Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1335/2020Usnesení NS ze dne 17.12.2020

HeslaLoupež
Výtržnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1335.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku

§ 358 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1335/2020-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 9 To 248/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 195/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 T 195/2019, byl obviněný M. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že

dne 12. 8. 2019 v přesně neustanovené době kolem 01:00 hodin v Brně na ul. XY v prostoru před schodištěm u hotelu Grand přistoupil k poškozeným Z. H., nar. XY, K. Š., nar. XY, a nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, křičel a ukazoval na ně, „ty kurvo, pojď sem“, poškozené dostaly strach a daly se před ním na útěk po ul. XY k ul. XY, při útěku všechny ztratily nazouvací boty, později pak zahnuly k ulici XY, celou trasu je pronásledoval a dostihnul u XY, s roztaženýma rukama je natlačil ke zdi, měl při tom na ně křičet vulgarity, K. Š. se zeptala, co po nich chce, nato jí vyrazil láhev s pitím z ruky a dal jí jednu facku na levou tvář, AAAAA chytil za vlasy a tahal ji za ně, přistoupil k Z. H., poručil jí „sundej ty náušnice nebo tě zabiju“, současně proti ní napřáhl ruku sevřenou v pěst a naznačil úder, poškozená náušnice sundala, ale ponechala si je v ruce, kterou dala za záda, s tím, že mu je nedá, přes rameno měla zavěšenou kabelku, tu jí násilím strhl tak, že přetrhl řetízek ze zavěšení a začal kabelku prohledávat, na volání poškozených o pomoc zareagovali mladíci, kteří přiběhli na místo, před nimi se dal na útěk z místa činu, kabelku v hodnotě 400 Kč s obsahem cigarety, klíče, hotovost 120 Kč, koženkový opasek za 300 Kč, odhodil, aniž by z ní cokoli odcizil, popsaným jednáním poškozeným nezpůsobil žádné zranění, ani nic neodcizil, poškodil řetízek kabelky přetržením, v poškozených vyvolal intenzivní pocity strachu o svoje zdraví a život tak, že se Z. H. a K. Š. strachy pomočily.

2. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2019, sp. zn. 89 T 133/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 4 To 252/2019, byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2019, sp. zn. 89 T 133/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 4 To 252/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 T 195/2019, podal obviněný odvolání.

4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 9 To 248/2020, tak, že je podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 9 To 248/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Obviněný má za to, že pokud soudy za dané důkazní situace dospěly k závěry, že stíhaným skutkem byly naplněny znaky trestného činu loupeže, pak se jejich skutková zjištění, rozhodná pro právní posouzení věci, dostala do extrémního rozporu s provedenými důkazy. Obviněný cituje a plně se ztotožňuje s odůvodněním usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 70 Nt 3599/2019, kterým byl obviněný ze zadržení propuštěn na svobodu a ve kterém soudce rozhodující o vazbě shledal tvrzení poškozených nevěrohodnými a uvedl, že je logické, že poškozené by ve chvíli konfrontace s obviněným začaly křičet, že je chce okrást, a to zvláště za situace, kdy se je snažil zastavit a zajistit příchod policie, načež soudce uzavřel, že zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by se skutek stal a že jej spáchal obviněný.

7. Obviněný si je vědom toho, že závěry, které učinil soudce při vazebním zasedání, vycházely z v té době zjištěného skutkového stavu. V rámci hlavního líčení mohly být zjištěny nové poznatky, v jejichž světle by takto zjištěný skutkový stav neobstál. To se však podle obviněného nestalo, neboť obviněný u hlavního líčení vypovídal stejně jako v rámci přípravného řízení a stejné se dá říci i o svědkyni a do jisté míry i o poškozených. Žádné nové důkazy nebyly provedeny. Soud se v rámci hlavního líčení pouze snažil obstarat upotřebitelné kamerové záznamy, což se nepodařilo. Obviněný tak má za to, že za situace, že dva různí soudci dospěli na základě stejných informací ke zcela rozličným závěrům, by, pokud by byly důsledně respektovány zásady trestního řízení, nemohlo dojít k jeho odsouzení. Pokud měl soud pochybnosti, měl respektovat zásady trestního práva a zprostit jej obžaloby, soud jej však „pro jistotu“ odsoudil. Velmi úzkostně je podle obviněného trestněprávní zásady včetně zásady in dubio pro reo třeba respektovat v případě, že se jedná o zvlášť závažný zločin.

8. V jeho případě podle obviněného zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu loupeže, jelikož neměl v úmyslu se zmocnit cizí věci, ale pouze zadržet a dokladovat osoby, o nichž byl přesvědčen, že se jej snažily okrást. Pokud by měl v úmyslu skutečně loupit, je zcela nepravděpodobné, že by si vyhlédl mladistvé dívky a ty pak za jejich křiku pronásledoval několik set metrů. Ani s touto argumentací se však soudy nevypořádaly.

9. Obviněný je přesvědčen, že skutkový stav nebyl úplně zjištěn a dosud učiněná skutková zjištění jsou v příkrém nesouladu s provedenými důkazy u hlavního líčení. Pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu jsou takové intenzity, že rozhodnutí soudu by mohlo svědčit o libovůli v jeho rozhodování. Navíc má obviněný za to, že orgány činné v trestním řízení pochybily, když nezajistily na XY náměstí důležitého svědka, který by snadno prokázal jeho nevinu. Po svém zadržení policií se obviněný domáhal toho, aby byl tento svědek ztotožněn, a aby mu bylo policejní hlídkou umožněno si na náměstí vyzvednout jeho věci. Připomíná, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zjišťovat skutečnosti svědčící jak v neprospěch tak i ve prospěch obviněného. To však podle něj v tomto případě realizováno nebylo a obviněný tak ztratil možnost obrany, čímž došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.

10. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů v celém rozsahu zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuje obviněný i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.

12. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že dovolatel na podporu důvodů dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Jeho jednání bylo přitom prokázáno výpověďmi svědkyň, které jsou poškozenými. Není přitom důvodu pochybovat o tom, že skutkový děj se odehrál tak, jak tvrdily poškozené. V daném případě nebylo podle státní zástupkyně důvodu pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozených, které byly poučeny o tom, že nesmí křivě vypovídat ani křivě obviňovat. Výpověď poškozených korespondovala s výpovědí svědkyně A. T., která uvedla, že obviněný pohodil u XY kabelku, která měla přetržený řetízek, přestože obviněný řekl, že kabelku poškozené vzal, ale nestrhl, že se po příjezdu policejní hlídky obviněný obhajoval tím, že mu jedna z poškozených ukradla počítač. Poukazuje i na to, že obviněný kabelku při pronásledování přivolanou pomocí odhodil u XY, aniž by policii vysvětlil prezentovaný úmysl získat osobní doklady, aby zjistil totožnost osoby, která ho měla prohledávat na XY náměstí. Státní zástupkyně dále uvádí, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Je toho názoru, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

13. Kromě toho státní zástupkyně uvádí, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy, a konstatuje, že skutkové závěry soudu jsou naopak náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí odkazuje. Ačkoliv obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatňuje podle státní zástupkyně ve skutečnosti námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však podle státní zástupkyně nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

14. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky považuje nedůvodné a že napadené rozhodnutí tak není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.

Důvodnost dovolání

25. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti závěru o vině. S ohledem na obsah dovolaní obviněného je zřejmé, že tyto jeho námitky směřují výlučně proti závěru o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Podstatou dovolací argumentace obviněného je to, že se uvedeného trestného činu nedopustil, neboť neměl v úmyslu loupit a zmocnit se cizí věci, nýbrž toliko zadržet a identifikovat osobu, která se ho měla předtím pokusit okrást. V této souvislosti obviněný zpochybňuje věrohodnost poškozených, přičemž mj. poukazuje na závěr o jejich nevěrohodnosti, který učinil soudce rozhodující o vazbě, respektive se domáhá provedení dalších důkazů, když je toho názoru, že orgány činné v trestním řízení měly ztotožnit osobu nacházející se na XY náměstí v Brně, která by mohla být důležitým svědkem, respektive obstarat kamerové záznamy z místa činu.

26. Nejvyšší soud také zjistil, že dovolací argumentace obviněného je shodná s jeho obhajobou uplatňovanou v průběhu celého trestního řízení. Platí přitom, že pokud obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace ohledně obhajovací verze obviněného nastala i v této trestní věci, neboť oba soudy nižších stupňů se s ní, jak bude níže rozvedeno, náležitě a dostatečně vypořádaly.

27. Současně je nutno upozornit, že dovolací argumentace obviněného, jakkoli uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, ale týká se výlučně oblasti dokazování, a to jak z pohledu hodnocení provedených důkazů, tak i samotného rozsahu dokazování, respektive se týká procesní otázky vazebního rozhodovaní v přípravném řízení.

28. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 19. až 21. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Takovou vadou, jakkoliv ji obviněný (na rozdíl od vady tzv. opominutých důkazů) výslovně uplatňuje, však Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích neshledal.

29. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nalézací soud se obhajovací verzí obviněného založenou na údajné krádeži, které se na obviněném měla dopustit jedna z poškozených, zabýval, a to jak při hodnocení věrohodnosti všech svědkyň, tak při hodnocení samotného obsahu jejich výpovědí tak i v konfrontaci s výpovědi obviněného. Soud při hodnocení věrohodnosti svědkyň vycházel z toho, že jejich výpovědi byly vnitřně i vzájemně bezrozporné a že poškozené byly před výslechem řádně poučeny o trestních následcích křivé výpovědi. Ve výpovědi obviněného naopak nalézací soud rozpory a nelogičnosti shledal. Za této situace soud poškozené považoval za věrohodné, a to i při vědomí toho, že jedna z nich měla v rejstříku trestů jeden záznam o podmíněném odložení návrhu na potrestání pro provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z roku 2018. Jelikož soud prvního stupně náležitě vysvětlil, z čeho při hodnocení věrohodnosti svědkyň a obviněného vycházel, a popsal, jakými úvahami byl při tom veden, nelze v tomto směru jeho závěru ničeho vytknout ais ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti není na místě, aby Nejvyšší soud do volného hodnocení důkazů soudem, který důkazy prováděl, jakkoliv zasahoval.

30. Není přitom možné přijmout obhajobu obviněného, který poukazuje na to, že soudce rozhodující o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby, hodnotil věrohodnost poškozených odlišným způsobem. V tomto lze souhlasit se soudem druhého stupně, že rozhodování o vazbě a rozhodování o vině a případném trestu je postaveno na jiných zásadách trestního řízení. Skutečnost, že soudce rozhodující o vazbě dospěl, navíc bez slyšení poškozených, k určitému závěru stran jejich věrohodnosti, v žádném případě nevylučuje, aby soud rozhodující v hlavním líčení o vině a trestu dospěl k závěru opačnému. I v tom lze spatřovat projev zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. V nyní projednávané věci navíc soud nalézací, jak již bylo uvedeno, svůj závěr pečlivě odůvodnil.

31. Shledal-li soud prvního stupně poškozené věrohodnými a obviněného naopak nevěrohodným, mohl z provedených důkazů učinit závěr o tom, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Výpovědi poškozených jsou navíc doplňovány výpovědí svědkyně A. T., která sice viděla jen závěrečnou, avšak verzi poškozených do jisté míry potvrzující, část incidentu.

32. Lze tedy uzavřít, že byť měl soud prvního stupně k dispozici velmi omezený okruh důkazních prostředků, nezpronevěřil se při jejich hodnocení zásadám trestního řízení a na základě vyhodnocení věrohodnosti jednotlivých svědků mohl dospět k takovému závěru o vině obviněného zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

33. Namítá-li konečně obviněný, že nebyl identifikován svědek nacházející se na XY náměstí, je nutno konstatovat, že s tímto důkazním návrhem se vypořádal odvolací soud, který uvedl, že nelze provést důkaz výslechem osoby jménem „J.“, neboť orgány činné v trestním řízení o něm nedisponují takovými údaji, aby bylo možné takový důkazní prostředek opatřit. S tím se Nejvyšší soud ztotožňuje. Sám obviněný navíc v průběhu trestního řízení přiznal, že dotyčnou osobu sám dobře neznal a že si není jistý, že se skutečně jmenuje „J.“. Nelze navíc předpokládat výraznější důkazní hodnotu výpovědi tohoto svědka, neboť tento při údajném pokusu o krádež na obviněném spal. Pokud jde o kamerové záznamy, nalézací soud a částečně i policejní orgán věnoval i tomuto důkaznímu návrhu, který by mohl pomoci skutkový děj blíže osvětlit, patřičnou pozornost. Na XY náměstí však nebyl zjištěn žádný využitelný kamerový systém a kamerové systémy, které mohly zachytit pohyb obviněného a poškozených na ulicích XY a XY byly v rozhodnou dobu natočeny jiným směrem. Jak ovšem bylo již uvedeno, provedené důkazy, které nalézací soud náležitým způsobem hodnotil, poskytovaly dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

34. Nejvyšší soud tak uzavírá, že rozhodnutí soudů nejsou zatížena žádným, natož extrémním rozporem mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy, neboť skutkový stav má v provedených důkazech oporu. Rovněž nebylo shledáno porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

35. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil vedle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak Nejvyšší soud uvádí, že jelikož odvolací soud rozhodl o jeho odvolání po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, mohl by tento dovolací důvod přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. Nicméně vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pod tento dovolací důvod podřadit nelze [přičemž v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

36. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru