Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1336/2012Usnesení NS ze dne 27.03.2013

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1336.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1336/2012-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného J. P., nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2012, č. j. 10 To 146/2012-510, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 238/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 6 T 238/2011, byl obviněný J. P. pod bodem 1) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v období od měsíce září roku 2010 do měsíce listopadu roku 2010 sám a od měsíce listopadu 2010 do 20. září 2011 pak společně s D. S. ve S., v bytě ul. N. a v ul. C. čp., v místě bydliště obviněného a v několika případech ivH. K., v ul. V., v domě čp. opakovaně ve více případech bez povolení vyráběli drogu pervitin, zčásti si ji ponechávali pro svoji potřebu a zčásti ji poskytovali dalším osobám“. Obviněný ji tak měl poskytnout dvanácti osobám v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně však ve 242 případech, v celkovém množství drogy přesně nezjištěném, nejméně však 102 gramů. Obviněný drogy částečně prodával, tak získal částku přesně nezjištěnou, přibližně však 55.000,- Kč, částečně poskytoval zadarmo nebo za protislužby spočívající zejména v kupování léčiv pro výrobu pervitinu.

Pod bodem 2) byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že „od přesně nezjištěné doby do 20. září 2011 v obci S., okr. H. K., v ul. C., v domě čp., v místě svého bydliště, v bytě v 1. patře, přechovával větší množství střeliva, a to 220 kusů ostrých nábojů ráže 22 L. R. R., ač k jejich držení neměl oprávnění, neboť nebyl držitelem zbrojního průkazu či zbrojní licence ve smyslu ustanovení § 16 a § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů“.

Pod bodem 3) byl obviněný uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že „od přesně nezjištěné doby do 20. září 2011 v obci S., okr. H. K., v ul. C., v domě čp., v místě svého bydliště, v bytě v 1. patře, přechovával pro vlastní potřebu 61 gramů marihuany (konopí setého) s celkovým obsahem 2,257 mg delta9 – THC, když droga marihuana je pod názvem konopí zařazena podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách do seznamu č. IV, který tvoří přílohu č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a k nakládání s takovou látkou neměl příslušné oprávnění Ministerstva zdravotnictví ČR“.

Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 6. 2012, č. j. 10 To 146/2012-510, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 6. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě dovoláním v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení byl dán důvod dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V prvé řadě konstatoval, že nelze souhlasit se závěry soudu druhého stupně stran posouzení dalších subsidiárních kritérií pro dovození kvalifikačního znaku „značného rozsahu“. Soud druhého stupně odůvodnění svého rozsudku opřel o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v rozsudku citovanou, když konstatoval, že soud první instance jednání obviněného správně kvalifikoval jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Soud také správně dovodil, že množství drogy, se kterým obviněný manipuloval, bylo sice relativně velké, avšak nepřesahující množství 240 gramů, tedy množství, které by s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, ze dne 27. 4. 2011) bylo vyžadováno pro užití pojmu „značného rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 písm c) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce se ovšem neztotožnil s argumentací odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění odmítl uplatnit další podpůrné okolnosti pro dovození značného rozsahu, neboť tyto nabývají na významu tehdy, jestliže se množství drogy blíží hranici rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku. Nejvyšší státní zástupce připomněl nařízení vlády č. 467/2009 Sb., jež stanovuje „množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Z přílohy č. 2 nařízení je patrno, že u metamfetaminu je za „množství větší než malé“ považováno více jak 2 gramy drogy, když nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, kde pro stanovení přiměřeného vyjádření rozdílu mezi jednotlivými rozsahy byly stanoveny dvacetinásobky. V souladu s tímto pak značný rozsah vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů účinné látky.

Nejvyšší státní zástupce namítl, že na typ rozsahu nelze usuzovat pouze podle množství a kvality drogy, je nutno posoudit i další okolnosti, např. výši peněžité částky, kterou pachatel distribucí utržil nebo utržit chtěl či mohl, délku doby, po kterou pachatel distribuci drogy prováděl, a okruh osob, kterým byla droga určena, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Na toto rozhodnutí odkázal i Ústavní soud České republiky, který ve svém rozhodnutí ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 1655/2011 v rámci rozhodování o ústavní stížnosti znovu vymezil pojem „značný rozsah“. Dále nejvyšší státní zástupce zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, v němž bylo konstatováno, že již množství cca 50 gramů pervitinu představuje více než solidní distribuční bázi, potenciálně na úrovni stovek distribučních aktů s tím, že i nadále je nutno zohledňovat již výše uvedená podpůrná kritéria daného protiprávního jednání. Podotkl, že ze skutkových zjištění obou soudů vyplývá, že obviněný po dobu delší jednoho roku vyrobil nejméně 102 gramů pervitinu, který soustavně a opakovaně distribuoval ve velkém počtu 248 případů širokému okruhu dvanácti osob, přičemž jeho majetkový prospěch z této činnosti byl nikoliv zanedbatelný a dosahoval výše minimálně 55.000,- Kč.

Dále zdůraznil, že dva z odběratelů byli v době, kdy jim obviněný drogu podával, ve věku kolem osmnácti let, poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 6 Tdo 498/2012, s tím, že takové osoby patří mezi rizikové skupiny konzumentů drog, a proto by páchání trestné činnosti vůči nim mělo být posuzováno daleko přísněji.

Trestnou činnost provozoval obviněný po dobu delší jednoho roku a dopustil se jí ve značném množství případů (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 556/2011, nebo sp. zn. 6 Tdo 410/2011 ze dne 12. 5. 2011). Bylo prokázáno, že měl z prodeje značný osobní i finanční prospěch a rovněž prospěch naturální, neboť drogou hradil služby, které mu poskytoval jeden z odběratelů.

Ze všech výše uvedených okolností nejvyšší státní zástupce dovodil, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy nejen v základní, ale i v kvalifikované skutkové podstatě.

Závěrem proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud

1. podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 10 To 146/2012, a dále, aby zrušil též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 6 T 238/2011, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. b/, c/ tr. ř.).

K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný, když v zásadě zopakoval argumentaci odvolací, spočívající ve zpochybňování skutkových zjištění soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud zjistil splnění formálních podmínek pro projednání dovolání, neboť nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k jeho podání. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř. a současně splňuje stanovené náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Současně shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) alinea druhá tr. ř., na které je v něm odkazováno.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo (alinea druhá) byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.

Dovolací námitky odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, neboť dovolatel namítal údajnou nesprávnost právní kvalifikace výroku rozhodnutí ve věci samé při bezvadných skutkových zjištěních, přičemž k nápravě takového pochybení byl oprávněn již soud druhého stupně.

Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:

U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku rozlišuje zákon celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, které podmiňují použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, pokud ovšem pachatel jedná vůči dítěti, resp. vůči dítěti mladšímu patnácti let [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku], dále jde o spáchání činu „ve značném rozsahu“ [§ 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] a „ve velkém rozsahu“ [§ 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Navíc se v ustanovení § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v další alternativě vyžaduje spáchání činu „v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“. Trestní zákoník ovšem blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah činu a v ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku odkazuje na nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Tím lze sice dospět k závěru, zda byl naplněn zákonný znak spočívající v „množství větším než malém“ [§ 283 odst. 2 písm. d), § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku], ale nikoli již další znaky vyžadující určitý rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jehož základní skutková podstata je obsažena v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Dosavadní rozhodnutí Nejvyššího soudu k této problematice se shodovala na obecné argumentaci pro právní kvalifikaci činu spáchaného „ve větším rozsahu“, „značném rozsahu“ nebo „velkém rozsahu“, a to tak, že dosažení jednoho z těchto stupňů rozsahu je především otázkou množství zakázané látky v konkrétním druhu drogy obsažené a současně je třeba hodnotit i další okolnosti případu, tedy okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti.

Existoval ovšem určitý rozpor při posuzování míry vlivu těchto „dalších okolností“ na případnou změnu rozsahu činu i při splnění množství dosud považovaného za odpovídající v zákoně definovanému stupni rozsahu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, byly považovány tyto skutečnosti pouze za podpůrné, významné tehdy, kdy množství dosahuje hranice vyššího stupně rozsahu, v podstatě shodně to bylo vyjádřeno i v usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Naproti tomu v usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, jež bylo publikováno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud zaujal názor, že o naplnění určitého typu rozsahu může jít nejen při zjištění konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z „dalších okolností“, tzn. že je staví do pozice v podstatě rovnocenné s množstvím látky a připouští tedy možnost shledat obviněného vinným vyšším stupněm rozsahu, pokud právě tyto okolnosti svědčí o spáchání činu ve větším měřítku, než zjištěné množství zakázané látky.

Protože v rozhodnutích Nejvyššího soudu se tak projevovala jistá nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, bylo potřebné sjednotit výklad v tomto směru rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Stalo se tak usnesením jmenovaného senátu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ze dne 27. 2. 2013 s následující argumentací:

Nejvyšší soud s přihlédnutím k jeho dřívějším rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ale i k dalším rozhodnutím k dané problematice dospěl k názoru, že pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku může být dostatečným východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). Obdobně se totiž určoval v minulosti i „větší rozsah“ spáchání trestného činu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) a § 187a odst. 2 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, a ze stejného způsobu stanovení jednotlivých rozsahů vycházejí též zmíněná dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná již za účinnosti nového trestního zákoníku, v kterých senáty Nejvyššího soudu posuzovaly naplnění zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku (kromě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jde o další usnesení např. ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011). Proto Nejvyšší soud neshledal důvody k tomu, aby se odklonil od zmíněné praxe, zejména když není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu.

Přitom množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, je i nadále rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu (viz níže) a množství drogy vymezené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., jako „množství větší než malé“ zároveň vyjadřuje odlišnou povahu, účinnost a škodlivost jednotlivých omamných a psychotropních látek a přípravků je obsahujících, a tím umožňuje dostatečně diferencovat i stanovení konkrétního rozsahu spáchaného trestného činu ve vztahu k jednotlivým drogám.

Pokud jde o násobek „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“ spáchání trestného činu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Uvedený způsob použití násobků je v souladu i s tím, jak samotný trestní zákoník stanovil relace mezi obdobnými kvantifikačními znaky spočívajícími ve výši škody, prospěchu, hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty a nákladů na odstranění následků poškození životního prostředí. I zde totiž zákon používá v ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku - pokud jde o jejich výši - pojmy „nikoli nepatrná“, „větší“, „značná“ a „velkého rozsahu“, přičemž jejich hranice je výslovně vymezena vždy jako desetinásobek výše rozhodné pro naplnění předchozího pojmu (5000 Kč, 50 000 Kč, 500 000 Kč a 5 000 000 Kč).

Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž dále nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal atd.), protože samotný trestní zákoník rozlišuje mezi pojmy „rozsah“ a „množství“ [viz § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku na straně jedné a § 283 odst. 2 písm. d), § 284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na straně druhé]. Proto v konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému výše uvedenému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, třebaže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.

Zde je třeba podpůrně respektovat též další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti.

Konkretizaci jednotlivých rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (větší rozsah), § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (značný rozsah) a § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (velký rozsah) je třeba odvíjet od množství omamných a psychotropních látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. (nyní ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb.).

Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. (Viz usnesení velkého senátu trestního kolegia nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).

Obviněný J. P. podle skutkových zjištění soudů obou stupňů za dobu 13 měsíců vyrobil nejméně 102 g pervitinu, který distribuoval nejméně dvanácti osobám, za což inkasoval částku přibližně 55.000,- Kč. Okruh odběratelů patřil k tzv. drogové komunitě, nešlo o nezkušené konzumenty, u nichž by obviněný případně svou nabídkou inicioval možný počátek drogové závislosti. Nebyly k dispozici důkazní prostředky, jimiž by bylo možno věrohodně stanovit množství účinné látky ve vyrobené droze - pervitinu. Při úvaze o naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku bylo tedy nutno vycházet z celkového množství drogy, kterou obviněný neoprávněně vyrobil ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (násobí se pak hodnota množství větší než malého, uvedená ve třetím sloupci v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), když nebyly pochybnosti o tom, že šlo o drogu v její obvyklé kvalitě. Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, u pervitinu (metamfetaminu) je „značným rozsahem“ množství odpovídající desetinásobku „většího rozsahu“, což představuje nejméně 200 g pervitinu, neboť množství větší než malé u této drogy dle výše citovaného nařízení vlády činí více než 2 g.

Jestliže je tedy množství drogy rozhodujícím hlediskem při posuzování rozsahu páchání souzené trestné činnosti, pak obviněný vyrobením 102 g pervitinu se ještě spíše blížil naplnění pojmu „většího rozsahu“ (20g), než rozsahu značného, k jehož dosažení by musel vyrobit dvojnásobné množství.

Zdaleka tak nešlo o případ hraniční, kdy by bylo nutno pečlivě zvažovat ony shora popsané podpůrné okolnosti. Nejvyšší soud k tomu dodává, že soud prvního stupně se jimi zabýval, neshledal je natolik závažnými, aby je bylo možno hodnotit jako způsobilé k možnému použití právní kvalifikace jednání obviněného podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se s takovým hodnocením ztotožnil, což naznačil výše při jejich popisu. Možno ještě podotknout, že při zohlednění kvantifikačního hlediska finanční profit obviněného nevýznamně přesáhl pouze zákonný kvalifikační znak „většího“ prospěchu (50.000,- Kč) podle § 138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který bylo možno učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele, případně jiné strany trestního řízení nebo doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2013

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval

JUDr. Pavel Šilhavecký

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru