Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1502/2004Usnesení NS ze dne 19.01.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1502.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1502/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2005 o dovolání podaném M. S., roz. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 412/2004 ze dne 1. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 214/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 214/2003 ze dne 26. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal M. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 412/2004 ze dne 1. 7. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti uvedl, že se jednalo o konflikt mezi ním a poškozeným v rovině verbální i fyzické, šlo však pouze o vzájemné výhrady stran způsobu života a charakteru aktérů konfliktu, bez loupežných snah ze strany dovolatele, když má za to, že bylo prokázáno také to, že mu poškozený požadované peníze nakonec hodil. Takto namítl, že ani odvolací soud se nevypořádal se zjištěnou důkazní situací a poškozený měl být před ním „přeslechnut“ proto, aby odvolací soud na základě jeho výpovědi mohl napravit pochybení soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud „jednak rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k novému projednání, resp., aby za podmínek dle ustanovení § 265m tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a obžalovaného uznal vinným trestným činem dle ustanovení § 202 odst. 1 tr. zák. za užití přiměřeného trestu“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel nenamítá vadnost právního posouzení skutku tak, jak byl zjištěn napadeným rozhodnutím, ale poukazuje na to, že nebyly řádně zhodnoceny provedené důkazy s vyjádřením výhrad vůči zjištěním učiněným soudy a vyjádřeným v jejich rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na to, že bylo nezvratně zjištěno, že dovolatel fyzicky napadl poškozeného v úmyslu zmocnit se jeho peněz k čemuž také došlo, když tyto skutečnosti byly prokázány svědeckou výpovědí poškozeného z přípravného řízení a také svědka R. G. Státní zástupce také poukázal na to, že soud podrobně a logicky vysvětlil, které výpovědi v posuzované věci považuje za věrohodné a které (a také z jakých důvodů) pokládá za účelové. Z obsahu dovolacích námitek je tak zřejmé, že užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tvrzen pouze formálně, když dovolatel primárně polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a se způsobem hodnocení důkazů. Změnu právní kvalifikace vlastního jednání tak váže na změnu skutkového stavu, když je zřejmé, že soud se s takto uplatněnou obhajobou řádně vyrovnal s tím, že verzi popisu událostí nabízenou dovolatelem neuvěřil. Protože uplatněné námitky stojí mimo rámec užitého dovolacího důvodu a dovolatel nevytýká žádné jiné pochybení, pro které lze soudy učiněné výroky důvodně napadnout, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout,že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je proto nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku,který je obsažen v příslušném rozhodnutí (výroku) soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, když zejména poukázal na jisté změny ve výpovědích svého nevlastního bratra (poškozeného), když výpovědi svědka G. apriori označil bez dalšího za lživé. Z těchto skutečností dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, ve kterém byl soudy posléze shledán trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Zejména soud prvního stupně i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil z jakých důkazů vycházel, zabýval se věrohodností jednotlivých výpovědí a jejich přesvědčivostí. Lze takto souhlasit s jeho závěrem o snaze poškozeného postupně vykládat skutek ve prospěch dovolatele při současně nezměněných výpovědích dalšího přímého svědka. Takto provedené dokazování potom soudům vytvořilo spolehlivý základ pro právní závěry, které nepochybně odpovídají reálně zjištěnému skutkovému stavu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. ledna 2005

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru