Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 292/2003Usnesení NS ze dne 27.03.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.292.2003.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 292/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2003 o dovolání podaném obviněným Z. M., a obviněným A. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 351/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 161/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 2 T 161/2001, byl obviněný Z. M. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., spočívajícím ve skutku popsaném pod body 1), 2) výrokové části rozsudku a obviněný A. L. trestným činem zkrácením daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., spočívajícím ve skutku popsaném pod bodem 2) výrokové části rozsudku. Podle § 148 odst. 1 tr. zák. byl obviněný Z. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a obviněný A. L. podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněným výkon trestu podmíněně odložen, a to obviněnému Z. M. na zkušební dobu dvou let a obviněnému A. L. na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců.

O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 351/2002, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl ohledně obou obviněných právní moci dne 17. 10. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obvinění Z. M. a A. L. podali prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadli shora citované usnesení odvolacího soudu a v souvislosti s ním i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání napadá výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku a současně i výroky o vině a o trestu, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl u obou obviněných důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku poukázali zejména na to, že se neztotožňují s názorem odvolacího soudu, že výrok o vině předmětným trestným činem lze bez dalšího založit na skutečnosti, že neposkytli mandatáři úplné a přesné informace týkající se dováženého zboží. Podle přesvědčení dovolatelů ne každé protiprávní jednání vykazující znaky trestného činu musí být kvalifikováno jako trestný čin. V této souvislosti odkázali na ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., z kterého vyplývá, že stupeň společenské nebezpečnosti je určován mimo jiné i následky činu. V posuzovaném případě je třeba za takové následky považovat i škodu, kterou představuje výše uniklého cla a daní. Jestliže by dovolatelé připustili, že inkriminovaným jednáním naplnili formální znaky trestného činu, pak pro posouzení, zda se jedná o trestný čin nebo o čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný (a pro nedostatek materiálních znaků tedy není trestným činem), je rozhodující právě výše způsobené škody. Podle názoru dovolatelů je však výše této škody i nadále sporná, neboť soudy obou stupňů se s otázkou její výše dostatečně nevypořádaly. K tomu dovolatelé namítli, že soudy měly po příslušném celním orgánu požadovat pravomocné rozhodnutí podle § 104 odst. 1 písm. e) zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, nebo si alespoň opatřit odborné vyjádření státního orgánu podle § 105 odst. 5 tr. ř., když takový postup byl s ohledem na složitost posuzovaných otázek nezbytný. Skutečnost, že celní orgán nevydal shora uvedené rozhodnutí, měla podle dovolatelů rovněž za následek, že v průběhu trestního řízení nemohli případně využít ustanovení o účinné lítosti podle § 66 tr. zák.

Se zřetelem na shora uvedené skutečnosti dovolatelé v petitu dovolání navrhli, aby dovolací soud na základě důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 351/2002, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 2 T 161/2001, zrušil, jelikož spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

K předmětnému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a konstatoval, že v dovolání obviněných je užita stejná argumentace, jaká byla již podkladem jejich obhajoby v průběhu dosavadního řízení, včetně uplatněného řádného opravného prostředku (odvolání). Soudy obou stupňů se přitom těmito námitkami pečlivě zabývaly a v souladu se zákonem své závěry vyložily ve svých rozhodnutích. Státní zástupce dále uvedl, že dovolání ve skutečnosti míří nikoliv proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti formulaci skutku samotného, neboť je napadán způsob vyhodnocení důkazní situace soudem a jeho závěry o skutkovém základu věci. Námitka týkající se nemožnosti uplatnění účinné lítosti je pak podle státního zástupce zcela bezdůvodná, když obviněným nic nebránilo, aby dobrodiní zákona (§ 66 písm. a/ tr. zák.) využili a dobrovolně uhradili způsobenou škodu v tom rozsahu, v němž jim byla kladena za vinu. Podle názoru státního zástupce netrpí napadená rozhodnutí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, které navíc svým obsahem neodpovídá deklarovanému zákonnému důvodu a nenaplňuje ani jiný dovolací důvod. Navrhl proto, aby dovolací soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Obvinění Z. M. a A. L. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání obviněných současně splňují náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. a § 265d odst. 2 věta první tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci vycházejí dovolatelé z tvrzení, že škodu, jež měla být inkriminovaným činem způsobena, je nutno považovat za spornou, neboť v řízení před soudy obou stupňů nebyla její výše spolehlivě zjištěna. Oběma soudům je vytýkáno, že si jako podklad pro stanovení škody nevyžádaly též pravomocné rozhodnutí příslušného celního orgánu, popř. odborné vyjádření podle § 105 odst. 5 tr. ř. S tímto namítaným pochybením pak dovolatelé spojují existenci hmotně právních vad napadených rozhodnutí, poukazují-li na to, že bez objasnění závažnosti následku jako jednoho z kritérií spoluurčujícího podle § 3 odst. 4 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, se soudy nemohly vypořádat s otázkou, zda v posuzovaném případě byl naplněn též materiální znak trestného činu (§ 3 odst. 1 tr. zák.).

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolateli spatřován v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), na němž pak mělo být založeno (jako důsledek) vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. K tomu je třeba poznamenat, že dovolatel je na jedné straně povinen v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. Jinak nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno, jak je tomu i v posuzovaném případě.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněných Z. M. a A. L. shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2003

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru