Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 275/2003Usnesení NS ze dne 20.03.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.275.2003.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 275/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2003 o dovolání obviněné J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 To 533/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 28/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 T 28/2002, byla obviněná J. D. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „jako soukromá podnikatelka a majitelka firmy A. se sídlem v Š. na základě komisionářské smlouvy ze dne 15. 8. 2000 uzavřené s firmou J. – v. v. M., prováděla v době od 15. 8. 2000 do 15. 9. 2001 v Š. ve prospěch firmy J. komisní prodej dodaného zboží, přičemž podle podmínek komisionářské smlouvy byla povinna po prodeji daného zboží uhradit obdržené prostředky z prodeje do tří dnů po obdržení faktury od firmy J. M., avšak za období od března 2001 do září 2001 neodvedla a ponechala si z tržeb celkovou částku 103.629 Kč, když neuhradila firmě J. fakturu č. 01550091 ze dne 31. 3. 2001 na částku 6.087 Kč, fakturu č. 01550094 ze dne 10. 4. 2001 na částku 15.693 Kč, fakturu č. 015501162 ze dne 20. 6. 2001 na částku 10.554 Kč a fakturu č. 01550252 z 15. 9. 2001 na částku 71.295 Kč, přičemž tyto prostředky si ponechala pro vlastní potřebu“. Za tento trestný čin byl obviněné podle § 248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené firmě J. – v. v., J. H., se sídlem M., částku 103.629,-- Kč, přičemž za podmínek § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený subjekt odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 To 533/2002, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 9. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná J. D. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. Dovolání směřuje proti výrokům o vině a o trestu z rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a bylo uplatněno na základě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle dovolatelky vycházel soud prvního stupně při rozhodování o vině především z výpovědi svědka J. H. a z obsahu komisionářské smlouvy, kterou s ním dovolatelka uzavřela dne 15. 8. 2000, a v níž se zavázala hradit jmenovanému částky získané prodejem jeho zboží. V této souvislosti dovolatelka namítla, že soudy obou stupňů se nevypořádaly se skutečností, že zboží J. H., které prodala, jí bylo hrazeno po splatnosti jejích faktur a v rozhodné době měla pohledávky vůči odběratelům ve výši asi 90.000.- Kč. Jestliže v takovém případě nebyl ve věci vypracován znalecký posudek z oboru účetnictví, byl závěr o její vině učiněn na podkladě neúplného skutkového stavu. Dovolatelka dále poukázala na to, že byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdy z jejího pověření dohlížel na chod firmy její syn. Toto pověření se ovšem nevztahovalo na to, aby částky získané prodejem zboží J. H. byly použity na něco jiného. Přesto soudy obou stupňů zaujaly stanovisko, že trestně odpovědnou za neuhrazení faktur je právě ona. Podle přesvědčení dovolatelky může být její odpovědnost vůči J. H. založena jen v rovině obchodně právní.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněná v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 To 533/2002, podle § 265k tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání obviněné se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že se v dovolacím řízení nelze zabývat těmi výtkami, které se týkají rozsahu provedeného dokazování ke stavu firmy dovolatelky v rozhodném období a k výši její hotovosti z tržeb za komitentovo zboží. Podle jejího názoru soudy správně posoudily trestní odpovědnost dovolatelky ve smyslu trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002. Státní zástupkyně přitom zdůraznila, že podle § 580 odst. 2 obchodního zákoníku syn obviněné M. B. hospodařil ve firmě výhradně na odpovědnost obviněné. Ta se v předmětné komisionářské smlouvě zavázala, že prostředky získané prodejem komitentova zboží bude schopna vždy řádně vyúčtovat, a že z nich nebude hradit jiné závazky. Pokud obviněná neproplácela ve sjednané třídenní lhůtě komitentovo prodané zboží, které jí bylo svěřeno pouze za účelem prodeje, znamená to, že si přisvojila cizí svěřenou věc. Tím naplnila (s ohledem na výši způsobené škody) znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu. Vzhledem k těmto důvodům pak státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněná J. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti vyplývající z ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněnou dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti významné z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i z jiných právních odvětví).

Případný rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací (jako relevantní hmotně právní důvod) dovolatelka neuplatnila. Vadné hmotně právní posouzení věci spatřuje v absenci své trestní odpovědnosti, neboť podle jejího názoru mohla být za inkriminované jednání odpovědná pouze v rámci obchodně právního vztahu mezi ní a firmou J. – v. v., se sídlem v M. (J. H.). Z obsahu dovolání přitom jednoznačně vyplývá, že vytýkané pochybení mělo být založeno na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, z něhož pak oba soudy při svém rozhodování vycházely.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelkou spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatelka se tak ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. března 2003

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru