Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1300/2020Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaPodjatost
Ublížení na zdraví z nedbalosti
Vyloučení soudce
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1300.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 148 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1300/2020-296

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podala obviněná P. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 5 To 134/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 153/2018, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 5 To 134/2019.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a současně se podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařizuje, aby tak učinil v jiném složení senátu.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 2 T 153/2018, byla obviněná P. V. uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že

dne 15. září 2018 kolem 10:00 hodin řídila v XY, na ulici XY, směrem k prodejně COOP, nákladní motorové vozidlo zn. VW Transporter 7HC, reg. zn. XY, majitele J. Š., nar. XY, a při vyjíždění z vedlejší komunikace ulice XY, která je označena dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě“ na hlavní komunikaci III. třídy č. 05531 – ulice XY v kilometru 12,457, nedala přednost z pravé strany přijíždějícímu motocyklu zn. Suzuki VS 1400, reg. zn: XY, protože motocykl přehlédla, tento motocykl řídil jeho majitel R. H., nar. XY, který se snažil zabránit střetu bržděním, přitom došlo k pádu motocyklu na pozemní komunikaci, ke střetu vozidla s motocyklem nedošlo, při pádu však došlo ke zranění motocyklisty H., který utrpěl zranění, se kterým byl vozidlem RLP převezen na ošetření do Nemocnice Břeclav, kde bylo zjištěno, že utrpěl zavřenou zlomeninu záprstní kosti pravé ruky, zranění si nevyžádalo operativní zákrok, byla nasazena sádrová dlaha, sádra sundána dne 12. 10. 2018 a doporučeno postupné zatěžování a rehabilitace, citelné omezení v obvyklém způsobu života bylo po dobu nošení sádry, tedy 4 týdny, kdy došlo k omezení funkce končetiny, při nehodě dále vznikla hmotná škoda na motocyklu zn. Suzuki ve výši 50.000 Kč, svým jednáním obžalovaná porušila ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. b) a § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů – zákon o silničním provozu, v platném znění.

2. Za uvedený trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 300 Kč, celkem tedy 30.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku.

3. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále rozhodnuto o nároku zdravotní pojišťovny a poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem.

4. Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 2 T 153/2018, podala obviněná odvolání.

5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 5 To 134/2019, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 5 To 134/2019, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h), k) a l) tr. ř.

7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněná uplatňuje ve druhé alternativě, přičemž zpochybňuje způsob, jakým byl obsazen senát odvolacího soudu v době rozhodování její věci, resp. zda věc rozhodoval senát, který k tomu byl příslušný podle platného rozvrhu práce, který je podle jejího názoru nedostatečně přezkoumatelný ze strany veřejnosti. Podle názoru obviněné není z příslušného rozvrhu práce Krajského soudu v Brně zřejmé, jakým způsobem byla věc přidělena konkrétně JUDr. Flídrovi, neboť v kolonce „předseda senátu“ jsou uvedeni celkem čtyři soudci. Výběr předsedy senátu tak podle jejího názoru proběhl netransparentním způsobem. Obviněná má dále za to, že ani členové senátu, kteří tvořili senát, nebyli na rozhodování účastni v souladu s rozvrhem práce, tedy ani v souladu s požadavky na zákonného soudce, neboť v tabulce na straně 25. rozvrhu práce nejsou v kolonce členové senátu u soudního oddělení 5 To vůbec uvedeni žádní soudci, kteří by mohli tvořit senát, a není tudíž zřejmé, podle jakého klíče a jací soudci by měli senát tvořit. Rozvrh práce Krajského soudu v Brně na rok 2020 neobsahuje podle obviněné žádná pravidla pro sestavování odvolacího senátu a ani zde není dán žádný seznam, ze kterého by bylo možno soudce tvořící senát vybírat. Obsazení senátu tak považuje za netransparentní.

8. Obviněná upozorňuje i na to, že v průběhu odvolacího řízení se při jednotlivých veřejných zasedáních bez jakéhokoli vysvětlení obsazení senátu měnilo, když Mgr. Martin Vrbík se účastnil veřejného zasedání dne 4. 9. 2019, aniž by byl členem senátu, a dne 28. 8. 2019 se veřejného zasedání u odvolacího soudu účastnil Miroslav Dlouhý, který rovněž nebyl členem senátu. Podle protokolů o veřejných zasedáních přitom k tomuto postupu nebyl dán žádný důvod.

9. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. pak obviněná spatřuje ve zjevně nikoli nestranném a zjevně zaujatém postup předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra vůči soudnímu znalci Ing. Petru Mikuláškovi, který v daném trestním řízení zpracoval znalecký posudek z oboru dopravy. Přestože obviněná znalecký posudek Ing. Mikuláška odvolacímu soudu řádně doručila, odvolací soud při veřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2019 popřel, že by znalecký posudek vůbec obdržel. Toto doručení musela obviněná soudu prokazovat. Poukazuje dále na to, že při veřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2019 předseda senátu zpochybňoval odbornost znalce Ing. Mikuláška, jehož výslech byl navrhován, s tím, že zdejší soud dělá dopravní nehody 30 let a neví, co by mu mohl znalec k věci nového uvést. Podle názoru obviněné navíc protokol z tohoto veřejného zasedání neodpovídá jeho skutečnému průběhu. Následně byl odvolacím soudem zadán revizní znalecký posudek u Ústavu soudního inženýrství v Brně, aniž by o tom byla obhajoba jakkoli informována ve smyslu § 105 odst. 1 tr. ř., když obhájci obviněné nebylo příslušné opatření Krajského soudu v Brně vůbec doručeno, v důsledku čehož neměla obviněná možnost se vyjádřit k osobě přibíraného znalce a vznést proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření či formulaci otázek námitky. Nebylo ani možno položit znalci případné doplňující dotazy. Obviněná pak zcela překvapivě obdržela již vypracovaný znalecký posudek Ústavu soudního inženýrství v Brně. Z tohoto důvodu považuje revizní znalecký posudek za důkaz nezákonný.

10. Již ze samotného odůvodnění usnesení odvolacího soudu přitom podle obviněné vyplývá, že odvolací soud straní Ústavu soudního inženýrství v Brně, když tento označuje za nejvyšší autoritu při řešení dopravních nehod a hodnocení znaleckých posudků, přestože v České republice podle ní existuje vícero těchto znaleckých ústavů.

11. Obviněná dále upozorňuje na to, že obhájci bylo při veřejném zasedání po tiché poradě senátu odejmuto slovo (když zpochybňoval závěry revizního znaleckého posudku), které mu předtím bylo uděleno, jakož i na to, že po vyhlášení napadeného usnesení odvolacího soudu tento při odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vlastně měl o vině obviněné předem jasno a revizní znalecký posudek nechal zpracovat jen proto, aby měl podklad pro trestní stíhání soudního znalce Ing. Mikuláška. Podle obviněné je zcela nepřípustné, aby si v rámci jejího trestního řízení a na její náklady odvolací soud vyřizoval účty s jemu neoblíbeným soudním znalcem a nechával na náklady obviněné vypracovat neúčelný revizní znalecký posudek, aniž by to podle výslovného názoru odvolacího soudu bylo pro předmět řízení jakkoli podstatné. Tímto postupem odvolací soud zcela nepokrytě dal najevo svoji do očí bijící podjatost nikoli nestranný přístup vůči obviněné. Zpochybňuje i provedení revizního znaleckého posudku jako listinného důkazu, jakož i to, že podle odvolacího soudu se v případě znaleckého ústavu není možno k osobě znalce vyjadřovat. Poukazuje i na závěry usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 520/2009, týkající se soudce, který bezdůvodně inicioval trestní stíhání znalce pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

12. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatňuje ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněná namítá, že rozhodnutí soudů jsou zatížena extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a že v řízení před těmito soudy bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Soudy obou stupňů podle názoru obviněné nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a z rozsudku soudu prvního stupně v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř. nevyplývá, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Totožné porušení spatřuje i v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Soudy navíc podle jejího názoru postupovaly značně tendenčně v její neprospěch, když se vůbec nezabývaly její verzí skutkového stavu, nijak se nevypořádaly s její obhajobou a za jedinou možnou verzi bez dalšího přejali tvrzení poškozeného. Ostatně nalézací soud ani nenechal zpracovat znalecký posudek. Závěry z následně vypracovaného znaleckého posudku Ing. Mikuláška, který potvrzoval verzi obviněné, se pak podle jejího názoru nepodařilo zpochybnit. Rozpory mezi znaleckým posudkem Ing. Mikuláška a revizním znaleckým posudkem poté obviněná obsáhle popisuje.

13. Obviněná dále popisuje svoji verzi dopravní nehody. Obě vozidla se podle ní nacházela ve větší vzdálenosti, než jak to popisuje poškozený, a to s ohledem na hlasitý zvuk výfuku jeho motocyklu. Popisuje také, že poté, co se obviněná po řádném splnění povinnosti dát přednost v jízdě vozidlům pohybujícím po hlavní komunikaci připojila na tuto ve směru na XY (potažmo XY), zahájila ihned poté na další křižovatce odbočovací manévr vlevo na parkoviště prodejny COOP, kdy za tímto účelem začala hned zpomalovat a dávala znamení o změně směru jízdy vlevo. V tuto chvíli přijíždí poškozený na motocyklu, jehož výhled na vozidlo obviněné byl po určitou dobu skryt kvůli zaparkované dodávce při pravé straně vozovky, a proto neviděl, že obviněná začala ihned po připojení se na hlavní pozemní komunikaci opět zpomalovat, nikoli zrychlovat, jak sám předpokládal (viz dále) a započala odbočovat na parkoviště prodejny COOP. Ve chvíli, kdy poškozený objel zaparkovanou dodávku, tak se mu naskytl výhled na odbočující brzdící vozidlo obviněné, což jej překvapilo, lekl se, nepřiměřeně intenzivně a hlavně nedůvodně začal brzdit nesprávnou brzdou a spadl. Namísto toho však mohl standardně objet vozidlo obviněné zprava. I sám poškozený podle obviněné při hlavním líčení uznal, že předpokládal, že obviněná bude pokračovat dál v jízdě rovně (a tedy logicky zrychlovat, nikoli brzdit). Poškozený tak podle ní mylně předpokládal zcela opačný manévr obviněné, a proto i nesprávně zareagoval, což zavinilo jeho pád. Odpovědnost za způsobení dopravní nehody je tak diametrálně odlišná, a obviněná za ni nenese vinu.

14. Vedle absence nedbalostního zavinění nebyl podle obviněné naplněn ani zákonný znak skutkové podstaty příslušného trestného činu v podobě „porušení důležité povinnosti uloženou jí zákonem“. K tomu uvádí, že se zcela řádně rozhlédla do křižovatky, a to oběma směry, avšak žádný motocykl nemohla vidět, neboť tento se nacházel ještě před zatáčkou, a to v obydlené oblasti, kdy byl z jejího pohledu zakryt řadovou zástavbou rodinných domů. Ve chvíli, kdy se ještě reálně mohla rozhlížet do křižovatky směrem doprava, nemohla blížícího se poškozeného vidět. Tento navíc musel jet relativně vysokou rychlostí, neboť se následně přiblížil relativně rychle za obviněnou, která však již jela dále rovně, dokončila připojovací manévr na hlavní pozemní komunikaci a jala se dále odbočovat opět doleva k prodejně COOP. Najednou tak již obviněná neměla povinnost dát přednost v jízdě, neboť se sama nacházela na hlavní pozemní komunikaci ve svém jízdním pruhu, kdy její vozidlo již plně dokončilo připojovací manévr a naopak zahájilo další odbočovací manévr. Povinnost se naopak přesunula na poškozeného, který měl podle § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. povinnost ponechat za ní dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, kterou porušil, stejně jako porušil povinnost přizpůsobit rychlost tomu, že neměl výhled přes zaparkovanou dodávku na situaci na pozemní komunikaci před ní. Podle názoru obviněné tak na dopravní nehodě nese zavinění poškozený, resp. řidič dodávky, která stála před nepřehlednou křižovatkou při pravém okraji vozovky ve směru jízdy poškozeného.

15. Obviněná konečně zpochybňuje, že by poškozenému ublížila na zdraví. Poukazuje v této souvislosti na to, že ke střetu vozidla řízeného obviněnou a motocyklu řízeného poškozeným nedošlo a že k pádu poškozeného došlo v důsledku jeho nesprávné reakce, neboť tento nezvládl manévr v podobě objíždění dodávky stojící v jeho jízdním pruhu a zároveň i brzdění před překážkou v podobě vozidla obviněné, eventuálně vyhnutí se této překážce. Podle obviněné bylo možné při správné reakci poškozeného se pádu vyvarovat. Vozovka je totiž v daném místě dostatečně široká na to, aby poškozený, pokud by poškozený dodržel vzdálenost mezi vozidly, bezpečně zabrzdil. Obviněná také zmiňuje, že navrhovala provedení rekonstrukce dopravní nehody spolu s vyšetřovacím pokusem, avšak tyto návrhy byly opomenuty, aniž by o nich bylo rozhodnuto.

16. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby ji zprostil obžaloby, popř. aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

17. Dovolání obviněné bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 3. 12. 2020 Nejvyššímu soudu sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. nevyužívá a k dovolání se vyjadřovat nebude. Současně dal ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

19. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h), k) a l) tr. ř.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

23. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

27. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dále naplněn tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

29. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se konečně jedná tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

31. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.

IV.

Důvodnost dovolání

32. S ohledem na počet obviněnou uplatněných dovolacích důvodů považuje Nejvyšší soud pro přehlednost za nutné nejprve zrekapitulovat, že obviněná brojí proti způsobu, jakým byl obsazen senát Krajského soudu v Brně, který rozhodoval o jejím odvolání, proti tomu, že obsazení tohoto senátu se v průběhu odvolacího řízení měnilo a vyjadřuje nespokojenost i se samotným postupem tohoto senátu, resp. jeho předsedy, v tomto řízení, který podle ní zakládá zejména podjatost předsedy senátu. K věci samé pak obviněná namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když zejména uvádí, že předmětnou dopravní nehodu nezpůsobila a že je za ni naopak odpovědný poškozený.

33. Současně je také nutno upozornit na to, že obviněná, která své dovolání opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h), k) a l) tr. ř., vznáší námitky, které svým obsahem odpovídají pouze dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g) a l) tr. ř. Pokud jde o zbývající dovolací důvody, tedy podle písm. h) a k) citovaného ustanovení, pak tyto žádný odraz v obsahu dovolacích námitek obviněné nemají. Z dovolání tak není patrné, že by obviněná brojila i proti uloženému trestu či že by považovala některý z výroků za chybějící či neúplný. V rozsahu těchto dovolacích důvodů tedy Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů nemohl pro nedostatek dovolací argumentace přezkoumat (viz bod 30. odůvodnění tohoto usnesení). V rozsahu zbývajících dovolacích námitek však Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání je z níže uvedených důvodů opodstatněné.

34. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který obviněná podle svého mínění uplatnila v jeho druhé alternativě, kterým brojí proti způsobu složení senátu Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího, je třeba konstatovat, že o případ nenáležitě obsazeného soudu jde tehdy, pokud obsazení soudu neodpovídá ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Takové porušení lze spatřovat zejména v případě, pokud by rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo pokud by senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále pokud by rozhodoval senát v neúplném složení apod. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157–314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1428/2017).

35. Pojem náležitého obsazení soudu je třeba vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu § 41 a § 42 a násl. zákona o soudech a soudcích, neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/1995, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/1996, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/1998, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/1998).

36. Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, které vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/2003).

37. V nyní projednávané věci rozhodoval o odvolání obviněné senát Krajského soudu v Brně obsazený předsedou senátu a dvěma soudci, neboť rozhodoval jako krajský soud ve druhém stupni v trestní věci a takové složení senátu odpovídá ustanovení § 31 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích. Po formální stránce lze tedy konstatovat, rozhodující těleso vyhovovalo požadavkům uvedeným v zákoně o soudech a soudcích.

38. Pokud jde o způsob přidělení věci příslušnému senátu Krajského soudu v Brně, který obviněná považuje za netransparentní z toho důvodu, že není zřejmé, jakým způsobem byla věc přidělena konkrétně JUDr. Aleši Flídrovi, neboť v kolonce „předseda senátu“ jsou uvedeni celkem čtyři soudci, je nutno konstatovat, že tato námitka opodstatněná není.

39. K otázce složení soudního oddělení 5 To Krajského soudu v Brně možno naopak uvést, že skutečnost, že v příslušném rozvrhu práce tohoto soudu jsou v rubrice „Předseda senátu“ uvedeni celkem čtyři soudci a v rubrice „Členové senátu“ nejsou uvedeny osoby žádné, není na závadu. Jde naopak o zcela běžné vyjádření toho, že všichni členové příslušného senátu mohou vystupovat i jako předsedové tohoto senátu. Jedna z těchto osob však vždy vystupuje jako předseda senátu pro danou konkrétní věc a ostatní členové senátu vystupují jako soudci, a v jiných věcech zase tito členové senátu vystupují jako předsedové senátu. Pouze v případě, že by členem daného senátu byla osoba, která nemůže nikdy vystupovat jako předseda senátu, byla by tato uvedena v rubrice „Členové senátu“. Tento způsob určení členů senátu v rozvrhu práce je přitom zcela běžný a vyskytuje se i v rozvrhu práce Nejvyššího soudu. Nelze tedy hovořit o tom, že tento systém, podle kterého jsou sestavována jednotlivá rozhodující tělesa v rámci soudního oddělení 5 To, je netransparentní či nelogický. K samotnému soudnímu oddělení 5 To je pro úplnost možno uvést, že se jedná o senát specializovaný na rozhodování trestných činů v dopravě. Vzhledem k tomu, že trestní věc obviněné do této specializace spadá, nepřicházelo její přidělení do jiného senátu Krajského soudu v Brně ani v úvahu.

40. Na výhrady obviněné je tak nutno (spíše) nahlížet jako na způsob vyjádření nespokojenosti se způsobem, jakým předseda senátu Krajského soudu v Brně vedl odvolací řízení a veřejná zasedání (k tomu viz níže v tomto usnesení). Je tomu tak rovněž proto, že obviněná jednak námitku nesprávně obsazeného senátu v řízení před odvolacím soudem nevznesla, jednak ani nyní neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by naznačovaly, že k nějakému pochybení při obsazování příslušného senátu došlo. Její argumentace je tak čistě hypotetická a do jisté míry spekulativní. V této části jí tedy Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.

41. Situace je však zcela jiná, pokud jde o otázku obsazení senátu 5 To při jednotlivých veřejných zasedáních konaných v rámci odvolacího řízení, kdy je naopak nutno dát za pravdu obviněné, že složení senátu se při jednotlivých veřejných zasedáních měnilo. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v průběhu odvolacího řízení se v nyní projednávané věci konaly celkem čtyři veřejná zasedání. Prvního veřejného zasedání konaného dne 19. 6. 2019 se vedle předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra účastnili soudci JUDr. Hana Kleinová a JUDr. Josef Teplý. Toto veřejné zasedání bylo odročeno z toho důvodu, že obhájce krátce předtím předložil soudu znalecký posudek. Druhého veřejného zasedání konaného dne 28. 8. 2019 se účastnil senát ve stejném složení a i toto veřejné zasedání bylo odročeno, neboť znalec nebyl řádně předvolán a z tohoto důvodu se nedostavil. Třetího veřejného zasedání konaného dne 4. 9. 2019, na kterém byl znalec vyslechnut, se však účastnil senát složený z předsedy JUDr. Aleše Flídra a soudců JUDr. Josefa Teplého a Mgr. Martina Vrbíka. Čtvrtého a posledního veřejného zasedání konaného dne 1. 7. 2020, při kterém byl proveden důkaz revizním znaleckým posudkem, který v mezidobí nechal odvolací soud vypracovat, se účastnil senát složený z předsedy JUDr. Aleše Flídra a soudců JUDr. Hany Kleinové a Miroslava Dlouhého.

42. Z právě uvedeného je zjevné, že jednotlivých veřejných zasedání se vedle předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra účastnili pokaždé jiní soudci (s výjimkou prvního a druhého veřejného zasedání, u kterého však nebylo prováděno dokazování). Takový postup je však v rozporu s § 219 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 238 tr. ř., podle kterých platí, že změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení veřejného zasedání delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být veřejné zasedání provedeno znovu. Aplikaci uvedeného pravidla, které se primárně týká hlavního líčení, i na složení senátu při veřejném zasedání, potvrzuje i ustálená judikatura – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 14. 5. 1968, sp. zn. 7 Tz 20/68, publikovaný pod č. 40/1968 Sb. rozh. tr. Takto vyjádřený požadavek na nezměnitelnost složení senátu, resp. soudu, je přitom projevem zásady ústnosti a bezprostřednosti zakotvené již v § 2 odst. 11 a 12 tr. ř. Podle této zásady se na rozhodování mají podílet soudci, kteří se v celém rozsahu zúčastnili na projednávání ve veřejném zasedání a za jejichž přítomnosti byly prováděny důkazy, které tak mohou tito soudci na podkladě bezprostředního dojmu řádně zhodnotit, a tím získat spolehlivý skutkový podklad pro meritorní rozhodnutí (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157–314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2713). V širším pojetí se pak jedná o projev práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38. odst. 1 Listiny.

43. Ze spisu přitom nevyplývá, že by státní zástupkyně ani obviněná udělily souhlas s přečtením podstatného obsahu protokolu o předchozích veřejných zasedáních, resp. z něj naopak vyplývá skutečnost, že předseda senátu tento souhlas ani nezjišťoval.

44. Je tak nutno konstatovat, že krajský soud pochybil, jestliže bez dalšího konal veřejná zasedání v různém složení senátu, prováděl v nich dokazování a v posledním z nich dokonce vydal rozhodnutí ve věci. Toho si byl ostatně vědom i sám předseda senátu, neboť v přípisu, kterým reagoval na dotaz státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, připustil, že k pochybení ve složení senátu došlo. Kasační zásah Nejvyššího soudu je proto již z tohoto důvodu na místě.

45. Navíc je třeba podotknout, že z procesního spisu ani ze sběrného spisu odvolacího soudu, který Nejvyšší soud vyžádal, nevyplývá, jaké vlastně bylo původní složení senátu, tak jak byl určen podle rozvrhu práce. Lze se tak pouze domnívat, že rozhodující senát Krajského soudu v Brně byl složen ze členů, kteří se účastnili prvního, resp. i druhého veřejného zasedání ve věci.

46. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami spadajícími pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jejichž podstatou je přesvědčení obviněné o tom, že předseda senátu Krajského soudu v Brně JUDr. Aleš Flídr by měl být pro podjatost z rozhodování vyloučen. Poukazuje přitom na reakci tohoto předsedy senátu na znalecký posudek předložený obviněnou, který zpracoval Ing. Petr Mikulášek, o němž prohlásil, že se jedná o znalecký posudek tendenční a že je na místě za jeho zpracování uvedeného znalce postihnout. Rovněž namítá, že obhájci obviněné nebylo doručeno opatření odvolacího soudu o přibrání Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně k vypracování revizního znaleckého posudku, v důsledku čehož obhajoba neměla možnost se vyjádřit k osobě znalce a vznést námitky proti této osobě, proti odbornému zaměření či proti formulaci otázek. Dále namítá, že její návrh na výslech zpracovatele znaleckého posudku byl zamítnut.

47. K uvedenému důvodu dovolání lze nejprve v obecné rovině uvést, že o situaci, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán, se jedná tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů, je přitom podle § 30 odst. 1 tr. ř. existence pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

48. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy neumožňuje, aby dovolatel – věděl-li o podjatosti soudce, který ve věci rozhodoval – namítal tuto skutečnost až v dovolání. O takový případ však v nyní projednávané věci nejde, neboť jádro dovolací argumentace obviněné má svůj původ ve způsobu, jakým se předseda senátu odvolacího soudu vyjadřoval k osobě znalce a k jemu zpracovanému znaleckému posudku v průběhu celého odvolacího řízení, včetně meritorního rozhodování o odvolání.

49. Pro účely posouzení důvodnosti námitek podřazených obviněnou pod tento dovolací důvod Nejvyšší soud prostudoval předložený spisový materiál, jakož i vyžádaný sběrný spis Krajského soudu v Brně. Zjistil přitom, že důvodem do určité míry vyhroceného průběhu odvolacího řízení byl především znalecký posudek obhajoby zpracovaný znalcem Ing. Mikuláškem. Ze spisového materiálu vyplývá, že tento znalecký posudek byl odvolacímu soudu zaslán dne 12. 6. 2019 a byl mu prokazatelně doručen, přičemž veřejné zasedání se konalo dne 19. 6. 2019. Na tomto veřejném zasedání předseda senátu konstatoval, že znalecký posudek nemá soud k dispozici, a pro účely jeho prostudování veřejné zasedání odročil na 28. 8. 2019. Hned v úvodu tohoto druhého veřejného zasedání bylo zjištěno, že se znalec nedostavil, neboť nebyl řádně předvolán. Došlo tedy k dalšímu odročení veřejného zasedání, a to na 4. 9. 2019, kdy byl znalec Ing. Petr Mikulášek v rámci veřejného zasedání podrobně vyslechnut. Z důvodu pochybností soudu o správnosti závěrů tohoto znalce nechal předseda senátu vypracovat revizní ústavní znalecký posudek u Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Tento znalecký posudek poté při veřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2020 přečetl podle § 213 tr. ř.

50. Ve vztahu k uvedenému znaleckému posudku pak dále Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Krajského soudu v Brně zpochybňoval potřebu výslechu znalce Ing. Mikuláška již vyjádřením, že jeho senát se dopravními nehodami zabývá přes třicet let a neví, co nového by znalec mohl k věci uvést. Před vydáním rozhodnutí ve věci samé rovněž uváděl, že pokud nechal zpracovat revizní ústavní znalecký posudek, pak tomu bylo jenom kvůli tomu, aby bylo potvrzeno, že znalecký posudek obhajoby je tendenční, a aby byl získán podklad pro trestní stíhání znalce Ing. Mikuláška, neboť s věcným posouzením předmětné dopravní nehody by si senát poradil i bez vyžádaného posudku.

51. Dále Nejvyšší soud zjistil, že opatření o přibrání znaleckého ústavu následně nedoručil obviněné ani jejímu obhájci a doručil jim až vypracovaný revizní posudek. V dopise řediteli uvedeného znaleckého ústavu předseda senátu přiznal, že jedním z jeho motivů pro přibrání znaleckého ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku je to, že trpí určitou averzí vůči některým posudkům obhajoby (byť uznal, že s Ing. Mikuláškem měl doposud pozitivní zkušenosti). Při veřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2020, na kterém byl proveden důkaz tímto revizním ústavním znaleckým posudkem, pak obhájci, který tento znalecký posudek zpochybňoval a poukazoval na jednotlivé namítané nesprávnosti, vzal slovo s tím, že nehovoří k věci, polemizuje a uvádí své hypotetické úvahy, jak by k nehodě mohlo dojít.

52. V odůvodnění napadeného usnesení dále předseda senátu JUDr. Aleš Flídr uvedl, že nepravdivé či tendenční znalecké posudky patří k největším problémům při nalézání objektivní pravdy soudem, a že odvolací senát před několika lety jiného znalce z oboru silniční dopravy za křivé znalecké posudky odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a nevidí důvod, proč by podobné jednání měl tolerovat. Když se jej následně po podání dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dotázal na záležitost s odlišným složením senátu, předseda senátu odvolacího soudu v dopise ze dne 3. 12. 2020 sdělil, že skutečně došlo k pochybení ve složení senátu a že ve snaze postihnout podvodníka znalce v podstatě potrestal sám sebe.

53. Po vyhodnocení všech uvedených zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že vyjadřování předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Aleše Flídra směrem ke znalci Ing. Mikuláškovi a k jím vypracovanému znaleckému posudku skutečně může vyvolávat (zejména ve svém souhrnu) pochybnosti o jeho nestrannosti, a to pro poměr k věci, kterým je v kontextu tohoto trestního řízení nutno rozumět poměr k osobě znalce a k jím zpracovanému znaleckému posudku.

54. Pro závěr o tom, že předseda senátu odvolacího soudu by měl být pro poměr k věci vyloučen z rozhodování, však nesvědčí pouze způsob jeho vyjadřování na adresu znalce a jeho znaleckého posudku, nýbrž i jeho další nakládání s revizním znaleckým posudkem, což ve svém celku může signalizovat, že předseda senátu mohl mít o vině obviněné již předem jasno (jak ostatně sám naznačoval).

55. Pokud jde o související procesní pochybení, pak je třeba v první řadě předsedovi senátu vytknout, že poté, co byl odvolacímu soudu předložen znalecký posudek obhajoby, zpochybňoval nutnost výslechu znalce s tím, že ve věci je možné rozhodnout i bez něj, neboť předseda senátu Krajského soudu v Brně specializovaného na trestné činy v dopravě se dopravními nehodami zabývá třicet osm let, tedy déle než znalec Ing. Mikulášek.

56. Již toto vyjádření předsedy senátu odvolacího soudu, učiněné za situace, kdy se o existenci znaleckého posudku obhajoby teprve dozvěděl a nebyl seznámen s jeho obsahem, vzbuzuje dojem, že již předem pojal přesvědčení o vině obviněné, a jen stěží se slučuje s požadavkem na nestranný průběh dokazování, ze kterého nejsou a priori vyloučeny některé důkazní prostředky. Podle § 110a tr. ř. navíc platí, že jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ačkoliv pochopitelně není povinností soudu provést všechny stranami navržené důkazy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000), lze rozhodnutí o tom, které provedeny budou a které nikoliv, činit až poté, co se soud alespoň rámcově seznámí s jejich důkazním potenciálem a v kontextu dosavadní důkazní situace vyhodnotí potřebu jejich provedení. To se v nyní posuzované věci nestalo a již z první reakce předsedy senátu byla zřejmá jeho neochota se předloženým znaleckým posudkem, který by mohl vyvrátit závěry soudu prvního stupně, jež se o žádný znalecký posudek neopíraly, blíže zabývat.

57. Předsedovi senátu odvolacího soudu je dále nutno vytknout, že revizní ústavní znalecký posudek nechal (podle svého vlastního vyjádření) zpracovat pouze proto, aby získal podklad pro trestní stíhání znalce Ing. Mikuláška. Takovýto postup je však v rozporu s trestním řádem, neboť posudek podle § 110 odst. 1 tr. ř. je možno přibrat pouze ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Přibrání vědeckého ústavu tedy zpravidla nepřichází v úvahu pouze z toho důvodu, aby byly vyvráceny závěry znaleckého posudku, šlo-li o případ, k jehož posouzení postačily „pouze“ odborné znalosti ve smyslu § 105 odst. 1 věta první tr. ř., a už vůbec ne toliko pro účely možného trestního postihu znalce, v řízení, ve kterém nebyla posuzována trestní odpovědnost tohoto znalce. Pokud by bylo o trestním postihu znalce uvažováno, bylo by podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku ve smyslu § 346 tr. zákoníku nutno posuzovat v jiném trestním řízení, a to případně i za pomoci nového znaleckého posudku, nikoliv však v původním řízení, ve kterém znalec svůj posudek podal. Procesní postup zvolený předsedou senátu Krajského soudu v Brně je dále zároveň v rozporu i se zásadou hospodárnosti a rychlosti trestního řízení, neboť podle § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Měl-li předseda senátu o správnosti závěrů znalce Ing. Mikuláška pochybnosti a nevedl-li ani jeho výslech k jejich odstranění, měl být přibrán znalec jiný (§ 109 tr. ř.). Pokud však nebyly splněny podmínky pro přibrání ústavu, měl být přibrán pouze znalec a nikoliv znalecký ústav.

58. Při zvažování podjatosti předsedy senátu je rovněž významné i jeho další procesní pochybení, neboť opatření o přibrání znaleckého ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku nedoručil ani obviněné, ani jejímu obhájci. Podle § 110 odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2020, se při vyžadování posudku ústavu užije obdobně ustanovení § 105 odst. 3 tr. ř., podle kterého lze proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření a proti formulaci otázek znalci položených vznést námitky. Z citovaného ustanovení se tedy podává, že lze uplatnit námitky nejen proti přibranému znaleckému ústavu, ale i proti osobám označeným jako zpracovatelé posudku ústavu, dále proti odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek v opatření o přibrání vědeckého znaleckého ústavu a obdobně i proti jinému znaleckému ústavu, a to ve stejném rozsahu, jak je to uvedeno v § 105 odst. 3 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1–156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1608).

59. Poukazoval-li tedy předseda senátu na to, že nelze vznášet námitky proti osobě znalce v případě znaleckého ústavu, je tento názor nutno označit za nesprávný. Totéž platí, i pokud jde o námitky proti formulaci otázek, neboť reviznímu znalci je nutno položit stejné otázky jako v posudku předchozím (resp. musí podat nový znalecký posudek) a znalec je taktéž povinen se vyrovnat i s předchozím znaleckým posudkem (Fryšták, M. Znalecké dokazování v trestním řízení. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 56, nebo též rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19. 3. 1986, sp. zn. 4 To 9/86, publikované pod č. 11/1987-I. Sb. rozh. tr.).

60. Postup předsedy senátu, který opatření o přibrání znaleckého ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku nedoručil obhájci ani obviněné, je tedy nejen nutno považovat za vadný procesní postup, ale s ohledem na výše uvedené i tento jeho postup může vzbuzovat pochybnosti o jeho nestranném přístupu. Obdobný dojem lze nabýt z průběhu posledního veřejného zasedání, na kterém poté, co přečetl revizní znalecký posudek, předseda senátu obhájci, který se jal závěry tohoto posudku zpochybňovat, vzal slovo s tím, že nehovoří k věci, polemizuje a uvádí své hypotetické úvahy, jak by k nehodě mohlo dojít. I tento postup je v kontextu nyní projednávané trestní věci nutno považovat za krajně problematický, neboť pokud předseda senátu po přečtení znaleckého posudku vyzval obhájce k vyjádření (ačkoliv tak učinit nemusel, neboť podle § 214 musí být pouze obviněný po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit), bylo za takové situace nutno nechat jej vyjádřit se v plném rozsahu a ke všem skutečnostem v revizním znaleckém posudku uvedeným týkajícím se viny obviněné. To platí tím spíš za situace, kdy zpracovatel tohoto ústavního znaleckého posudku nebyl ani předvolán k výslechu, takže mu nebylo možné klást otázky či jeho závěry konfrontovat se závěry prvního znaleckého posudku obhajoby, čehož se obhajoba domáhala. Tím, že předseda senátu vzal obhájci slovo, zamezil jakékoliv diskuzi ohledně obsahu revizního znaleckého posudku a zavdal tak rovněž důvod domnívat se, že mohl mít o vině obviněné již předem jasno.

61. Pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu jsou následně významně posilněny i jeho prohlášeními o „znalci podvodníkovi“ a o tom, že znalce bude třeba trestně postihnout.

62. Vzhledem k uvedeném komplexu vyjadřování předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra a jím zvoleným procesním postupům (či absenci řádných procesních postupů) bylo možné dospět k závěru, že předseda senátu JUDr. Aleš Flídr by měl být pro poměr k věci spočívající v jeho negativním vztahu ke znalci a jím zpracovanému posudku z rozhodování ve věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučen. Pokud se tak nestalo a předseda senátu se podílel na rozhodování o věci samé, je naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

63. Pokud jde o poslední uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná uplatňuje ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), je nutno upozornit, že námitky obviněné jsou do velké míry čistě skutkové povahy. Obviněná totiž Nejvyššímu soudu předestírá vlastní verzi nehodového děje a rozporuje závěry revizního znaleckého posudku a na základě toho dospívá k závěru, že odpovědnost za dopravní nehodu nese poškozený, který jednak neponechal za obviněnou, která poškozeného při zahájení odbočovacího manévru neviděla a která se svým vozidlem hodlala po připojení se na hlavní komunikaci znovu odbočit vlevo, dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, a jednak na přítomnost obviněné na hlavní komunikaci nesprávně zareagoval, což způsobilo jeho pád. Rovněž zdůrazňuje význam dodávky zaparkované na silnici ve směru, odkud poškozený přijížděl.

64. Vzhledem k výše uvedeným důvodům, které vedly Nejvyšší soud ke zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a k přikázání, aby Krajský soud v Brně věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu, je však nutno uvedenou argumentaci obviněné v zásadě považovat za předčasnou.

65. Poté, co bude věc vrácena Krajskému soudu v Brně, bude totiž nutno i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti zopakovat dokazování provedené v odvolacím řízení, tedy jednak vyslechnout znalce Ing. Petra Mikuláška, a v případě, že by ani jeho vysvětlení podle § 109 tr. ř. nevedlo k odstranění případných pochybností, tedy že by případné nesrovnalosti nebyl schopen soud překlenout sám, by bylo zapotřebí zvažovat, zda bude nutné přibrat znalce nového. Teprve poté, až dojde k ustálení skutkového stavu věci, o němž nebudou ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. (zejména z hlediska jeho rozsahu a úplnosti) panovat důvodné pochybnosti, bude možné učinit právní závěr o zavinění obviněné a o její trestní odpovědnosti, popř. o spoluzavinění poškozeného. Rozsah potřebného dokazování však Nejvyšší soud nemůže v nynější fázi trestního řízení předjímat, a v důsledku toho ani z něho vyplývající definitivní skutkové závěry.

66. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud přiznal opodstatněnost námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. Pokud jde o námitky uplatněné s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., konstatoval, že tyto námitky jsou s ohledem na to, že v trestním řízení dosud nebyl ustálen nehodový děj, předčasné a budou odviset od dalších odvolacím soudem v jiném složení senátu provedených důkazů. K uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. k) a h) tr. ř. je konečně nutno uvést, že obviněná k nim nenabídla žádnou dovolací argumentaci a Nejvyšší soud tak nemohl napadené usnesení z těchto hledisek přezkoumat.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

67. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 5 To 134/2019, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

68. Nejvyšší soud současně na podkladě všech zjištěných poznatků, především pokud jde o vyjadřování předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra na adresu znalce Ing. Petra Mikuláška a jeho znaleckého posudku, resp. pokud jde o jeho postup při zadání zpracování revizního znaleckého posudku a postup senátu při jeho provádění, uzavírá, že zde jsou důvodné pochybnosti o nestrannosti jednak předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra, jednak členů senátu JUDr. Hany Kleinové a Miroslava Dlouhého. Podle § 265l odst. 3 tr. ř. proto nařídil, aby Krajský soud v Brně učinil nové rozhodnutí v jiném složení senátu.

69. Rozhodl tak při vědomí toho, že podle čl. 38 odst. 1 Listiny nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Stanoví-li ovšem příslušnost soudu a soudce zákon, pak i případná výjimka z ní musí být určena zákonným způsobem. Pro dovolací soud je tato výjimka upravena právě v § 265l odst. 3 tr. ř., podle jehož první věty přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu. I když zákon v citovaném ustanovení nevymezuje žádné konkrétní důvody pro takový postup dovolacího soudu (ty vymezuje až ve druhé větě tohoto ustanovení tak, že z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci), Nejvyšší soud si je vědom toho, že i postup podle první věty citovaného ustanovení je třeba vnímat z hlediska čl. 38 odst. 1 Listiny jako rozhodnutí mimořádné a zcela výjimečné, pro nějž musí být dány důležité důvody (srov. přiměřeně například nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. III. ÚS 90/95, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 970/14 aj.).

70. Jak již bylo konstatováno, tyto důležité důvody Nejvyšší soud spatřuje zejména ve shora popsaném způsobu vyjadřování JUDr. Aleše Flídra, ale i dalšího průběhu odvolacího řízení u Krajského soudu v Brně, který vzbuzuje obavy o nestranný přístup v dalším řízení po vrácení věci Nejvyšším soudem.

71. Podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 520/2009, navíc soudce který bezdůvodně inicioval trestní stíhání znalce pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, byť tak učinil až po pravomocném skončení trestního stíhání, v němž znalec podal znalecký posudek, je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, pokud se v tomto pravomocně skončeném trestním stíhání pokračuje (např. na podkladě rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku nebo o ústavní stížnosti), zejména když soudce dalším postupem, vztahujícím se k potřebě opětovně provést důkaz tímto znaleckým posudkem, dal znovu najevo svůj negativní postoj k osobě znalce a k jeho posudku tím, že ani neprovedl důkaz tímto posudkem.

72. Ačkoliv Nejvyšší soud po provedení vlastního šetření nezjistil, že by znalec Ing. Petr Mikulášek byl v souvislosti s podáním svého znaleckého posudku prověřován ani trestně stíhán, lze si jen stěží představit, že poté, co ho předseda senátu označil za podvodníka, by mohl stejný předseda senátu v dalším řízení postupovat nestranně a nezaujatě a že by stejným způsobem mohl hodnotit jím vypracovaný znalecký posudek.

73. Obavy o nestranný přístup se přitom týkají i ostatních členů senátu, kteří se účastnili veřejného zasedání konaného dne 1. 7. 2020, v rámci kterého byl čten revizní znalecký posudek a zamítnut výslech jeho zpracovatele. Z dalšího řízení jsou tedy vyloučeni členové senátu 5 To JUDr. Aleš Flídr a JUDr. Hana Kleinová a Miroslav Dlouhý ze senátu 9 To.

74. Krajskému soudu, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán. Současně platí, že vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněnou, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

75. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru