Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 249/2004Usnesení NS ze dne 14.04.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.249.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 249/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 dovolání obviněné MUDr. H. A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 3 To 177/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 117/2002, a rozhodl takto:

Dovolání MUDr. H. A. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 12 T 117/2002, byla obviněná MUDr. H. A. uznána vinnou trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zákona a trestným činem pokusu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zákona, § 222 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Podle § 226 písm. b) tr. řádu byla obviněná zproštěna obžaloby z dvou dalších skutků, o kterých soud konstatoval, že nejsou trestným činem.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná

1. od počátku měsíce ledna 2001 do 7. 2. 2001 v B. opakovaně vyhrožovala smrtí své matce J. F. a svému synovi D. A., přičemž jim říkala, že jim něco píchne, nasype do jídla a že J. F. uřízne hlavu a vyhodí ji z balkonu, čímž v nich vzbudila důvodnou obavu, že se takového jednání dopustí,

2. dne 18. 9. 1999 v době okolo poledne v R. v rodinném domě jejího otce, s dřevěným kuchyňským prkénkem prudce uhodila do zátylku svého bratra J. F., čímž mu způsobila podvrtnutí krční páteře, kdy uvedené zranění nemělo trvalých následků, ale vzhledem ke způsobu útoku mohlo dojít ke zranění mnohem závažnějšímu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu obviněná podala odvolání, kterým se zabýval dne 23. 7. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 177/2003 podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při stejném popisu skutku jako pod bodem 2) napadeného rozsudku obviněnou uznal vinnou pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 221 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin a za trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zákona, který zůstal nedotčen, podle § 221 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zákona obviněnou odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, které směřuje do výroku o vině oběma trestnými činy, jakož i proti výroku o trestu odvolacího soudu. Odkazuje se při tom na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení obou skutků.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že oba soudy nesprávně posoudily její jednání jako trestné činy, zatímco ji měly zprostit obžaloby. Pokud jde o pokus trestného činu ublížení na zdraví, uvádí, že nebylo správně posouzeno naplnění všech znaků skutkové podstaty, společenské nebezpečnosti i absence škodlivého následku jejího jednání. S ohledem na vlastní hodnocení provedených důkazů tvrdí, že její jednání nemělo být kvalifikováno ani jako pokus trestného činu ublížení na zdraví.

Námitku proti hodnocení míry společenské nebezpečnosti uplatňuje i vůči nedotčenému výroku pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně. Poukazuje na to, že Krajský soud v Brně se zabýval toliko otázkami skutkovými, nikoli otázkou společenské nebezpečnosti ve smyslu kriterií příkladmo uvedených v § 3 odst. 4 tr. zákona. K tomu svou argumentaci doplňuje dalšími tvrzeními skutkové povahy a vyvozuje, že soudy obou stupňů nezvážily řádně veškeré okolnosti určující stupeň společenské nebezpečnosti v rámci tohoto žalovaného skutku. Vyslovuje názor, že společenská nebezpečnost jejího jednání neměla být posouzena jako vyšší než nepatrná a že tedy došlo k pochybení v právní kvalifikaci.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se zevrubně zabývá argumentací dovolatelky, jednoznačně ji vyvrací a označuje ji za zjevně neopodstatněnou. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě je dovolatelkou uplatněna námitka vůči tomu, že její jednání (pokud jde o oba skutky) nemělo být oběma soudy posuzováno jako trestný čin. Taková námitka sama o sobě by mohla být považována za námitku právní povahy. Jako relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by však takovou námitku bylo možno považovat pouze tehdy, pokud by dovolatelka své tvrzení o údajně nesprávném právním posouzení jejího jednání neopírala výhradně o námitky skutkové povahy, tedy o polemiku se skutkovými zjištěními soudu. V posuzovaném případě je zjevné, že podstatou dovolání obviněné je právě její odlišné hodnocení provedených důkazů, a to jak ve vztahu k posouzení znaků skutkové podstaty uvedených trestných činů, tak i ve vztahu k společenské nebezpečnosti jejího jednání. Obviněná tedy sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, tyto výtky však opírá o odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V projednávané věci však námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné MUDr. H. A. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. dubna 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru