Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 134/2021Usnesení NS ze dne 24.02.2021

HeslaNedovolené ozbrojování
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.134.2021.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 134/2021-759

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 5 To 66/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 89/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 8 T 89/2018, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době v měsíci září 2017 v XY, XY, XY, v bytě č. 11 předal do úschovy J. H., nar. XY, dva kusy materiálu o přesně nezjištěné hmotnosti, nejméně však 300,4 g, o němž se domníval, že obsahuje výbušninu Semtex, a který předtím přesně nezjištěnou dobu přechovával s cílem jej zpeněžit, přičemž následnou forenzní expertízou bylo zjištěno, že jde o důlní plastickou trhavinu Danubit Geofex 2 ve funkčním množství nejméně 150,6 g, a to aniž by disponoval povolením dle § 25 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a ostatní báňské správě, a aniž by disponoval příslušným živnostenským oprávněním (koncesí) ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve spojení s § 10 odst. 1 písm. b) téhož zákona a § 26 téhož zákona.

2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 279 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to trhaviny podrobně specifikované ve výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 4 T 94/2018, který nabyl právní moci usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 67 To 53/2019, a všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině, trestu a ochranném opatření pro druhého obviněného J. H.

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 8 T 89/2018, podal obviněný M. H. odvolání.

5. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 5 To 66/2020, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 5 To 66/2020, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

7. Obviněný nesouhlasí se závěrem nalézacího a odvolacího soudu, že by zejména po subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu zločinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Připouští, že z hlediska objektivní stránky se ruličky Danubitu patrně do jeho dispozice a posléze i spoluobviněného H. dostaly. Subjektivní stránka skutkové podstaty přisouzeného přečinu však u jeho osoby naplněna nebyla. Nerozporuje, že se do jeho dispozice dostala igelitová taška, jejímž obsahem nebyly pouze ruličky Danubitu, ale především další věci, jako nabíječky, nosiče CD, atd. Právě tyto další věci obviněného zaujaly z důvodu tíživé sociální situace, ve které se dlouhodobě nachází, nikoli ruličky pro něj neznámé hmoty, o jejíž povaze nic nevěděl. Kdyby tušil, co se mu dostalo do ruky, stěží si lze představit, že by toto relativně cenné zboží předal bez požadavku jakéhokoli protiplnění spoluobviněnému H. Už jenom na základě uvedeného je podle něj patrno, že úmyslné zavinění spočívající v tom, že měl vědět o tom, jaká látka se mu dostala do ruky, co ony ruličky plastické hmoty ve skutečnosti jsou a jakou mají cenu, prokázáno nebylo. Skutek proto podle obviněného není trestným činem.

8. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

10. Státní zástupce k dovolací argumentaci uvádí, že ji sice lze v zásadě přiřadit pod užitý dovolací důvod, avšak je zjevně neopodstatněná. Obviněný totiž pomíjí důkladné odůvodnění odsuzujícího rozsudku, ve kterém obvodní soud především v bodě 19. uvádí celou řadu skutečností, na základě kterých lze bezpečně uzavřít, že obviněný jednal úmyslně, a tedy skutkovou podstatu předmětného deliktu po subjektivní stránce naplnil. Úvahy obvodního soudu týkající se subjektivní stránky jsou podle státního zástupce přesvědčivé, logické a mají oporu v provedených důkazech. Plně se s nimi ztotožňuje a odkazuje na ně s tím, že v souladu se soudy činnými v předchozích stupních trestního řízení považuje skutkovou podstatu předmětného přečinu za naplněnou, a to včetně obviněným zpochybněné subjektivní stránky. A protože z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná, státní zástupce navrhuje dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

11. Státní zástupce současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

12. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou doručenou Nejvyššímu soudu dne 22. 2. 2021, ve které uvádí, že s názorem státního zástupce, že dovolací argumentaci lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, souhlasí. Nesouhlasí však s tím, že dovolání je zjevně neopodstatněné, neboť z něj podle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že v projednávaném případě nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přisouzeného přečinu. Setrvává proto na svém návrhu.

III.

Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.

Důvodnost dovolání

21. Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky směřující proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Z obsahu jeho dovolání dále vyplývá, že obviněný zpochybňuje toliko naplnění subjektivní stránky předmětného deliktu, kdy její absenci dovozuje na základě argumentace, že si lze stěží představit, že by toto relativně cenné zboží předal bez požadavku jakéhokoliv protiplnění odsouzenému H., respektive, že předmětné ruličky „neznámé hmoty“ obviněného v podstatě vůbec nezajímaly.

22. Nejvyšší soud považuje předně za nutné ke shora uvedené dovolací námitce obviněného konstatovat, že obviněný tuto svoji námitku vztahující se k subjektivní stránce trestného činu uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, což vyplývá i z obsahu obou napadených rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 se otázkou zdůvodnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu věnoval v bodě 19. odůvodnění rozsudku, Městský soud v Praze jako soud odvolací pak pod bodem 13. svého usnesení. S ohledem na toto zjištění je proto nutné konstatovat, že pokud obviněný v podaném dovolaní nadále opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou zejména následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).

23. Pokud obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, pak lze v obecné rovině konstatovat, že otázku konkrétního zavinění z pohledu naplnění subjektivní stránky konkrétního trestného činu lze v zásadě přiřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť posouzení subjektivní stránky trestného činu jako obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu má vliv na správné právní posouzení skutku. V dané trestní věci však obviněný uplatnil tuto námitku, jinak tedy námitku v zásadě právní podoby, zcela formálně, a to bez navazujícího a v duchu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídajícího odůvodnění. S ohledem na obsah odůvodnění dovolaní obviněného a jeho dovolací argumentaci, je zjevné, že tato jeho argumentace (obviněný nevěděl, že měl co do činění s výbušninou) se nese pouze a jen v duchu jeho polemiky se skutkovými zjištěními nižších soudu, že obviněný s ohledem na zjišťované nakládání s výbušninou a s ohledem na vyjadřování o ní, naopak věděl vše, co je z hlediska vědomostní složky zavinění pro dovození jeho úmyslného zavinění zásadní, což se pak následně pro oba nižší soudy stalo podkladem pro právní závěry o úmyslné formě jeho zavinění.

24. Námitka obviněného zpochybňující subjektivní stránku jeho jednání přitom není důvodná ani po věcné stránce, nebo provedené dokazování je naopak dostatečným podkladem pro její dovození v podobě zvolené již nalézacím soudem. Skutkové závěry mají v tomto ohledu oporu v celé řadě zjištěných a soudy odůvodněných skutečností, na základě kterých lze bezpečně uzavřít, že obviněný jednal ve formě úmyslného zavinění. Jakkoliv lze připustit, že obviněný je usvědčován toliko nepřímými důkazy, jsou tyto důkazy v podobě svědeckých výpovědí svědky T. a spoluobviněného H., v návaznosti na zaznamenané telefonické rozhovory mezi nimi a jejich nezpochybnitelný obsah, jednoznačným podkladem pro úplné a správné skutkové závěry. Na základě toho jsou pak úvahy obvodního soudu týkající se subjektivní stránky přesvědčivě a logicky odůvodněny a odkazem na tyto řádně provedené důkazy. Nejvyšší soud se těmito úvahami zcela ztotožňuje a i proto lze na ně, tak jak jsou popsány v již naznačených bodech obou rozhodnutí, odkázat.

25. Pouze pro úplnost Nejvyšší doplňuje, že je sice skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci dovolacího přezkumu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je sice možný zásah do skutkových zjištění, a to v případě tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Tento extrémní nesoulad je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.

26. K této situaci lze z hlediska této trestní věci předně uvést, že obviněný námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními jednak formálně neučinil předmětem své dovolací argumentace tak, jak je to současně judikaturou vyžadováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), zároveň je možné uvést, že z uvedeného pohledu napadená rozhodnutí v nyní projednávané věci takovouto vadou netrpí.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

27. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 2. 2021

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru