Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1381/2004Usnesení NS ze dne 22.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1381.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1381/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 o dovolání podaném B. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 441/2004 ze dne 26. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 210/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 210/2003 ze dne 13. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části napadeného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal B. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 441/2004 ze dne 26. 7. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e),odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek (i ohledně spoluobžalovaného W.) ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že B. K. odsoudil podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců, pro jehož výkon zařadil dovolatele do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal B. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K prvému z označených dovolacích důvodů uvedl, že se domnívá, že právní posouzení skutku, které je obsaženo v rozhodnutích soudů obou stupňů nebylo správné. V této souvislosti poukázal zejména na odůvodnění napadených rozhodnutí ze kterých neplyne prokázání jeho viny. V této souvislosti poukázal na to, že je usvědčován ze spáchání uvedeného skutku pouze s odkazem na provedené odposlechy policejními orgány, když namítl, že z uvedených odposlechů neplyne, že by se měl dopustit trestné činnosti. To proto, že ani z provedených odposlechů neplyne, že mělo dojít k předání psychotropních látek, jeho množství a nebyla zjištěna ani jeho přítomnost v době předávání těchto látek, kdy nebylo ani postaveno na jisto, zda se vždy jednalo o osoby shodné s osobami, které byly nakonec trestně stíhány. Protože z uvedených odposlechů nebylo ani patrno kdo a komu telefonoval a na čem se měly osoby domlouvat, jakož i co mělo být předmětem uváděného množství, má za to, že posléze skutek, kterým byl shledán vinným nebyl před soudy prokázán. Celé rozhodnutí tak bylo postaveno na předpokladu, že se něco stalo, avšak tento předpoklad nebyl v rámci vedeného trestního řízení potvrzen bez důvodných pochybností. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak uvedl, že i v případě, kdyby byl shledán vinným pro trestný čin pro který byl nakonec odsouzen, tak považuje trest, který mu byl udělen za nepřiměřeně přísný. To proto, že je osobou dosud bezúhonnou, po propuštění z vazby se žádné další trestné činnosti nedopustil a nakonec uložený trest tak pokládá za exemplární, bez toho, že by byly vzaty v úvahu hlediska pro ukládání trestu z pohledu ustanovení § 23 resp. 31 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově na citované rozhodnutí navazující. Alternativně potom navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. nebo, aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelova argumentace stran užitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se soustředila výhradně proti náležitostem rozsudku soudu prvního stupně z hlediska ustanovení § 125 tr. ř. a na námitky proti způsobu hodnocení důkazů provedených před soudem s cílem dospět ke skutkovým zjištěním, jež by byla odlišná od závěrů, ke kterým soud prvního stupně dospěl. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují, když v zásadě jde o kritiku právního hodnocení skutkového stavu zjištěného soudem. Státní zástupce poukázal i na vnitřní rozpornost argumentace užité dovolatelem,když na jedné straně tvrdí, že se oběma soudy shledaného skutku nedopustil, na straně druhé pak v petitu svého dovolání navrhl posoudit onen skutek, jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. Za relevantní pokládá státní zástupce pouze námitku, že popis skutku nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu. V tomto směru ji však pokládá za nedůvodnou, neboť v příslušném výroku o vině soud prvního stupně uvedl, že dovolatel zprostředkoval nejméně v šesti případech spoluobviněnému P. V. prodej pervitinu vždy v množství 50 g spoluobviněnému W. a za každé takové zprostředkování obdržel odměnu 200 Euro. Z těchto skutkových okolností pak nepochybně plyne, že neoprávněně pro jiného zprostředkoval psychotropní látku a učinil tak ve větším rozsahu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod postihuje případy, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl trest uložen mimo trestní sazbu stanovenou pro daný delikt. Ani jeden z těchto předpokladů však v posuzované věci naplněn nebyl. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu (pokud jde o výhrady proti trestu) resp. jako zjevně neopodstatněné (pokud jde o výhrady proti soudy užité právní kvalifikaci shledaného skutku).

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tady nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí a to výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že soudy zjištěný skutkový stav je nedostatečný do té míry, že neumožnil vůbec učinit závěr, že by se dovolatel dopustil trestného činu, kterým byl nakonec shledán vinným. Jeho tvrzení, že předmětný skutek nebyl v řízení před soudy provedenými důkazy prokázán však nelze přisvědčit. Je skutečností, že dovolatel byl ze svého protiprávního jednání usvědčen legálně policejními orgány provedenými odposlechy jeho telefonních hovorů, když v této souvislosti je na místě odkázat zejména na odůvodnění citovaného rozsudku odvolacího soudu, který vysvětlil, proč z těchto odposlechů vycházel. Ve svém rozhodnutí odvolací soud zdůraznil, že zmíněné odposlechy byly pořizovány delší dobu, bylo také nepochybně zjištěno, kdo rozhodné telefonní rozhovory vedl, obsahovaly množství a to psychotropních látek i výši finančních částek obdržených za jejich zprostředkování (v české měně) a to i s přihlédnutím k výrazům, které se obvykle užívají v prostředí, kde se dovolatel i spoluobvinění pohybovali. Tyto námitky však z pohledu již shora uvedeného nabízený dovolací důvod nenaplňují. K relevantní námitce stran toho, že popis předmětného skutku nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu pak lze uvést, že ta je zjevně neopodstatněná. To proto, že příslušný výrok obsažený v rozhodnutí soudu prvního stupně obsahuje zjevně potřebné údaje o počtu prodeje pervitinu, jeho množství zprostředkované dovolatelem konkrétní osobě i výši odměny dovolatele za jednotlivé zprostředkování. Z těchto skutkových okolností pak soudy odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly jednání dovolatele.

Námitky týkající se dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. potom nelze akceptovat proto, že dovolateli byl uložen trest, který zákon v takovém případě připouští, přičemž tento trest byl uložen ve výměře, která nevykročila z hranic trestní sazby zákonem pro tento trestný čin vymezené.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. souhrnně odmítnout, neboť jde o dovolání, které bylo podáno zjevně neopodstatněně. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. prosince 2004

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru