Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 130/2017Usnesení NS ze dne 10.05.2017

HeslaNeodkladné a neopakovatelné úkony
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
Výslech svědka
Zproštění obžaloby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.130.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 226 písm. a) tr. ř.

§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku

§ 158a tr. ř.

§ 160 odst. 4 tr. ř.

§ 211 odst. 2 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 130/2017-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného L. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 11 To 423/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 55/2016, takto::

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 1 T 55/2016, byl obviněný L. Š. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ZT 219/2015, pro skutek, v němž byl spatřován zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění měl dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v období nejméně od konce roku 2011 do 17. 12. 2015 v místě trvalého bydliště v obci P., soudní okres R., týral svoji manželku L. Š. tak, že ve stavu opilosti, do kterého se sám pravidelně přiváděl, nejméně jednou týdně, na ni křičel a vulgárně jí nadával, dále ji opakovaně udeřil fackami do obličeje, bil pěstmi, v jednom případě v přesně nezjištěné době v říjnu 2015 ji shodil na rozžhavená kamna, následkem čehož utrpěla popáleninu na zádech, v jednom případě, ke kterému došlo zřejmě v listopadu 2015, ji chytil zezadu do tzv. kravaty a škrtil ji svým předloktím, čímž jí způsobil podlitinu na krku s otokem, dále jí omezoval ve financích, kdy poškozená neměla možnost disponovat penězi.“

Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 1 T 55/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku odvolání v neprospěch obviněného. Státní zástupce především namítl, že soud prvního stupně pochybil pokud nevyhověl návrhu státního zástupce a při hlavním líčení nepřečetl k důkazu výpověď poškozené L. Š. podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. poté, co při hlavním líčení využila svého práva odepřít výpověď. Výslech poškozené před zahájením trestního stíhání byl svou povahou, vzhledem ke specifikům dané trestné činnosti, neodkladným a neopakovatelným úkonem ve smyslu § 158a tr. ř., kdy byly dodrženy všechny formální náležitosti tohoto ustanovení. Na poškozenou je třeba nazírat jako na zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“).

O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 11 To 423/2016, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.

II.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného (č. l. 189–193), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že v projednávané věci spatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Z výpovědi svědků D. F., matky poškozené a J. P., bývalého přítele poškozené, zcela zjevně vyplývá, že poškozená byla vystavena citelnému a viditelnému týrání ze strany obviněného, což neodpovídá závěrům soudů o tom, že se skutek nestal. Soudy taktéž pochybily, pokud výpovědi poškozené učiněné před zahájením trestního stíhání odepřely povahu neodkladného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., kdy vyloučily z úvah směřujících ke zjištění skutkového stavu věci důkaz, jež byl proveden procesně přípustným způsobem. Dále nejvyšší státní zástupce podrobně rekapituluje genezi celé trestní věci, kdy v této souvislosti poukazuje na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, jež byl vypracován na osobu poškozené. Ze závěru znaleckého posudku, vyjma osobnostního a intelektuálního nastavení poškozené a jejího postoje k dané věci, se podává, že u poškozené společně se zjištěnou úzkostně depresívní symptomatologii nelze vyloučit již rozvíjející se syndrom týrané osoby, kdy však současně nelze najisto postavit, zda se nejedná o reakci na náročnou životní situaci a vztahové problémy. Poškozená není schopna samostatně řešit náročné životní situace, jelikož je sociálně nezralá, lehce ovlivnitelná s hraničním intelektem. Z celého jejího postoje k projednávané věci lze dosledovat adaptaci výpovědi ve prospěch obviněného. V návaznosti na uvedené nejvyšší státní zástupce upozorňuje na specifický charakter projednávané trestné činnosti a typickou oběť domácího násilí, kdy je na poškozenou, vzhledem ke všem okolnostem dané věci třeba nahlížet v těchto souvislostech. Provedení výslechu poškozené jako neodkladného úkonu podle § 158a tr. ř. bylo zcela na místě, byl proveden procesně přípustným způsobem, přičemž protokol o výpovědi poškozené bylo možno číst v hlavním líčení podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. bez splnění dalších podmínek. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 569/2011, a nálezem ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/13, jež reflektují rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, lze postupu podle § 158a tr. ř. a § 211 tr. ř. využít v případě, pokud je zde dán závažný důvod a současně výpověď nepřítomného svědka nelze považovat za výlučný nebo rozhodující důkaz. Nejvyšší státní zástupce má za to, že uvedené závěry dopadají na nyní projednávanou věc. V protokolu o provedení neodkladného úkonu bylo uvedeno, ač poměrně stručně a méně obratným způsobem, na základě jakých skutečností byl výslech poškozené za neodkladný úkon považován. Již z povahy trestné činnosti bylo možno dovodit existenci závažného důvodu, kdy bylo nutno na základě oznámení matky poškozené, jež vyslovila obavu o život dcery urychleně jednat a informace od oznamovatelky alespoň částečně verifikovat. Byť výpověď poškozené představuje důležitý důkaz o vině obviněného, nelze v tomto směru přehlížet výpovědi D. F. a J. P. Pokud poškozená odmítla vypovídat, je třeba tuto skutečnost posuzovat v kontextu výše uvedeného zejména stran osobnostního a intelektuálního nastavení poškozené a jejího postoje k dané věci, stejně jako z její obavy, že přijde o syna. Pokud tedy nebylo připuštěno číst výpověď poškozené v hlavním líčení, byl popřen zvláštní charakter oběti domácího násilí. Nelze taktéž přehlédnout, že obviněný měl možnost v průběhu celého trestního řízení uvádět důkazy svědčící o jeho nevinně a mohl brojit proti všem důkazům svědčící v jeho neprospěch, tedy i výpovědi poškozené, pokud by byla čtena. Na okraj nejvyšší státní zástupce uvedl, že s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci je třeba na poškozenou nahlížet jako na zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů a v návaznosti na to respektovat pravidla uvedená v § 20 odst. 3 uvedeného zákona.

Na základě výše uvedených námitek nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 11 To 423/2016, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 1 T 55/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s tím, aby v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému L. Š. (doručeno dne 6. 1. 2017, č. l. 193).

Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší státní zástupce uplatňuje variantu druhou, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., přičemž odkazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Nejvyšší státní zástupce v projednávané věci namítl extremní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Je pravdou, že zcela výjimečně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nejvyšší soud však v projednávané věci žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rakovníku, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na dostatečném rozboru výsledků dokazování v dané věci a zproštění obžaloby obviněného odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil své úvahy ve vztahu ke svědeckým výpovědím, jež z části považoval za zprostředkované, zejména se jedná o svědeckou výpověď svědka P. či matky poškozené D. F., nebo výpovědi svědků, jež násilí obviněného vůči poškozené nepotvrdili, kdy v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí, a to i ve vztahu k dalším ve věci provedeným důkazům. Stejně tak je možno konstatovat, že oba soudy v dané věci neopomněly specifika projednávané trestné činnosti. Přesto nelze za daných okolností, a to i s ohledem ke skutečnostem níže rozvedeným, bez důvodných pochybností dospět k závěru o vině obviněného.

Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou nejvyššího státního zástupce ve vztahu k procesní použitelnosti výslechu poškozené ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., učiněném před zahájením trestního stíhání obviněného, jež byl proveden jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř.

K tomu je vhodné nejprve uvést, že podle § 160 odst. 4 tr. ř. je povahu úkonu jako neodkladného či neopakovatelného třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je třeba přitom přihlížet k vývoji soudní praxe ohledně těchto úkonů, když soud je orgánem, který je oprávněn při svém rozhodování posuzovat v konečné fázi, zda ten který úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným. Neodkladným úkonem může být např. výslech svědka, pokud by vzhledem k nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání. Neodkladnost úkonu by mohla nastat i v případě výpovědi svědka a dalších úkonů prováděných se svědkem, kdy v důsledku uplynutí delší doby mezi spácháním trestného činu a zahájením trestního stíhání mohlo dojít k podstatnému oslabení důkazní hodnoty těchto úkonů proto, že svědek již nebude po zahájení trestního stíhání vůči určité osobě způsobilý vést konkrétní údaje potřebné ke ztotožnění pachatele trestného činu. Do protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je vždy třeba uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.

Ze spisového materiálu se podává, že poškozená L. Š. byla vyslechnuta dne 3. 12. 2015 (č. l. 47–51) za účasti soudce. Trestní stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr. ř. bylo zahájeno dne 17. 12. 2015 (č. l. 4–5). Přestože v protokolu o provedení nedokladného a neopakovatelného úkonu bylo uvedeno, z jakého důvodu a na základě jakých skutečností je výslech poškozené za takový úkon považován, je nutno uvést, že tak bylo učiněno nedostatečným a poměrně vágním způsobem, s odkazem na vztah poškozené k obviněnému a jejich společně sdílené domácnosti, což nelze považovat za skutečnosti svědčící a vysvětlující, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Ustanovení § 158a tr. ř. o výslechu svědka za účasti soudce se vztahuje výlučně na prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele před zahájením trestního stíhání. Jeho smyslem je zajistit dodržení všech zákonných postupů v době, kdy obviněný nemůže v řízení ještě sám nebo prostřednictvím svého obhájce uplatňovat práva obhajoby. Jedná se tedy o citelný zásah do práva obhajoby obviněného a jako takový musí být náležitě opodstatněn. Pokud v projednávané věci nalézací soud nepřiznal výslechu poškozené povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř. a následně neshledal splnění zákonných podmínek pro přečtení protokolu o výslechu poškozené podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. a současně, vzhledem k tomu, že poškozená při hlavním líčení využila svého práva odepřít výpověď, neshledal ani naplnění podmínek pro předestření výslechu poškozené podle § 212 tr. ř. a tento svůj závěr náležitě odůvodnil, nelze tomuto postupu ničeho vytknout.

Uvedenou námitkou nejvyššího státního zástupce, resp. státního zástupce, se již zabýval odvolací soud v rámci odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí předestřel všechny podstatné skutečnosti, proč nelze považovat výslech poškozené L. Š. za neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., kdy současně měl za to, že důvody pro něž policejní orgán předmětný výslech poškozené považoval za neodkladný a neopakovatelný úkon jsou příliš obecné, nepřiléhavé a postup podle § 158a tr. ř. neodůvodňující, což ostatně výše konstatoval i Nejvyšší soud. Poškozená v době výslechu nebyla ohrožena na životě, místo bydliště poškozené bylo stabilní, jednalo se o dospělého jedince, nikoliv o dítě, jenž je z povahy věci obtížněji manipulovatelný a nic nenasvědčovalo ztrátě její paměti. Odvolací soud se taktéž vyjádřil k tvrzenému vyhrožování poškozené, že přijde o syna, kdy uvedl, že tomuto měla být poškozená vystavena již v minulosti a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyla schopna objektivně péči o syna v plném rozsahu obstarat. Z uvedeného tedy nelze považovat výslech poškozené za neodkladný úkon. Nejvyšší soud se taktéž ztotožňuje s názorem odvolacího soudu stran předestřeného postupu orgánů činných v trestním řízení po podání vysvětlení matky poškozené dne 30. 11. 2015, kdy pokud nadále přetrvávaly pochybnosti stran zahájení trestního stíhání obviněného, bylo na místě verifikovat tvrzení D. F. formou podání vysvětlení poškozenou. Nejdříve mělo být zahájeno trestní stíhání obviněného a poté kontradiktorně, při respektu všech práv poškozené, jako zvlášť zranitelné oběti, měla být vyslechnuta. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že v řízení před soudem mohou být jako důkaz použity zásadně jen takové výpovědi svědků či dalších osob, včetně rekognicí, jejichž provedení měla obhajoba možnost být přítomna a aktivně účastna. Pouze ve výjimečných případech lze přistoupit k použití takového důkazu (výpovědi svědka) provedeného jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a trestního řádu, jehož se obhajoba nemohla účastnit. Zvláště v případech, kdy takový důkaz má být rozhodujícím či dokonce jediným důkazem o vině obžalovaného, je naprosto nezbytné, aby se orgány činné v trestním řízení nespoléhaly automaticky na možnost použití důkazu v režimu § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. (čtení protokolu o výpovědi svědka), ale vyvinuly aktivní úsilí k opakovanému provedení dotčeného úkonu, jehož by se již obhajoba mohla účastnit, a to nejlépe v řízení před soudem. Teprve pokud toto úsilí bylo marné či onen úkon nelze opakovat z povahy věci, je možné připustit odsouzení obžalovaného založené rozhodující či plnou měrou na důkazu (výpovědi svědka či jiných osob), jehož se obhajoba nemohla účastnit, a to pouze za splnění dalších přísných kumulativních podmínek (řízení jako celek lze považovat za spravedlivé a existují skutečnosti dostatečně vyvažující nevýhody spojené s připuštěním takového důkazu, včetně možnosti řádného a spravedlivého posouzení jeho věrohodnosti a spolehlivosti). Aplikace § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. nesmí sloužit k obcházení práv obhajoby. V opačném případě dochází k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2852/14).

Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkami nejvyššího státního zástupce a uzavírá, že výslechu poškozené L. Š. nebylo možno, vzhledem ke všem okolnostem a rozhodným skutečnostem projednávané věci, přiznat povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř. a současně v projednávané věci není dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

IV.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 5. 2017

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru