) a 2) výroku odsuzujícího rozsudku z takto učiněných skutkových zjištění správně vycházel. V projednávaném případě obviněného Ing. J. F považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že soudy prvního i druhého stupně (narozdíl od případu řešeného usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 775/2002) v právním posouzení skutku nijak nepochybily a zcela správně opřely své rozhodnutí o vině obviněného o řádně učiněná a dostatečně průkazná skutková zjištění.

Lze tedy uzavřít, že i z tohoto hlediska je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud ke stejnému závěru dospěl i pokud jde o námitku obviněného uplatněnou proti uloženému trestu, neboť ani tento výrok netrpí vytýkanou vadou nesprávného hmotně právního závěru.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a to ve vztahu k oběma uplatněným dovolacím důvodům, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. J. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. dubna 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru