Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1351/2004Usnesení NS ze dne 22.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1351.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1351/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 o dovolání podaném A. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 64/2004 ze dne 19. 7. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 2/2003, takto:

Podle § 265b odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 2/2003 ze dne 1. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

V předmětné věci podal A. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem tak, že z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a s ním spojeného rozsudku soudu prvního stupně podal A. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v přípravném řízení vedeném v jeho trestní věci, byl ve vazbě, do které byl vzat v souvislosti s dalším (jiným) trestním řízení vedeným také proti jeho osobě. Uvedl, že při první návštěvě vyšetřovatele (ten mu v posuzované věci dne 26. 4. 2001 předal sdělení obvinění) tomuto sdělil, že požaduje přítomnost svého obhájce JUDr. V., který mu byl ustanoven v trestní věci (předchozí), v jejímž rámci byl vzat do vazby s tím, že tohoto obhájce si chce ponechat i ve věci, ve které mu vyšetřovatel sdělil obvinění právě dne 26. 4. 2001 (nyní posuzovaná věc). Dovolatel má za to, že takto si řádně zvolil svého obhájce. S ohledem na uvedené má za to, že příslušný vyšetřovatel měl o této skutečnosti informovat JUDr. V., přičemž však vyšetřovatel v dané chvíli měl sdělit dovolateli, že ten má lhůtu jednoho dne k tomu, aby si obhájce zvolil, jinak mu bude ustanoven. Protože v takové lhůtě dovolatel nebyl schopen s ohledem na svůj pobyt ve vazbě se s advokátem spojit, došlo k tomu, že vyšetřovatel požádal soud o ustanovení obhájce s tím, že dovolatel si přeje, aby tímto obhájcem byl právě JUDr. V. Dne 26. 4. 2001 mu potom byla rozhodnutím soudu přidělena obhájkyně JUDr. E. Š. s tím, že dovolatel nevyužil svého práva obhájce si zvolit a nebyl mu zvolen ani jinou, k tomu oprávněnou osobou. Dne 5. 5. 2001 se JUDr. V. setkal s dovolatelem a dohodl se s ním na převzetí jeho obhajoby v posuzované věci. V této souvislosti také takto zvolený obhájce požádal o přezkoumání postupu zmíněného vyšetřovatele ve smyslu ustanovení § 167 tr. ř., avšak přípisem ze dne 29. 5. 2001 příslušný státní zástupce konstatoval, že v daných souvislostech k porušení zákona nedošlo. Při šetření jeho takto uplatněné námitky potom uvedl, že i v následných rozhodnutích i soudů bylo argumentováno úředním záznamem, který vyhotovili policisté a který neodpovídal skutečnosti. Poukázal i na to, že v době kdy mu byla ustanovena advokátka JUDr. Š. proběhla rekonstrukce s důležitým svědkem, které se však nezúčastnila, když samotná rekonstrukce byla provedena v rozporu se zákonem (neoprávněné výzvy přítomných policistů na svědka, jiné světelné poměry a jinak volená trasa vozidla). Poukázal na to, že obhájkyně JUDr. Š. se pro časové zaneprázdnění neúčastnila ani pokračování ve výslechu svědka J. Dále poukázal také na to, že svědci N., H. ani D. nepotvrdili, že by se dovolatel s nimi setkal v N., přičemž posledně jmenovaný svědek nebyl slyšen v řízení před soudem a nebyla čtena ani jeho výpověď, přestože to dovolatel navrhoval. Své námitky uzavřel konstatováním, že podle jeho přesvědčení bylo zkráceno právo na jeho obhajobu tím, že v době od 26. 4. 2001 do 7. 5. 2001 neměl obhájce, i když byly dány důvody pro nutnou obhajobu podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., když obhájce v této době soudem mu stanovený mu byl takto ustanoven v rozporu s trestním řádem a tedy nezákonně. S poukazem na uvedené navrhl, aby „Nejvyšší soud zrušil výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze a současně zrušil i výrok o vině a trestu Krajského soudu v Ústí nad Labem a přikázal k novému projednání a rozhodnutí trestní řízení vedené proti dovolateli jinému soudu.“

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že zákonný termín „zvolit si obhájce“ je shodný s podpisem plné moci zvolenému obhájci neboli s uzavřením smlouvy o poskytnutí právní služby, přičemž pouhá proklamace takového úmyslu je nerozhodná. V dané chvíli však takovýto vztah neexistoval, dovolatel tak obhájce neměl a s ohledem na dané důvody nutné obhajoby proto soud postupoval adekvátně této situaci, když dovolateli obhájce ustanovil. Co se týče jednotlivých úkonů provedených v rámci trestního řízení v době kdy dovolateli byl ustanoven obhájce, tak otázka přítomnosti obhájce při těchto úkonech, o jejichž konání byl vyrozuměn, není rozhodná ve chvíli, kdy se toho kterého úkonu buď neúčastnil bez omluvy nebo se z něj omluvil. Ke stanovení případně velmi krátké lhůty pro zvolení obhájce uvedl, že takováto lhůta výslovně v zákoně stanovena není (§ 38 odst. 1 tr. ř.) a pokud byla stanovena vyšetřovatelem jako velmi krátká, jde spíše o problém jisté etiky, avšak ani v této souvislosti nelze zpochybňovat validitu úkonů učiněných za dané situace ve chvíli, kdy dovolatel obhájce, byť ustanoveného soudem, měl. Ve vztahu k procesním náležitostem jednotlivých úkonů provedených v rámci takto vedeného trestního řízení a namítaných dovolatelem dodal, že tyto námitky nenaplňují žádný ze zákonných důvodů stanovených pro podání dovolání. S ohledem na uvedené tak má za to, že podané dovolání netrpí žádnou, a to ani namítanou vadou, argumentaci dovolatele tak nelze přisvědčit, a proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V podaném dovolání A. P. namítá, že v době od 26. 4. 2001 (kdy mu bylo sděleno obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř.) do doby 5. 5. 2001 (kdy si zvolil obhájce), tedy v této fázi přípravného řízení neměl obhájce, ač ho měl podle zákona mít měl, s ohledem na to, že v té době byly založeny podmínky pro nutnou obhajobu z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. K takto uplatněnému dovolacímu důvodu nutno poukázat na obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 49 T 2/2003, ze kterého se podává, že příslušný vyšetřovatel policie dne 26. 4. 2001 podle § 160 odst. 1 tr. ř. sdělil dovolateli obvinění pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák., když sdělení tohoto obvinění byli přítomni i další dva policisté, npor. P. R. a prap. M. M. Protože obviněný odmítl v dané chvíli převzít záznam o sdělení obvinění, tak vyšetřovatel npor. J. R. tuto skutečnost vyznačil s tím, že obviněný požaduje přítomnost svého obhájce JUDr.V. s tím, že ten mu byl ustanoven v souvislosti s jeho dalším (jiným) trestním stíháním a že si jej chce ponechat, tak jak mu byl ustanoven. V souvislosti se šetřením stížnosti dovolatele na postup vyšetřovatele, kterou podal dovolatel a která se týkala zajištění jeho obhajoby, byl dalšími dvěma policisty (přítomnými v rozhodné době sdělení obvinění) vyhotoven úřední záznam, v rámci kterého uvedli, že tehdy dovolatel sdělil, že si obhájce volit nehodlá, neboť má již obhájce ustanoveného v jiné věci, pro kterou je také trestně stíhán a že takto žádá, aby mu byl stejný obhájce (JUDr. V.) ustanoven (přidělen) i ve věci pro kterou mu obvinění sdělil npor. R. V této souvislosti má dovolatel za to, že zmíněný úřední záznam byl vyhotoven pouze proto, aby zkreslil záznam z okamžiku, kdy mu bylo sděleno obvinění. Této argumentaci však nelze přisvědčit, neboť i ze záznamu vyhotoveného npor. R. při sdělení obvinění nijak neplyne, že by tehdy obviněný P. si výslovně zvolil za svého obhájce JUDr. V., když uvedl, že si jej chce ponechat jako obhájce, který mu byl ustanoven. Tomuto vyjádření potom koresponduje i zmíněný úřední záznam, když tehdy oba další přítomní policisté shodně potvrdili, že obviněný měl zájem si ponechat již mu ustanoveného obhájce bez toho, že by výslovně uvedl, že si ho volí. Za této situace tak nelze vyčítat nesprávný postup policistů, kteří neprodleně požádali (již dne 26. 4. 2001) s ohledem na existující důvody nutné obhajoby o ustanovení obhájce Okresní soud v Ústí nad Labem, kdy i v této žádosti bylo jednoznačně uvedeno, že obviněný si obhájce nevolí, ale pouze žádá, aby mu v jeho trestní věci byl ustanoven obhájce JUDr. V., který mu byl již ustanoven v souvislosti s dalším trestním stíháním vedeným proti obviněnému. Příslušná soudkyně pak legitimně uvedené žádosti obviněného nevyhověla a zcela v souladu se zákonem ještě téhož dne ustanovila obhájkyní obviněného JUDr. E. Š. Ta potom vykonávala obhajobu do dne 5. 5. 2001, kdy si obviněný řádně a předepsaným způsobem zvolil za svého obhájce JUDr. V. Co se týče dalších výhrad dovolatele stran nedostatečné obhajoby jeho osoby v již uvedené době, nelze ani s touto námitkou souhlasit, protože z ničeho neplyne, že by jeho obhajoba byla zeslabena či dokonce znemožněna, když nelze ani obhajobu vedenou ustanovenou advokátkou v těchto souvislostech označit za nedostatečnou. Ta se účastnila výslechu svědka J. a ohledně namítané rekonstrukce také uvedla, že se z její účasti omlouvá, přičemž nebylo ani žádáno, aby termín zamýšlené rekonstrukce byl odložen. Lze tedy na tomto místě uzavřít, že postupem, který dovolatel vytýká, nebylo zasaženo jeho právo na obhajobu a nelze ani dospět k závěru, že jeho obhajoba byla v dané fázi trestního řízení v jeho věci znesnadněna či dokonce znemožněna. Další námitky vznesené dovolatelem ohledně kvality prováděné rekonstrukce nebo obsahu jím označených svědeckých výpovědí či neprovedení výslechu označeného svědka před soudem však nelze podřadit pod dovolatelem označený dovolací důvod a z tohoto hlediska jsou takto irelevantní.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. prosince 2004

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru