Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1333/2012Usnesení NS ze dne 14.11.2012

HeslaTrest
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1333.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1333/2012-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání podaném J. H., nar., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 292/2012 ze dne 25. 7. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 38/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 38/2012 ze dne 7. 6. 2012 byl dovolatel uznán vinným pod body 1), 2) a 3) pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců (za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 44 T 34/2012, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

O odvolání do výroku o trestu podaném v neprospěch obv. H. příslušným státním zástupcem rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 292/2012 ze dne 25. 7. 2012 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců (za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 44 T 34/2012, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2012 a výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. 38 T 35/2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušované výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

Proti tomuto rozsudku podal dovolání J. H., a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudy vycházely z oznámení o zákazu řízení ze dne 29. 7. 2011, které mu nebylo nikdy řádně doručeno. Označil rozhodnutí odvolacího soudu za likvidační, když ten podle něj správně nevyhodnotil skutkovou stránku věci a nevzal v potaz polehčující okolnosti. Poukázal na skutečnost, že „pracuje od března jako vedoucí posunu ve firmě M., kterážto skutečnost byla soudu I. stupně sdělena a od ledna 2012 nespáchal žádný delikt.“ Rozhodnutí odvolacího soudu označil dále za nepřezkoumatelné, když vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nerozhodoval v souladu se zákonem, protože ve smyslu § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. nedoplnil nejasnosti nebo neúplná zjištění soudu prvního stupně, ve smyslu ust. § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a také neuvedl, jaké konkrétní ustanovení zákona mělo být porušeno a konečně ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. neřešil otázku přiměřenosti trestu. Jeho námitky takto směřují proti jemu uloženému trestu, kdy odvolací soud podle jeho přesvědčení dostatečně nezhodnotil všechny okolnosti případu. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 6 To 292/2012 ze dne 25. 7. 2012 zrušil a přiznal odsouzenému náhradu nákladů tohoto řízení.“

K takto podanému dovolání se písmeně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad výlučně právních. Z námitek dovolatele do uplatněného dovolacího důvodu zapadá pouze námitka, že nevěděl o tom, že mu byl uložen zákaz řízení, avšak vzhledem k tomu, že tato námitka byla již součástí obhajoby dovolatele, zabýval se jí velmi podrobně ve svém rozhodnutí nalézací soud, který při hodnocení subjektivní stránky vycházel z toho, že z přestupkové minulosti dovolatele je zřejmé, že musel být nutně srozuměn s tím, že se může minimálně blížit dovršení 12-ti bodům příslušného bodovacího systému. Předmětné oznámení o dosažení 12-ti bodů bylo dovolateli prokazatelně vhozeno do poštovní schránky, a to na adrese, kde bydlí. I když faktické doručení tohoto oznámení není prokázáno, za situace, kdy bylo vhozeno do poštovní schránky na adrese bydliště dovolatele je nanejvýš pravděpodobné, že se s touto písemností, umístěnou v jeho poštovní schránce seznámil. Důvodnost tohoto závěru je podle nalézacího soudu podporována i tím, že jak vyplývá ze zprávy magistrátu i evidenční karty řidiče, byl dovolateli dne 18. 9. 2011 odebrán řidičský průkaz, který mu dosud nebyl vrácen. V následujících dnech, kdy byl opakovaně přistižen při řízení motorového vozidla u sebe tedy řidičské oprávnění neměl a musel tak vědět, že není oprávněn motorové vozidlo řídit. Pakliže dovolatel uvádí, že věděl o zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen do 17. 10. 2011 magistrátem, musel vědět i to, že dne 18. 9. 2011 mu byl řidičský průkaz odebrán právě pro porušování tohoto zákazu. Soud dále uvádí, že pokud obviněný po uplynutí shora uvedené lhůty, po kterou měl uložen zákaz řízení motorových vozidel nečinil žádné kroky k navrácení řidičského průkazu bylo to proto, že věděl o svém „vybodování“. Poukázala na skutečnost, že soud tedy co do subjektivní stránky uzavřel, že v případě všech tří posuzovaných útoků v projednávaném případě se dovolatel dopustil při vědomí, že je tzv. vybodovaný a že v důsledku dosažení 12-ti bodů pozbyl řidičské oprávnění. Uzavřela, že takto učiněné závěry nalézacího soudu nevzbuzují pochybnosti o vědomí či alespoň srozumění dovolatele s tím, že řidičské oprávnění pozbyl a podle dostupných spisových materiálů nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Dovolání tedy shledala neopodstatněným a navrhla je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

V první řadě je nutno uvést, že v posuzované věci byl předmětem odvolacího přezkumu toliko výrok o trestu, když odvolání bylo podáno toliko státním zástupcem, a to pouze do výroku o trestu. V naznačených souvislostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 82/2003 ze dne 5. 2. 2003 (uveřejněného na internetových stránkách www.nsoud. cz) „jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že k námitkám, které směřují proti skutkovým zjištěním týkajícím se zejména vědomosti dovolatele o jemu uloženém zákazu řízení, nelze v rámci dovolacího přezkumu za daného stavu věci, přihlížet.

Pod uplatněný dovolací důvod (§ 265b odst.1 písm.g/ tr.ř.) nelze podřadit ani námitky procesního charakteru týkající se postupu odvolacího soudu podle § 258 tr. ř., avšak lze k nim ve stručnosti (jako obiter dictum) uvést, že odvolací soud správně konstatoval porušení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, kdy byl soudem prvního stupně opomenut souběh s trestným činem, za který byl dovolatel potrestán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. dubna 2012 sp. zn. 38 T 35/2012. Stran námitek dovolatele nepřiměřenosti jemu uloženého trestu (zejména s ohledem na počet skutků, za které byl tento trest ukládán a s ohledem na skutečnost, že se dovolatel dopouštěl trestného jednání v době podmíněného odsouzení) je potom na místě uvést, že ani takové námitky nelze s ohledem na již uvedené podřadit pod jím zvolený dovolací důvod. V uvedeném směru tedy nelze odvolacímu soudu nic vytknout.

Námitky proti uloženému trestu lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu odnětí svobody na doživotí) vznést toliko pod dvěma dovolacími důvody, a to jednak pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou samotné otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru spočívajícím v tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. I kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a § 31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení § 33 tr. zák., nelze takový postup považovat za naplnění zmíněného dovolacího důvodu, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (viz. rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitky tak, jak je koncipoval dovolatel, obsahově pod tento dovolací důvod nespadají, když dovolatel jejich prostřednictvím pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily okolnosti opravňující uložení nepodmíněného trestu. Co se týká skutečnosti, že mu byl uložen trest souhrnný, v tomto směru žádné námitky nevznesl, přičemž takto uplatněná námitka by jediná byla způsobilá být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem. Pro úplnost lze doplnit, že námitky vznesené dovolatelem, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání.

S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. listopadu 2012

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru