Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1514/2019Usnesení NS ze dne 12.02.2020

HeslaPodílnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1514.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 214 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1514/2019-629

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 2. 2020 o dovolání obviněného V. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 391/2019-575, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 14/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 4. 2019, č. j. 5 T 14/2018-553, byl obviněný V. H. uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, (dále jen „tr. zákoníku“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od 5. 8. 2017 do konce září 2017 prodal v Písku P. S., narozenému XY, za částku 14.000 Kč motocykl Yamaha YZF 250, bez RZ, VIN XY v hodnotě 140.000 Kč, přičemž byl minimálně srozuměn s tím, že se jedná o odcizený motocykl, který odcizil dosud nezjištěný pachatel tím, že v době od 20.00 hodin dne 5. 8. 2017 do 08.15 hodin dne 6. 8. 2017 v ulici XY v obci Vodňany, okres Strakonice, vnikl po přeštípnutí a odcizení visacího zámku (á 178 Kč) u vjezdových vrat na pozemek parcelní místo č. XY majitele J. Č., narozeného XY, ze kterého poté po vyhnutí plechu oplocení (poškození ve výši nejméně 1.000 Kč) vnikl na sousední pozemek, kde se nachází areál D. O. D. čp. XY, po přeštípnutí a odcizení visacího zámku (á 178 Kč) vnikl do plechové garáže, kterou má v užívání P. V., narozený XY, kterou prohledal, ale nic neodcizil, dále vypáčil dřevěné dveře garáže (poškození dveří a zárubní ve výši nejméně 2.100 Kč) majitele O. D., narozeného XY, kterou má v užívání na základě dohody D. M., narozený XY, ze které poté odcizil motocykl zn. Yamaha YZF 250, bez RZ, VIN XY, v hodnotě nejméně 140.000 Kč a dále vnikl do dalších dvou garáží majitele O. D., narozeného XY, z nichž jedna garáž byla nezajištěna a do druhé vnikl po přeštípnutí visacího zámku (á 178 Kč), který zanechal na místě, přičemž obě garáže prohledal, ale nic neodcizil, a uvedeným jednáním způsobil poškozenému J. Č., narozenému XY, škodu ve výši nejméně 178 Kč na odcizeném visacím zámku, poškozenému D. M, narozenému XY, způsobil odcizením motocyklu škodu ve výši nejméně 140.000 Kč, poškozenému P. V., narozenému XY, způsobil škodu ve výši nejméně 178 Kč na odcizeném visacím zámku a poškozenému O. D., narozenému XY, způsobil škodu ve výši nejméně 3.278 Kč poškozením oplocení, dřevěných dveří a visacího zámku.

Za toto jednání a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 10. 2017, č. j. 5 T 91/2017-83, který mu byl doručen 30. 1. 2018 a nabyl právní moci dne 8. 2. 2018, a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 T 14/2018-428, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2018, byl obviněný podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly u obviněného zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 10. 2017, č. j. 5 T 91/2017-83, a z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 T 14/2018-428, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) byli poškození D. M., narozený XY, bytem XY, J. Č., narozený XY, bytem XY, O. D., narozený XY, bytem XY a P. V., narozený XY, bytem XY, odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 4. 2019, č. j. 5 T 14/2018-553, podal obviněný V. H. odvolání do výroku o vině i trestu.

O takto podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 391/2019-575, a to tak, že odvolání obviněného Václava Holuba jako nedůvodné zamítl podle § 256 tr. ř.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 391/2019-575, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (na č. l. 609–612), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním a hmotněprávním posouzení skutku, jež je mu kladen za vinu.

Obviněný ve svém dovolání namítá, že nebylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž znaky vymezené v právní větě výroku o vině napadeného rozhodnutí bezezbytku neodpovídají výsledkům provedeného dokazování, neodráží skutkový stav popsaný ve skutkové větě výroku o vině, neobsahují tak potřebný podklad pro závěr, že odsouzený naplnil všechny znaky přečinu podílnictví, zejména pak tento závěr platí ve vztahu k zavinění ve formě úmyslu.

Obviněný nikdy nepřiznal trestnou činnost kladenou mu za vinu, uváděl, že se nevyzná v motorkách, nepohyboval se v prostředí motokrosového sportu, a tak nemá představu o cenách těchto motorek, které mají hodnotu toliko pro jezdce motokrosových závodů. Nelze spravedlivě požadovat po obviněném, aby věděl a znal hodnotu jednotlivých strojů. Těmito znalostmi disponoval toliko odsouzený P. S., který odhadoval cenu nabízeného motocyklu na 60.000 – 80.000 Kč. Ačkoliv se tedy odsouzený S. dlouhodobě pohybuje v oboru, nebyl schopen ani on cenu motocyklu přesně určit. Obviněný neměl ponětí o tom, za jaké částky se motocykly prodávající, neodhadnul ani stáří ani technický stav motocyklu, neboť v daném oboru není odborníkem. Jeho zkušenosti nebyly a nemohly ani být dostatečné pro závěr soudů o vině odsouzeného vzhledem k jeho (nepřímému) úmyslnému zavinění.

S touto námitkou obviněného stran nedostatku prokázaného zavinění se Krajský soud v Českých Budějovicích stejně jako nalézací soud vypořádal nedostatečně, když dospěl k závěru, že obviněný byl srozuměn se skutečností, že se jedná o kradený motocykl neboť prodával motocykl za cca 10 % ceny oproti ceně zjištěné v trestním řízení odborným vyjádřením. Obviněný v tomto kontextu poukazuje ve svém dovolání na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1619/2010, s tím, že samotná skutečnost, že věc byla nabízena za neobvykle nízkou cenu, nepostačuje k prokázání vědomosti o tom, že věc pochází z trestné činnosti.

Dále obviněný uvádí, že je ve věci nutno zohlednit i další okolnosti a skutečnosti celého případu jako jsou zejména výpovědi svědků J. H., A. V. a J. L., aniž by uváděl konkrétní okolnosti a konkrétní části výpovědí, které by měly být zohledněny a v jakém kontextu.

Na základě výše uvedeného navrhl obviněný V. H., aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podle § 265l tr. ř. zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. Ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. obviněný souhlasil, aby Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1193/2019.

Po zopakování dosavadního průběhu řízení a stručném shrnutí námitek obviněného, poukázala na vymezení uplatněného dovolacího důvodu. Státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný uplatňuje výslovně námitky skutkového charakteru, kteréžto se míjí s deklarovaným dovolacím důvodem. Konstatovala, že nalézacímu i odvolacímu soudu není co vytknout, skutkový stav byl řádně zjištěn postupem v souladu s trestním řádem, žádný důkaz nebyl opomenut, rozhodnutí byla řádně odůvodněna, a to včetně odůvodnění námitek přednášených Nejvyššímu soudu. Státní zástupkyně podotkla, že prvoinstanční soud posoudil jako spolehlivé doznání odsouzeného P. S., který se přiznal k tomu, že od obviněného V. H. koupil motocykly prokazatelně odcizené ke škodě J. J. a D. M. Odsouzený P. S. se přiznal k tomu, že ve všech případech věděl, že původ motocyklu, kterému i obviněný V. H. ke koupi nabídl, byl nelegální. To byl také důvod, pro který je od prodávajících zakoupil za zlomek jejich hodnoty. Současně státní zástupkyně poukázala na trestnou činnost obviněného, za níž byl pravomocně odsouzen, spočívající v odcizení motocyklů 11. 6. 2017 a 14. 11. 2017. Podezření, že odcizil i motocykly D. M., je podle státní zástupkyně poměrně silné, vzhledem k tomu, že jeho motocykl měl prokazatelně ve své dispozici a s ohledem na to jakým způsobem si opatřoval prostředky pro svou potřebu, kdy se jednalo zejména o násilnou majetkovou trestnou činnost. Nicméně v uvedeném případu nebyl proti obviněnému žádný podpůrný důkaz, který by dopomohl k usvědčení obviněného z vloupání k D. M. Obviněný se v době, kdy k objasňované události došlo, zdržoval ve společnosti osob s bohatou trestní minulostí a nebylo tak možné jednoznačně vyloučit, že motocykl odcizený ke škodě D. M. toliko převzal od pachatele činu. S ohledem na to, že se obviněný na nelegálním trhu s kradenými motocykly pohyboval, musel být srozuměn s tím, že v posuzovaném případě disponuje kradenou věcí mající větší hodnotu.

S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2019, č. j. 4 To 391/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména své vlastní výpovědi, výpovědi svědků J. H., A. V. a J. L.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že důkazy neposkytly jednoznačný obraz o skutkových okolnostech, zejména stran zjištění, zda měl povědomí o původu motocyklů a jejich ceně), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že neměl potřebné znalosti a povědomí o motokrosových motorkách, tak aby je dokázal ocenit a prodat za patřičnou cenu, neboť se v tomto specifickém oboru vůbec nepohyboval).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Strakonicích, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí, kdy trvá na tom, že neměl povědomí o skutečné ceně nabízených motocyklů. Dlužno také dodat, že obviněný namítal nedostatečné zohlednění jiných okolností a výpovědí svědků J. H., A. V. a J. L., aniž by uvedl konkrétní argumentaci, v čem mělo spočívat pochybení soudů a jaká je vazba jeho tvrzení na uplatněný dovolací důvod.

Obviněný ve svém dovolání rovněž namítal, že znaky vymezené v právní větě výroku o vině napadeného rozhodnutí bezezbytku neodpovídají výsledkům provedeného dokazování, neodráží skutkový stav popsaný ve skutkové větě výroku o vině a neobsahují tak dostatečný podklad pro závěr, že odsouzený naplnil všechny znaky přečinu podílnictví.

Úkolem dovolacího soudu není, aby za obviněného domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto obviněného takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.

K výše uvedené námitce a námitce posouzení úmyslu obviněného Nejvyšší soud uvádí, že přestože v obecné rovině by bylo možno námitky, že nebyly naplněny znaky předmětné skutkové podstaty jemu za vinu kladeného trestného činu a nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, tyto obviněný uplatnil buď právě s odkazem na nesprávné hodnocení důkazů a z toho nesprávně učiněná skutková zjištění či s absentující argumentací, tedy způsobem neregulérním. Námitky jím uplatněné se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

Nad rámec výše uvedeného, ale Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj a spáchá-li tento čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má větší hodnotu.

Naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu se podrobně věnoval nalézací soud zejména v bodech 39. – 40. odůvodnění rozsudku, kdy Nejvyšší soud pro stručnost na zmíněnou pasáž odůvodnění odkazuje. Ze skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že obviněný prodal P. S. motocykl zn. Yamaha YZF 250, bez RZ, VIN XY, v hodnotě nejméně 140.000 Kč, přičemž byl tento motocykl prokazatelně získán trestnou činností.

Jedná se o úmyslný trestný čin ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku (§ 15 tr. zákoníku) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2142). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].

V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 170, 171).

Úmyslem pachatele se zabýval jak nalézací soud (body 39. – 40. odůvodnění rozsudku), tak i soud odvolací, který se vypořádával s obsahově totožnou námitkou vznášenou obviněným v dovolání. V bodech 12. – 19. odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud podrobně a přesvědčivě zaobíral námitkami obviněného, přičemž jeho závěrům není čeho vytknout. Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožňuje a zdůrazňuje, že z ustáleného skutkového stavu jasně vyplývá, že obviněný se pohyboval v obchodě s kradenými motokrosovými motocykly, a musel tak být srozuměn s tím, že konkrétní kradený motocykl vzhledem ke svému stavu má větší hodnotu než 50.000 Kč [znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 214 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Bez významu není v tomto kontextu ani poukaz nalézacího i odvolacího soudu na trestnou činnost, za niž byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 T 14/2018-428, kdy obviněný ve stejném období odcizil motokrosové motocykly a tyto dále prodával za zlomek ceny svědku P. S., ve zmíněné věci odsouzenému za přečin podílnictví. Závěru nalézacího i odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky přečinu podílnictví tak není možno ničeho vytknout.

Nejvyšší soud shrnuje, že v postupu odvolacího soudu neshledal žádných pochybení. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jím uplatněné námitky jsou ryze procesního charakteru a výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 2. 2020

Předseda senátu

JUDr. Petr Šabata

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru