Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 127/2020Usnesení NS ze dne 20.02.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.127.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 127/2020-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. V., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019 sp. zn. 7 To 297/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 31/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 7 T 31/2019 byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 180 Kč, tedy celkem 18 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené M. J. ve výši 15 245 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla obviněná se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného a poškozené proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2019 sp. zn. 7 To 297/2019, jímž ve výroku I. podle § 258 odst. 1 písm. b), f) trestního řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušil. Za splnění podmínek dle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb, kdy výši jedné denní sazby stanovil na částku 180 Kč, tedy celkem 18 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu obviněnému uložil povinnost zaplatit náhradu škody poškozené M. J. ve výši 13 345 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu obviněnou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem ad II. Podle § 256 trestního řádu odvolání poškozené zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný své dovolání podal proti výroku I. napadeného rozsudku, a to v části o náhradě škody ve výši 13 345 Kč vůči poškozené M. J. Namítl, že výše škody nebyla řádně prokázána. Škoda ve skutečnosti byla nižší, resp. obviněný ji nezpůsobil v plném rozsahu. Podle něj došlo ze strany soudu ke svévolnému hodnocení důkazů v jeho neprospěch. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že nárazník byl poškozen ještě předtím, než se obviněný k předmětnému vozidlu přiblížil. Mřížka chladiče sice mohla být způsobena skákáním po kapotě, podle kamerových záznamů ale obviněný po kapotě neskákal, pouze si na ni chvilku lehl. Mezi jednáním obviněného a vznikem této části škody proto absentuje příčinná souvislost. Obviněný dále namítl, že pouhým lehnutím na kapotu vozidla a kopáním do jiných částí vozidla nemohl poškodit železný či hliníkový chladič. K poškození mřížky chladiče muselo dojít při jiném poškození vozidla. Výsledná způsobená škoda by tedy měla být nižší, což by mohlo mít významný vliv na posouzení naplnění skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.

Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu, shledá-li, že podané dovolání je důvodné, a zrušil část výroku I. napadeného rozhodnutí, nebo aby dle § 265m trestního řádu při zrušení části výroku I. napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodl ve věci rozsudkem, tak že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 7 To 297/2019 zruší v části výroku I. týkajícího se výše náhrady škody ve výši 13 345 Kč, a věc tomuto soudu vrátí k dalšímu řízení, nebo aby alternativně sám takto rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Upozornila na skutečnost, že poškození mřížky chladiče jednáním obviněného bylo prokázáno videozáznamem a závěrem znaleckého posudku. Z těchto důkazů vyplynulo, že k poškození mřížky vlivem jednání obviněného mohlo dojít způsobem, jaký byl zachycen na videozáznamech. Námitkami obviněného uplatněnými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně. Jeho závěry označila za logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování a odkázala se na ně. Dále uvedla, že obviněný se ve svém dovolání prakticky výlučně zabývá otázkami skutkovými. Komentoval rozsah dokazování a soudům vytýká nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. K tomu shledala, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud ve svém rozsudku, na což státní zástupkyně odkázala. Obviněný se svými námitkami domáhal odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, pouze je tedy vyložil jinak než soudy a vyvodil z toho odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřoval své námitky. V závěru státní zástupkyně konstatovala, že napadeného rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.

Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b trestního řádu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrhovaným způsobem.

Obviněný M. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. To se týká i důkazně podloženého závěru o poškození mřížky chladiče.

Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatňoval již před nalézacím soudem i ve svém odvolání. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména stran toho, že nebyla řádně prokázána výše škody, která byla ve skutečnosti nižší, dále že ji obviněný nezpůsobil v plném rozsahu, že nárazník byl poškozen ještě předtím, než obviněný k vozidlu přistoupil, což mělo vyplynout ze znaleckého posudku, nebo že mřížka chladiče nemohla být jeho jednáním poškozena, protože si na kapotu pouze lehl, ale neskákal po ní, rovněž také námitky že svým jednáním nemohl poškodit železný či hliníkový chladič vozidla a že jím způsobená škoda měla být nižší, což by významně ovlivnilo posouzení naplnění skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.

Nejvyšší soud tedy zjistil, že námitky obviněného byly především skutkového charakteru nebo jimi hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Soudy se v daném případě náležitě zabývaly všemi relevantními důkazy a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi řádně vypořádaly. Nelze konstatovat, že ze strany soudů došlo ke svévolnému hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený skutek je správně kvalifikován příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Protože ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 2. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru