Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1498/2019Usnesení NS ze dne 22.01.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1498.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1498/2019-592

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 10 To 95/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 53/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 6 T 53/2019, byl obviněný A. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku. Za tyto zločiny a dále za přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 126/2018 ze dne 18. 7. 2018, byl podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 126/2018 ze dne 18. 7. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, škodu ve výši 38.931 Kč na náhradu nákladů léčení poškozené I. S.

O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 10 To 95/2019, jímž podle § 256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 7. 2019 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl porušení práva na spravedlivý proces ze strany soudu prvního stupně, což mělo vliv na právní posouzení skutku. Okresní soud v Hradci Králové dospěl ke svému rozhodnutí postupem, který je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a také v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný je přesvědčen, že závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství nebylo možné použít jako důkaz podporující věrohodnost výpovědi poškozené I. S., neboť nevypovídají nic o průběhu konfliktu mezi ním a poškozenou před tím, než k těmto zraněním došlo. Obviněného usvědčuje pouze samotná výpověď I. S., která stojí k výpovědi obviněného v pozici tvrzení proti tvrzení. Poškozená navíc svá tvrzení v průběhu trestního řízení opakovaně měnila. O věrohodnosti její výpovědi proto zůstávají pochybnosti. Obviněný uvedl, že svědek K. vyloučil, že by mezi nimi došlo k jakémukoliv konfliktu. Jiný důkaz prokazující průběh potyčky opatřen nebyl. Podle obviněného k fyzické potyčce mezi ním a I. S. došlo tak, že po předchozí slovní rozepři jmenovaná dostala záchvat vzteku, vzala kuchyňský nůž, kterým nejdříve pořezala display televizoru a následně obviněného tímto nožem napadla. Obviněný jí nůž sebral, ale dostal záchvat latentní tetanie, začal se dusit zvratky a omdlel. Tato výpověď obviněného je objektivizována dalšími zjištěními. Nalézací soud jeho výpověď ale posoudil chybně. Jeho skutková verze je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Tyto námitky obviněný uplatnil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ale odvolací soud tato pochybení nenapravil. Významnou vadu taktéž shledal v tom, jak odvolací soud naložil s obsahem odvolání podané I. S. Nezabýval se totiž jeho obsahem a ani dalšími podáními poškozené učiněnými v této věci. Přitom obsah těchto listin významně zpochybňuje výpověď I. S.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 10 To 95/2019, z důvodu naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť ohledně rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 6 T 53/2019, byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jakož i z důvodu naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a aby postupem podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové ve věci znovu jednat a rozhodnout.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření pospal, v čem spočívají dovolatelem uplatněné dovolací důvody a blíže rozvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě. Dále zdůraznil, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu se nelze domáhat přezkoumávání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou také námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů. Námitky obviněného státní zástupce posoudil jako námitky skutkové, a proto se jimi nelze v dovolacím řízení zabývat. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný zákonný dovolací důvod. Konstatoval také, že obdobné námitky obviněný již uplatňoval v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Odkázal na konkrétní pasáže dovolání, které jsou převzaty z odvolání obviněného ze dne 3. 6. 2019. Podrobně pak odůvodnil, jakými konkrétními důkazy jsou prokázány jednotlivé skutky. Ve věci přitom neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Námitka týkající se toho, že se odvolací soud nezabýval podáními poškozené, opět směřuje proti skutkovým zjištěním ve věci. Navíc tuto skutečnost odvolací soud řádně odůvodnil v bodě 15. odůvodnění svého rozhodnutí. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu státní zástupce uvedl, že rozhodnutí nalézacího soudu netrpí žádnou z vytýkaných vad, a proto nemůže být tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě naplněn.

Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

Obviněný A. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na která je v dovolání výslovně odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Hradci Králové netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou již uplatňoval před nalézacím soudem i ve svém odvolání (konkrétně argumentace obsažená v pátém až desátém odstavci a třináctém až čtrnáctém odstavci dovolání), přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazu, jejich prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem. Jeho námitky jsou tedy skutkového charakteru nebo jimi hodnotí provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, protože nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Jedná se konkrétně o námitky, že závěry znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství nebylo možné použít jako důkaz podporující věrohodnost výpovědi poškozené I. S., neboť nevypovídají nic o průběhu konfliktu mezi ním a poškozenou před tím, než došlo ke zraněním, dále že poškozená svá tvrzení v průběhu trestního řízení opakovaně měnila, a z toho důvodu je její výpověď nevěrohodná, nebo že svědek K. vyloučil, že by mezi nimi došlo k jakémukoliv konfliktu, že k potyčce mezi ním a poškozenou došlo jinak, což mělo být doloženo i dalšími zjištěními, že nalézací soud posoudil jeho výpověď chybně nebo námitky ohledně nesprávného postupu odvolacího soudu ve vztahu k obsahu podání I. S. Všemi těmito námitkami se soudy obou stupňů náležitě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi řádně vypořádaly. K námitce o podáních poškozené, kterými se podle obviněného odvolací soud nezabýval, lze dodat, že odvolací soud řádně ve svém rozhodnutí (v bodě 15.) odůvodnil, proč tak postupoval.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutek pod bodem 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu byl dostatečně prokázán zejména výpovědí poškozené I. S., která byla podporována výpovědí svědka F. K., listinnými důkazy (např. protokolem o prohlídce těla poškozené, protokolem o ohledání místa činu, lékařskými zprávami a znaleckými posudky z oboru zdravotnictvím, odvětví psychiatrie, a z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství). Skutek popsaný v bodě 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu pak byl prokázán zejména výpovědí poškozené I. S. a s tím související SMS korespondencí mezi obviněným a poškozenou.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, který obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Protože však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru