Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1295/2004Usnesení NS ze dne 16.11.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1295.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1295/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání podaném J. K.,nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici H. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 224/2004 ze dne 17. 6. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 168/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 168/2003 ze dne 22. 3. 2004 byl dovolatel uznán vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin (pokus k němu) byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 224/2004 ze dne 17. 6. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s tím, že jej pro výkon takto uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že skutek, který spáchal, bylo možné trestněprávně kvalifikovat tak, jak to učinily oba soudy. To s tím, že soudy nesprávně interpretovaly jednotlivé výpovědi poškozené, která také uvedla, že dovolatel ji nechtěl způsobit těžké zranění. Poukázal i na to, že soudní znalec z oboru zdravotnictví uvedl, že zjištěná poranění poškozené v daných souvislostech nedosáhla ani zranění, které by mohlo být hodnoceno jako ublížení na zdraví. Z hlediska intenzity vedeného útoku potom má za to, že i v souladu se závěry zmíněného znalce, nebyla tato intenzita takového rozsahu, že by stačila k proniknutí bodného nástroje do dutiny hrudní. Bez dalšího návrhu potom má zato, že jeho jednání měla být nanejvýše kvalifikováno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nabídl svou interpretaci výpovědí a postojů poškozené a závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Nabízí tak jiný výklad provedených důkazů s cílem dospět k odlišným skutkovým závěrům, než ke kterým po provedeném dokazování dospěly soudy. Poukázal v této souvislosti na jednotlivé výpovědi poškozené, na jejich vývoj, kdy od první výpovědi, ve které věrohodně popsala útok na ni směřující, postupně (jako družka dovolatele) své výpovědi ve vztahu k razanci útoku oslabovala až k tvrzení, že zjištěná zranění si nakonec přivodila sama. Státní zástupce poukázal v této souvislosti na to, že soudy se těmito skutečnostmi, stejně jako obsahem znaleckého posouzení zjištěných zranění, důkladně zabývaly a jejich závěrům v tomto směru nelze nic vytknout. Uzavřel s tím, že se jedná o námitky skutkové a výhrady vznesené dovolatelem tak neodpovídají tvrzenému dovolacímu důvodu, když navíc ani nejsou důvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že bylo podáno z jiného důvodu než je stanoven zákonem.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jednotlivých výpovědí poškozené s tím, že věrohodné jsou její pozdější výpovědi, ve kterých se poškozená snažila intenzitu násilného jednání dovolatele v posuzované věci zeslabovat. Stejně tak interpretuje závěry zmíněného znalce ve vztahu k možnému vzniku závažného zranění, to vše s tím, že takovýto výklad těchto provedených důkazů by měl soudy vést k tomu, že jej měly uznat vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. K tomu je zapotřebí ovšem uvést, že oba soudy se podrobně zabývaly jednotlivými svědeckými výpověďmi poškozené a také přiléhavě vysvětlily proč a které výpovědi pokládají za pravdivé a které za takové, které se snaží rozmělnit vinu dovolatele. Stejně odpovědně zvážily i závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství i výpověď znalce, když na jejich základě soudy dovodily, že nebýt odporu poškozené, mohlo snadno dojít k jejímu těžkému zranění.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. listopadu 2004

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru