Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 215/2020Usnesení NS ze dne 25.03.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.215.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1934/20


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 215/2020-2056

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání, které podala obviněná L. L., rozená Ch., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 9 To 356/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 100/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné L. L. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 17 T 100/2016, byla obviněná L. L. uznána vinnou ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (činu se dopustila s T. T., nar. XY, samostatně odsouzeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 5. 2017 č. j. 17 T 100/2016-1693). Za to byla obviněná podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku s přihlédnutím k § 48 odst. 4 trestního zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatila poškozeným škodu, kterou jim zločinem způsobila. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 2 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 9 To 356/2019, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 26. 9. 2019 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněná namítla, že byla nalézacím soudem nejprve dvakrát zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Obě zprošťující rozhodnutí zrušil odvolací soud. S důvody odvolacího soudu, které jej vedly ke zrušení, obviněná nesouhlasí, považuje je za nezákonná a protiústavní. Odvolací soud navíc podle obviněné nezákonným způsobem zavázal soud prvního stupně k určitému hodnocení důkazů, aniž by současně přikázal jakkoliv doplnit dokazování či sám zopakoval odlišně hodnocené důkazy. Pokud jde o napadená rozhodnutí, obviněná má za to, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy na straně druhé existují podstatné rozpory. Popsaná verze skutkového stavu věci nemůže ve světle provedených důkazů obstát. Obviněná má za to, že soud prvního stupně (ve spojení s odvolacím soudem) na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že nové právní posouzení věci soudy obou stupňů je nesprávné. Podle obviněné je zřejmé, že nepřijímala objednávky či další závazky, zejména na přepravu zboží ve smyslu obžaloby, a tudíž se nemohla dopustit podvodného jednání a způsobit tak škodu uvedeným společnostem. Neměla žádné povědomí o celkovém stavu pohledávek a závazků společnosti tak, aby věděla, že se společnost v daném období nacházela v úpadku a že by nebyla schopna svým závazkům řádně dostát. Obviněná se podílela pouze na činnosti vzdělávacího centra Tučňák Tom. To však nemá žádnou spojitost s vytýkaným jednáním. Případné její pochybení při činnosti centra projevující se negativně na ekonomických výsledcích společnosti INVICTA TEAM, s. r. o., má pouze soukromoprávní důsledky. Obviněná dále namítla, že považuje jakékoliv závěry soudu prvního stupně obsahující argumentaci stran společnosti TLT SPEEDITION, s. r. o., ve vztahu k prokazování její viny z vytýkaného skutku za zcela nepřípustné, když prověřování ve věci společnosti TLT SPEEDITION, s. r. o., bylo usnesením Policie České republiky pravomocně odloženo. Z hlediska právního posouzení skutku má obviněná za to, že v jejím případě nebyly v žádném ohledu naplněny znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, neboť zcela chybí jednání, jakožto obligatorní a fundamentální znak skutkové podstaty. Tato objektivní stránka potom nemůže být v žádném ohledu naplněna ani tím, že by o trestné činnosti T. T. věděla, byť tuto skutečnost rovněž popírá. Samotná vědomost, jak je tato formulována ve výroku napadeného rozsudku, přitom nikdy nemůže představovat jednání skládající se z vůle obviněné a projevu její vůle. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, pak obviněná zopakovala, že vědomost o úpadku společnosti INVICTA TEAM, s. r. o., nabyla až s notným časovým odstupem od období, ve kterém mělo dojít ke spáchání trestného činu, pročež tato následná vědomost obviněné nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu. Obviněná se domnívá, že trestná činnost, jíž se měla dopustit, byla soudem prvního stupně vygenerována toliko na základě vnitřně rozporných výpovědí T. T. a L. K., resp. na základě domněnek soudu prvního stupně společně se zcela irelevantním notářským zápisem, prostřednictvím kterého uzavřeli s T. T. společenskou smlouvu o založení společnosti INVICTA TEAM, s. r. o. Reziduální důkazy pak v žádném případě netvoří řetěz nepřímých důkazů, jenž je zapotřebí k vyslovení viny obviněné. Proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1, 2 trestního řádu, zrušil v celém rozsahu napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019, č. j. 9 To 356/2019-1993, jakožto i na něj navazující rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 3. 2019, č. j. 17 T 100/2016-1950, a aby sám v souladu s § 265m odst. 1 trestního řádu rozhodnul ve věci tak, že se obviněná podle § 226 písm. c) trestního řádu, zprošťuje obžaloby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.

Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že obviněná v podaném dovolání sice částečně vychází ze skutkových zjištění, které soudy obou stupňů na podkladě výsledků provedeného dokazování učinily, nicméně některá soudy učiněná (a pro meritorní rozhodnutí podstatná) skutková zjištění zcela opomíjí, přičemž současně polemizuje se skutkovými závěry, které z učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů dovodily, a v důsledku toho posléze dospívá i k odlišnému právnímu hodnocení skutku, jenž byl předmětem daného trestního řízení, než jak tento skutek právně posoudily soudy obou stupňů. Podle státního zástupce hodnocení důkazů provedly soudy v rozsahu potřebném pro svá rozhodnutí a předepsaným způsobem, jak jim ukládají zákonná ustanovení § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, takže v předmětné trestní věci není dán žádný, natož pak dokonce extrémní, rozpor mezi soudem provedenými důkazy a soudem učiněnými zjištěními. I podle názoru státního zástupce lze s ohledem na učiněná skutková zjištění uzavřít, že obviněná jako druhá jednatelka obchodní společnosti INVICTA TEAM, s. r. o., v daném případě jednala (především omisivní formou) vědomě v součinnosti s odsouzeným T. T., a sice tak, aby k trestněprávně relevantnímu následku (účinku) zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, tj. ke vzniku škody na cizím majetku v důsledku omylu poškozených subjektů, došlo. K dovolací argumentaci obviněné koncipované jako poukaz na absenci konkrétních skutkových zjištění týkajících se přímo obviněné, jež by bylo možné subsumovat pod znaky objektivní stránky trestného činu podvodu charakterizující jednání pachatele, státní zástupce uvedl, že obviněná byla uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přičemž ve smyslu právní doktríny ale i ustálené soudní praxe není spolupachatelství podmíněno tím, že by každý ze spolupachatelů musel svým jednáním beze zbytku naplnit všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o který se jedná. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, se státní zástupce domnívá, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů lze v rámci dané trestní věci označit za zjištění jednoznačně naplňující zákonné znaky spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku ve vztahu k obviněné L. L., a není přitom vůbec podstatné, zda obviněná v rámci svého působení v obchodní společnosti INVICTA TEAM, s. r. o., za daných okolností sama přímo jednala se zástupci dopravců, a zda je v této spojitosti sama přímo uváděla v omyl, přímo využívala jejich omylu či jim přímo zamlčovala podstatné skutečnosti, anebo nikoliv.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

Obviněná L. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu ve Znojmě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Proto nemohou být opodstatněné výhrady obviněné směřující do oblasti skutkových zjištění soudů. Podstata dovolací argumentace obviněné spočívala v tom, že se vytýkaného jednání nedopustila, jelikož neměla povědomí o ekonomické situaci společnosti, žádné smlouvy neuzavírala a na chodu společnosti se s výjimkou činnosti vzdělávacího centra Tučňák Tom nijak nepodílela. Jedná se o obhajobu uplatňovanou od počátku trestního řízení, která však byla provedeným dokazováním vyvrácena. Podle skutkových zjištění soudů obviněná informace o ekonomickém vývoji firmy měla, a věděla, že společnost nebude schopna zajistit úhradu nasmlouvaných zakázek a služeb. Soudy vycházely především z výpovědi obviněného T. T. a účetní společnosti L. K. Podle vyjádření obviněného T. T. věděla obviněná o jeho činnosti v rámci zmíněné společnosti, přičemž i on sám obviněnou informoval. Některé příkazy k úhradě dělala i obviněná. Představu o ekonomickém stavu společnosti obviněná podle obviněného měla, neboť byli manželé a vše spolu sdíleli, navíc on sám jí podle svých slov říkal, že se jim investice nevrací, že na něj „dopravky“ tzv. tlačí s platbami, a že byl každý den pod neustálým tlakem dopravců, kteří jim vyhrožovali exekucí a osobní návštěvou ze strany vymáhací společnosti. Obviněný sám toto vše s obviněnou řešil, přičemž i přemýšleli o úvěru, který však nikdy nedotáhli do konce. Z výpovědi účetní K. vyplynulo, že byla ve spojení s oběma jednateli, jezdila za nimi do firmy nebo oni jezdili za ní, a to zpravidla tak dvakrát měsíčně. Komunikovala s oběma jednateli, kdy většinou byli přítomni oba současně a podle jejího názoru měli také oba informace o finanční situaci firmy. V případě problému komunikovala většinou s oběma a obviněná byla v těchto případech schopna kvalifikovaně reagovat. Mimoto nelze přehlédnout, že sama obviněná vypověděla o své vědomosti, že obviněný hradil chod jejich společné domácnosti i nájem v jejich bytě z prostředků společnosti. Soudy rovněž správně přihlédly i k předchozím zkušenostem obviněné jako jednatelky ve společnosti TLT SPEEDITION, s. r. o. Obvinění tuto společnost v srpnu 2011 převedli na osobu T. N. N., přičemž následně vstoupila do likvidace a vedené insolvenční řízení bylo ukončeno zamítnutím pro nedostatek majetku. Krátce před převodem obchodních podílů společnosti TLT SPEEDITION, s. r. o., přitom obvinění založili v květnu 2011 novou společnost INVICTA TEAM, s. r. o., a to se stejným předmětem činnosti. Okolnost, že obchodní společnost INVICTA TEAM, s. r. o., se v rozhodné době nacházela ve špatné hospodářské situaci, byla objektivizována zejména znaleckým posudkem Ing. Miroslava Ptáčka, CSc., znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, a existence škody zejména vyjádřeními jednotlivých poškozených a příslušnými listinnými důkazy. Skutkové závěry soudů tvoří v projednávané věci spolehlivý podklad pro právní posouzení skutku. Pro úplnost je třeba doplnit, že zjišťování skutkového stavu věci není zatíženo ani dovolatelkou namítanou vadou, spočívající v tom, že by odvolací soud nepřípustně zasahoval nalézacímu soudu do jeho práva volně hodnotit provedené důkazy na základě jeho vnitřního přesvědčení a uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Pokud jde o předcházející zrušovací usnesení, odvolací soud v souladu s § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu soudu prvního stupně toliko vytýkal, že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejm. výpovědí obviněného T. T. a svědkyně L. K., ale rozhodně nenařídil soudu prvního stupně, jak tyto důkazy hodnotit.

Z této situace nemohla uplatněnému důvodu dovolání odpovídat výhrada absence zavinění na straně obviněné, neboť ji obviněná vystavěla na vlastní verzi skutkového stavu, jež je odlišný od skutkových závěrů soudů. Za relevantní tak lze považovat pouze námitku, podle které obviněné skutečně prokázané jednání nenaplňuje objektivní stránku trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Takové obhajobě však nelze přisvědčit. Obviněná byla uznána vinnou ze spáchání předmětného zločinu ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku s obviněným T. T. Jak bylo výše uvedeno, obviněná měla jako jednatel povinnost vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře (§ 135 odst. 2, § 194 odst. 5 obchodního zákoníku). Na vedení společnosti se podílela tak, že spolupracovala s účetní K při vedení účetních dokladů, vedla soupisky pohledávek, závazků atd. Byla informována o činnosti druhého jednatele i ekonomické situaci společnosti. Ve vztahu ke spolupachatelství ve smyslu § 23 trestního zákoníku přitom postačí, aby společný úmysl vyplýval jen z konkludentní dohody. Dovolací soud připomíná, že o spolupachatelství jde i tehdy, pokud každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním pouze některý ze znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu, a skutková podstata je následně naplněna souhrnem dílčích jednání jednotlivých spolupachatelů. Spolupachatelstvím ve výše zmíněném smyslu je rovněž jednání každého ze spolupachatelů, které je článkem řetězu, přičemž jednotlivé články řetězu tvoří dohromady skutkovou podstatu trestného činu (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.). V právních závěrech obou soudů rozhodně nelze spatřovat obviněnou namítaná pochybení.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněné nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 25. 3. 2020

Předseda senátu

JUDr. Pavel Šilhavecký

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru