Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1239/2011Usnesení NS ze dne 05.10.2011

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1239.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5 tr. ř.

§ 2 odst. 6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1239/2011-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2011 o dovolání podaném obviněnou G. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2011, č. j. 4 To 346/2010-268, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 240/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2010, č. j. 10 T 240/2009-179, byla obviněná (dovolatelka) G. N. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), jehož se měla dopustit dílem sama a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s odsouzeným T. N. tím, že „v období nejméně od 11. 11. 2005 do 30. 11. 2008 oba společně a poté od 1. 12. 2008 do 1. 4. 2009 obviněná G. N. sama v B. na N. v prvním patře domu v jimi obývaném bytě neoprávněně odebírali kombinovaným kotlem na topení a teplou vodu a plynovým sporákem plyn, aniž uzavřeli smlouvu o odběru plynu s Jihomoravskou plynárenskou, a. s., a za odběr řádně platili, a to tak, že poté, co jim byl Jihomoravskou plynárenskou, a. s., z důvodů neuhrazení předchozího nedoplatku vyúčtování za plyn odebrán plynoměr a znemožněn odběr plynu, nelegálně propojili spotřební rozvod plynu kovovou podkovou a zajistili tak znovu přívod plynu do bytu plyn, čímž způsobili společnosti Jihomoravská plynárenská, a. s., P., B., za období nejméně od 11. 11. 2005 do 31. 12. 2006 škodu odcizením ve výši 127.568,- Kč a společnosti JMP Net, s. r. o., se sídlem P., B. za období od 1. 1. 2007 do 30. 11. 2008 škodu odcizením ve výši 187.781,- Kč a obviněná G. N. sama za období od 1. 12. 2008 do 1. 4. 2009 škodu odcizením ve výši 59.590,- Kč, přičemž obžalovaný T. N. uhradil dodatečně částečně způsobenou škodu částkou ve výši 164.332,- Kč“. Za to byla podle § 247 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. O uplatněných nárocích na náhradu škody způsobené obviněnou rozhodl soud výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. tak, že poškozené odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali jak obviněná G. N., tak spoluobviněný T. N., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 346/2010-211, jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla následně dovoláním pouze obviněná G. N.. Z jeho podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v části týkající se její osoby, přičemž podle § 265k odst. 2 věta druhá zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné opodstatněným z toho důvodu, že odvolací soud se nijak nevypořádal s jejími návrhy na doplnění dokazování, tzn. že nerozhodl ani o jejich provedení či naopak o jejich zamítnutí. Jednalo se o typický případ tzv. opomenutých důkazů a tedy o vadu zakládající nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale podle judikatury Ústavního soudu také jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 51/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo judikátu 2/2006, nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo judikátu 58/2004). Poněvadž se odvolací soud důkazními návrhy obviněné (dovolatelky) vůbec nezabýval, nemohl ani posoudit jejich význam z hlediska řádného objasnění věci. Přímý dopad uvedené (procesní) vady na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na (hmotně právní) kvalifikaci skutku obviněné tudíž nebylo možno předem vyloučit. Proto Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby v dalším řízení postupoval v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil (§ 265s odst. 1 tr. ř.), tj. zejména se vypořádal s důkazními návrhy předloženými mu obviněnou a rozhodl o nich a své rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodnil.

Krajský soud v Brně poté znovu projednal odvolání obviněné ve veřejném zasedání dne 10. 5. 2011 a po doplněném dokazování v intencích pokynů Nejvyššího soudu znovu rozhodl tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 5. 2011 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná G. N. rovněž dovolání, jímž současně napadla i výrok soudu prvního stupně o její vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a na něj navazující výrok o trestu. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto svého v pořadí již druhého mimořádného opravného prostředku dovolatelka opětovně namítla, že o neoprávněnosti odběru plynu ani o tom, že se za něj neplatí, po celou dobu nic nevěděla a žádnou trestnou činnost tudíž nespáchala. Zopakovala, že veškeré záležitosti kolem bytu včetně plateb za nájem měl zařizovat výlučně její manžel (spoluobviněný T. N.), jelikož v té době byla na mateřské dovolené a starala se pouze o děti. K verifikování této své obhajoby navrhovala provést důkazy výslechem svědků V. E., M. M. a P. D., které však soud prvního stupně zamítl a provedl je až soud odvolací. Výpovědi jmenovaných svědků pak byly zcela shodné s její obhajobou a prokázaly, že o žádném připojení plynu „načerno“ nevěděla. V této souvislosti dovolatelka znovu zdůraznila, že sám spoluobviněný T. N. ve své výpovědi uvedl, že v době připojení plynu „načerno“ měli být u nich na návštěvě členové její rodiny z M. Z té však dovolatelku navštěvovala pouze sestřenice V. E., která v rámci své výpovědi naprosto kategoricky popřela, že by po dobu její návštěvy mělo dojít k jakékoliv manipulaci s plynoměrem. Odvolací soud se v rámci svého stručného odůvodnění týkajícího se úvah o hodnocení obsahu nově provedených důkazů s tímto tvrzením nijak blíže nevypořádal. Pokud uvedl, že se jednalo o informaci zprostředkovanou osobou dovolatelky, nemůže takový závěr obstát, neboť svědkyně E. měla být podle výpovědi spoluobviněného N. přímou svědkyní jejího údajného protiprávního jednání. Jediným usvědčujícím důkazem proti dovolatelce tak nadále zůstala nepravdivá výpověď spoluobviněného N., které odvolací soud beze zbytku uvěřil, aniž by se vypořádal se skutečností, že stojí osamocená oproti všem ostatním ve věci provedeným důkazům.

Protože dovolatelka má zato, že i v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu je za daných okolností nepřezkoumatelné a protiústavní, resp. že právní závěry obou soudů jsou i nadále „v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními“, navrhla, aby dovolací soud rozhodl tak, že se usnesení soudu druhého stupně zrušuje a tomuto soudu se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem ze dne 29. 9. 2011 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se k němu Nejvyšší státní zastupitelství věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřil výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněná G. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Jak již Nejvyšší soud rozvedl ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci, důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou dovolatelka ostatně ani nenamítla, v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal znovu její odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání rovněž odkazováno.

Jak již Nejvyšší soud zmínil ve svém předcházejícím rozhodnutí, důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě však dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Podaný mimořádný opravný prostředek založila především na svém dosavadním tvrzení, že se trestné činnosti, která je jí kladena za vinu, nedopustila. V uvedeném směru pak podané dovolání představuje především polemiku s hodnocením důkazů provedených k předmětnému skutku. Soudu druhého stupně vytkla v podstatě to, že při hodnocení doplněných důkazů spolu s důkazy provedenými dříve porušil zásadu in dubio pro reo, když ji uznal vinnou pouze na základě údajně lživé výpovědi spoluobviněného T. N., navzdory tomu, že ve věci slyšení svědci jeho tvrzení o tom, že o připojení plynu „načerno“ po celou dobu věděla, nepotvrdili. S existencí shora namítaného pochybení pak ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojovala nesprávné právní posouzení inkriminovaného skutku.

Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že dovolatelka se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila výlučně na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Její námitky proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Nejvyšší soud si přitom je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu, který v některých svých rozhodnutích (srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení Nejvyšším soudem někdy vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V projednávaném případě se však podle názoru Nejvyššího soudu o takový případ nejedná. Z protokolů o veřejném zasedání na č. l. 260 a násl. procesního spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně se v opakovaném odvolacím řízení řídil pokyny udělenými mu Nejvyšším soudem ve zrušujícím usnesení ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011, a především doplnil dokazování o výslechy svědků P. D., M. M. a V. E. V odůvodnění dovoláním napadeného usnesení pak na stranách 2, 3 sice poněkud stručně, nicméně v souladu s požadavky kladenými ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř., vyložil, proč ani po doplněném dokazování neshledal důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest, resp. proč její obhajobě, že o neoprávněném odběru plynu po celou inkriminovanou dobu nevěděla, neuvěřil. Jeho rozhodnutí tak v tomto ohledu rozhodně nelze hodnotit jako projev nepřípustné libovůle.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Protože dovolání obviněné G. N. bylo opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle § 265b písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání) podřaditelné nejsou, nelze přiznat opodstatnění ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. října 2011

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru