Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1536/2009Usnesení NS ze dne 27.01.2010

EcliECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1536.2009.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1536/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 o dovolání podaném R. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 114/2007 ze dne 27. 2. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 40/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 54 T 40/2005 ze dne 30. 11. 2006 byl dovolatel uznán vinným pod bodem A. 1) citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.) částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., 2) trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.; pod bodem B. 1) citovaného rozsudku (body 1., 2.) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., 2) pod bodem 3. trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 11. 2003, č. j. 6 T 119/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. J.

O odvolání R. O. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem, sp. zn. 9 To 114/2007 ze dne 27. února 2008 tak, že napadený rozsudek k odvolání R. O. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) ohledně tohoto (a ohledně J. J. z důvodu uvedeného v § 261 tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že shledal dovolatele vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod bodem II. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a pod bodem III. trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Naproti tomu byl dovolatel podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, kterými měl dle obžaloby spáchat dílčí skutky trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., částečně dokonaného, částečně ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal R. O. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestný čin spáchaný podle § 176a tr. zák. „předpokládá existenci státního razítka nebo existenci předmětu způsobilého jeho funkci plnit.“ Dovolatel uvedl, že mu nebylo známo, že je u něj uschováno razítko notáře, schoval si jej u něj spoluobviněný. Ani skutečnost, že u něj bylo zjištěno v počítači naskenované razítko JUDr. M. K., není sama o sobě trestná a nebylo prokázáno, zda se jedná o skutečné razítko tohoto notáře. Soudy tak dle dovolatele rozhodovaly pouze na základě spekulací bez dostatečně prokázaného skutkového stavu. Co se týká trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., uvedl, že byl ze spáchání tohoto trestného činu usvědčen pouze výpověďmi svědkyň B. a P., jejichž věrohodnost dovolatel ve svém podání zpochybnil. Poukázal na rozpory co do množství, které od něj měly svědkyně obdržet a označil za nevěrohodnou tu skutečnost, že měl svědkyním dávat drogy zdarma. K jednání, ve kterém byl soudy spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dovolatel uvedl, že se odvolací soud při rozhodování o tomto trestném činu nevypořádal s jeho námitkami. Současně vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku rozsudku (citovaného) vrchního soudu neobsahuje popis jak objektivní, tak subjektivní stránky tohoto trestného činu, neboť v této skutkové větě není popsáno, že někdo byl uveden v omyl, jak tento omyl vedl ke vzniku škody a není z ní zřejmé, komu tato škoda měla vzniknout. Z výroku o náhradě škody, který zní na částku 5.600,- Kč, dovolatel dovodil, že nemohlo dojít ke vzniku škody ve výši předpokládané odst. 4 § 250 tr. zák., neboť mu žádná škoda nebyla dána k náhradě. Dle dovolatele „není nikde v soudních rozhodnutích vysvětlena subjektivní stránka mu přisuzované trestné činnosti, motiv, který by ho k takovémuto jednání měl vést“. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s kvalifikací svého jednání jako pokračujícího trestného činu, neboť prodlevy mezi jednotlivými skutky jsou min. 150 dní, kdy žádnou trestnou činnost nepáchal, nelze tedy mít za to, že po celou tuto dobu měl v úmyslu v trestné činnosti pokračovat. Navíc první skutek byl spáchán v září 1999, další dílčí skutky až v září 2000, zde je tedy časová prodleva rok. V další části dovolání namítl, že každý dílčí skutek nebyl prokázán stejnými důkazy, proto nelze paušálně hovořit o všech skutcích, nýbrž by „správně mělo být popsáno, na základě jakých důkazů dospěl soud k určení jeho viny“. Soudem dle dovolatele nebylo dostatečně zjišťováno, jakým způsobem mělo dojít ke generování karet, stejně tak byl zcela opomenut proces autorizace a ohledně této skutečnosti zpochybnil ve věci provedené důkazy a výslechy svědků. Z důkazů podle něj vyplynulo, že nemohl znát všechny údaje potřebné pro úspěšné provedení autorizace ani si je vygenerovat. Také ohledně situací, kdy došlo k platbě nad limit kreditní karty dovolatel uvedl, že se muselo jednat o chybu na straně banky. Dále dovolatel namítl, nesprávnost posouzení důkazní situace ohledně konkrétních držitelů platebních karet, přičemž žádal provedení důkazu, zda jednotlivé karty byly mezinárodní a jaké měly limity, čemuž však soud nevyhověl, a proto v uvedeném spatřuje porušení svého práva na obhajobu. Namítl i to, že nebylo prokázáno, zda a komu skutečně škoda vznikla, proto nemohlo být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin podvodu, když způsobení škody je jedním ze základních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Závěrem svého podání dovolatel vyjádřil nesouhlas i s trestem, který mu byl uložen, neboť soudy dle jeho názoru nepřihlédly k tomu, že jej odsuzují za trestný čin spáchaný ve formě pokusu ani k tomu, že od roku 2002 žije dovolatel řádným životem. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby „dovolací soud rozhodl o zrušení obou rozsudků a přerušení výkonu trestu, který mu byl uložen“.

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jakékoli jiné porušení procesních předpisů. Pokud se týká nejzávažnějšího souzeného skutku, tj. pokusu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., celá řada uplatněných námitek deklarovanému dovolacímu důvodu dle státního zástupce obsahově neodpovídá. Deklarovanému dovolacímu důvodu takto neodpovídají procesní námitky týkající se porušení zásady totožnosti skutku a ne zcela jasné námitky týkající se „rozkouskování“ skutku a s tím souvisejícího porušení práva dovolatele na obhajobu a na spravedlivý proces. Irelevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou též námitky týkající se kvality odůvodnění soudního rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnosti (takovéto námitky jsou nepřípustné již s ohledem na ust. § 265a odst. 4 tr. ř.) a námitky, kterými dovolatel na základě vlastního hodnocení důkazů dovozuje, že některých dílčích útoků se objektivně nemohl dopustit. Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou též námitky týkající se výroku o trestu. Pod deklarovaný dovolací důvod lze dle vyjádření státního zástupce podřadit pouze námitky, podle kterých vymezení skutku ve výroku rozsudku neodpovídá znakům pokusu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a námitky týkající se absence podmínek pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák., tyto námitky však státní zástupce nepovažuje za důvodné. Lze si sice představit poněkud podrobnější a výstižnější popis skutku (zejména pokud se týká úvodní části skutkových vět), přesto však popis skutku v souvislosti s údaji rozvedenými v odůvodnění soudního rozhodnutí vykazuje všechny znaky pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Ze skutkových vět napadeného rozsudku především vyplývá, že poškozenými subjekty byly jednotlivé banky, přičemž tento právní závěr odvolací soud přiléhavě rozvedl na str. 20 svého rozhodnutí. Podvodné jednání obviněného pak spočívalo v tom, že obviněný předstíral, že jde o operace řádně prováděné držiteli platebních karet, s tím, že o trestný čin podvodu by se jednalo i v případě, že by za poškozené byli považováni držitelé platebních karet, popř. subjekty, kterým mělo být takto placeno. Námitky týkající se výroků o náhradě škody jsou bezpředmětné, neboť pro posouzení existence a výše škody je naprosto bez významu, zda uplatňoval poškozený nároky v adhezním řízení a zda a v jaké výši mu byla náhrada škody přiznána. Pokud se týká podmínek pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák., zákon ani judikatura pojem „blízké časové souvislosti“ nevymezují nějakým konkrétním časovým údajem a existenci blízké časové souvislosti je vždy nutno posuzovat v návaznosti na konkrétní okolnosti případu; v nepublikovaném rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 739/2007 nicméně Nejvyšší soud vyslovil, že se nejedná o pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., jestliže byl dílčí útok spáchán s časovým odstupem delším šesti měsíců. Dílčím útokem pokračujícího trestného činu dle státního zástupce nepochybně nebyl dílčí útok spáchaný dne 7. 9. 2009 ke škodě Komerční banky, a. s., za užití čísla platební karty držitele J. Č., po kterém následoval další dílčí útok až dne 22. 8. 2000, přičemž toto pochybení konstatoval již odvolací soud (str. 23 rozsudku), avšak náprava tohoto pochybení nebyla a není možná s ohledem na zákaz reformace in peius. Tento dílčí útok sám o sobě naplňuje skutkovou podstatu dokonaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák a pokud by byl právně kvalifikován jako samostatný trestný čin, bylo by nutno dovolateli ukládat trest nikoli za tři, ale za čtyři trestné činy. Jinak z časových údajů uvedených ve výroku o vině vyplývá, že nejdelší časový odstup mezi dalšími dílčími útoky činil cca čtyři a půl měsíce (od 18. 5. do 4. 10. 2001). Takovýto časový odstup podle názoru státního zástupce s ohledem na celkový počet dílčích útoků a celkovou dobu páchání trestné činnosti nikterak nebrání aplikaci ust. § 89 odst. 3 tr. zák. V tomto směru je nutno přihlédnout též k tomu, že páchání trestné činnosti si vyžadovalo poměrně náročnou přípravu, neboť před každým útokem, resp. sérií dílčích útoků, si musel dovolatel opatřit znalost čísel cizích platebních karet. Vůči výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. dovolatel dle státního zástupce vznesl toliko námitky skutkového charakteru, když polemizoval s hodnověrností výpovědí některých svědkyň (H. B., M. P.), kterým podle výroku o vině drogu předával. K takto uplatněným námitkám ve vztahu k trestnému činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. proto nelze při rozhodování o dovolání přihlížet. Pokud se týká výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., pak tvrzení, že razítko si u dovolatele uschoval spoluobviněný J., nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, a skutečnost, že v dovolatelově počítači byl uložen elektronický dokument s předmětným razítkem, samozřejmě sama o sobě nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle § 176a tr. zák.; pokud však dovolatel předmětné razítko „naskenoval“, pak logicky musel vědět, o jaké razítko se jedná. K naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu přitom postačuje, aby znal skutkové okolnosti týkající se charakteru razítka, není tak nezbytné, aby znal právní úpravu § 176a tr. zák., popř. aby znal úpravu obsaženou v zákoně č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnostech. Námitky týkající se neúplnosti dokazování ohledně shody přechovávaného razítka s „naskenovaným“ razítkem v počítači jsou opět skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce proto uzavřel, že ty dovolací námitky, které lze obsahově podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Dovolatel využil svého zákonného práva a k vyjádření státního zástupce se vyjádřil s tím, že uvedl, že jeho dovolání bylo podáno včas, přičemž uvedl konkrétní důvody, na kterých svoje tvrzení zakládá, a znovu zopakoval některé svoje výhrady uplatněné již v dovolání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Trestného činu podle § 176a tr. zák. nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává státní pečeť nebo razítko orgánu veřejné správy s vyobrazením státního znaku nebo razítko, jehož otisk je povinnou součástí listin, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, anebo předmět způsobilý plnit jejich funkci. Jak vyplývá z odůvodnění (zejména soudu prvního stupně) měl dovolatel v inkriminované době ve svém držení razítko s vyraženým státním znakem a opatřené nápisem JUDr. M. K. – notář v P., které měl i naskenované v počítači (důkaz provedený počítačovou expertizou), stejně jako razítko určené k ověřování veřejných listin a jejich kopií, které měl též v držení a tato razítka užíval při provádění transakcí pomocí internetu. Námitky, které tak dovolatel uplatnil v rámci svého mimořádného opravného prostředku, jsou námitky skutkové, tedy takové, jimiž dovolatel předkládá dovolacímu soudu pouze jinou (pro něj příznivější verzi) skutkového děje a jako takové nemohou být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem, ani pod žádným jiným, ze zákonem taxativně stanovených, dovolacích důvodů. Pokud by obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než odmítnout dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. V rámci dovolání lze uplatnit jen námitky právní, tedy takové, kterými dovolatel namítá nesprávné hmotně právní posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy obecnými. Dovolatel však svými námitkami toliko napadl věrohodnost ve věci slyšených svědkyň a napadl ve věci učiněná skutková zjištění, přičemž soudy zejména v odůvodnění ve věci přijatých rozhodnutí podrobně a jasně vysvětlily, proč uvěřily výpovědím těchto svědkyň, z jakých (dalších) důkazů při tom vycházely, když věrohodnost svědkyně P. potvrdil i znalecký posudek z oboru psychologie, který byl na její osobu zpracován. Dovolatel byl z tohoto trestného činu usvědčen řadou svědků, kteří shodně vypověděli o poskytování drog dovolatelem, s tím, že vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dovolatel je takto z trestné činnosti spolehlivě usvědčován. Námitky ohledně množství drog a způsobu poskytování drog svědkyním jsou potom též námitkami skutkovými, tedy takovými, které nelze pod deklarovaným důvodem právně relevantně uplatnit. Pokud by obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než odmítnout dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu podle odst. 4 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. Námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel namítl, že jednání popsané ve výroku rozsudku vrchního soudu nesplňuje všechny znaky mu přisouzeného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a námitky týkající se absence podmínek pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák., jsou sice uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně, avšak jsou současně zjevně neopodstatněné.

Zejména odvolací soud v odůvodnění svého (citovaného) rozhodnutí pečlivě objasnil všechny okolnosti, kvůli nimž uznal dovolatele vinným právě trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a lze proto na jeho rozhodnutí pro stručnost odkázat. Skutková věta výroku rozhodnutí soudu druhého stupně obsahuje vymezení jak objektivní, tak subjektivní stránky trestného činu podvodu, včetně vyčíslení výše škody, přičemž je zcela jasně stanoveno, kdo je v dané věci poškozeným a jakým způsobem byl uveden v omyl. Jedná se o příslušné banky, neboť to byly ony, kdo na základě podvodného jednání dovolatele (kdy byly uvedeny v omyl ohledně skutečnosti, že realizované platby nejsou realizovány oprávněnými držiteli platebních karet, ale třetí osobou, která nemá oprávnění takovéto platby provést) odesílaly finanční prostředky, které následně odepsaly majitelům zneužitých platebních karet. Výše částky, která byla přiznána jako náhrada škody v adhezním řízení, nemá pro stanovení výše škody způsobené trestným činem, žádný právní význam a přiznaná výše náhrady škody nic nemění na skutečnosti, že škoda způsobená trestným činem dosáhla výše stanovené ve skutkové větě výroku rozsudku soudu druhého stupně. Námitka dovolatele, že ve skutečnosti žádná škoda jeho jednáním nevznikla, postrádá jakýkoli právní význam, neboť škoda v daném případě je souhrnem všech plateb, které byly či měly být provedeny, jak správně dovodily obecné soudy. Též o subjektivní stránce trestného činu podvodu nemá dovolací soud jakýchkoli pochyb, kdy tato je ve skutkové větě (citovaného) rozhodnutí soudu druhého stupně vyjádřena přesvědčivě tím, že dovolatel takto jednal v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky na hru a nákup zboží v internetových kasinech a obchodech.

Další námitky dovolatele v uvedeném směru míří toliko do oblasti učiněných skutkových zjištění, kdy zpochybnil způsob, jakým mělo dojít ke generování čísel platebních karet, zejména s poukazem na tu skutečnost, že se mohlo jednat o chybu na straně poškozených bank, avšak tyto námitky nemohou být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem, ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, když soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně a důkladně objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak hodnotily (ve věci provedené) svědecké výpovědi a proč neuvěřily obhajobě dovolatele. Pokud by tedy byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Naopak právně relevantně uplatněnou námitkou je námitka, jejímž prostřednictvím dovolatel zpochybnil, že se ohledně všech dílčích útoků jeho trestné činnosti jedná o pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., přičemž tato námitka je uplatněna dovolatelem důvodně. Skutek, který dovolatel spáchal v září 1999 skutečně není dílčím skutkem pokračujícího trestného činu, neboť k dalšímu skutku došlo až v srpnu 2000, a je zde tedy téměř roční prodleva. Avšak vzhledem k výši škody spáchané tímto skutkem (6775,09 Kč) a s ohledem na zákaz reformace in peius, kdy i v případě, že by tento skutek byl posuzován samostatně, nedošlo by ke změně právní kvalifikace dovolatelova jednání a výše způsobené škody by stále naplňovala kvalifikovanou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dovolací soud odmítl takto podané dovolání s odkazem na § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zjevné, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce (z hlediska ustálené rozhodovací praxe) zásadního významu.

Námitky dovolatele ohledně výše uloženého trestu nespadají pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod, avšak dovolací soud považuje za nutné zdůraznit, že trest byl dovolateli uložen v souladu se zákonem a vrchní soud jeho výši v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zdůvodnil.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. ledna 2010

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru