Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1163/2004Usnesení NS ze dne 03.11.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1163.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1163/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2004 dovolání obviněného MUDr. R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 4 To 34/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 77/2003, a rozhodl takto:

Dovolání MUDr. R. M. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 1 T 77/2003, byl obviněný MUDr. R. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona a byl podle § 224 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oboru gynekologie a porodnictví na dobu 5 let.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 16. 3. 2004 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 34/2004 zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného MUDr. R. M. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona, za který jej odsoudil podle § 224 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oboru gynekologie a porodnictví na dobu 4 let.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný dne 22. 10. 1999 v době od 01.40 hod. do 5.40 hod. v N. J., okr. N. J. v průběhu služby, jako lékař gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice s poliklinikou v N. J., nevěnoval patřičnou pozornost vyšetření poškozené M. T., která byla přijata k hospitalizaci pro rozbíhající se porodní činnost, nesprávně vyhodnotil CTG záznam pacientky a v rozporu s poznatky lékařské vědy hodnotil záznam ozev plodu jako fyziologický, přičemž šlo o záznam suspektní, ukončil CTG monitorování plodu a další kontrolní záznam CTG nechal pořídit až při podezření na odúmrť plodu po 4 hodinách od vstupního záznamu v 5.40 hod., přičemž vzhledem k suspektnímu nálezu a probíhajícímu porodu při pravidelných kontrakcích a otevírání děložního hrdla mělo být monitorování prováděno trvale nebo pravidelně, minimálně po 15 minutách, čímž zvlášť závažným způsobem porušil své povinnosti, vyplývající mu z jeho povolání, neboť v důsledku hypoxie plodu došlo u poškozené M. T. k úmrtí plodu.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku. V dovolání tvrdí, že napadá nesprávné právní posouzení důkazů. Z obsahu dovolání však lze usoudit, že se dovolatel domnívá, že došlo k naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především vyslovuje názor, že výrok odsuzujícího rozsudku nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zákona, a to především v objektivní stránce. Tento svůj názor opírá o tvrzení, že předmětem ochrany tohoto ustanovení je život a zdraví živě narozeného člověka a že není správný ani názor odvolacího soudu, že za poškozenou je potřeba považovat matku mrtvě narozeného dítěte, neboť škodlivý následek (smrt) byla spojena s jiným subjektem. Dále vznáší námitky proti posouzení příčinné souvislosti mezi výsledkem uvedeným v zákoně a jeho jednáním. Polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a vyslovuje názor, že mezi jeho jednáním a úmrtím plodu nebyla bezprostřední příčinná souvislost a že byť i nepřímá příčinná souvislost mezi jeho jednáním, resp. opomenutím a následkem byla přerušena i jednáním dalších osob.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil a aby sám rozhodl o tom, že obviněného v plném rozsahu zprošťuje obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Především upozorňuje, že nelze v rámci řízení o dovolání považovat za právně relevantní ty námitky dovolatele, ve kterých poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, nýbrž pouze tu část dovolání, ve kterých je zpochybňováno právní posouzení trestnosti jednání obviněného a posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem. Dále konstatuje, že soudy obou stupňů posoudily jednání obviněného zcela v souladu s ustanovením § 89 odst. 7 tr. zákona jako způsobení těžké újmy na zdraví. Dále konstatuje, že skutek v té podobě, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, v kontextu s jeho odůvodněním jednoznačně odpovídá právní kvalifikaci dle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona a argumenty dovolatele tedy považuje za zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, zmíněnému dovolacímu důvodu odpovídá mimořádný opravný prostředek obviněného pouze zčásti. Námitky obviněného, které směřují proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů (nařízení monitoringu aj.) nejsou podřaditelné pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu. Dovolatel v této části svého mimořádného opravného prostředku totiž nenamítá, že rozhodnutí soudu spočívá (tedy je založeno) na nesprávném právním posouzení, ale z obsahu námitek je zjevné, že k údajně nesprávné právní kvalifikaci soud dospěl až na podkladě skutkových zjištění, s nimiž právě dovolatel nesouhlasí. Protože mezi učiněnými skutkovými zjištěními uvedenými v odsuzujícím rozsudku a právní kvalifikací jednání obviněného není rozporu a protože v rámci řízení o dovolání nelze samotná učiněná skutková zjištění přezkoumávat, Nejvyšší soud konstatuje, že tuto část dovolání obviněného nepovažuje za relevantní, neboť neodpovídá dovolacím důvodům uvedeným v taxativním výčtu uvedeném v ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu v souladu s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je ta část dovolání obviněného, ve které jsou vzneseny námitky proti posouzení trestnosti jednání obviněného, konkrétně proti právnímu posouzení naplnění objektivní stránky trestného činu dle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona. Nejvyšší soud v této věci dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.

Z obsahu trestního spisu je zcela zjevné (ačkoli obviněný sám s tím nesouhlasí), že v posuzovaném případě jsou naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu. Soudy obou stupňů rovněž v právním posouzení naplnění formálních i materiálních podmínek v projednávané věci nepochybily a dospěly ke správnému závěru o vině obviněného. Ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl i v otázce posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem, neboť je zcela zjevné, že nesprávné posouzení probíhajícího porodu bylo v příčinné souvislosti s úmrtím plodu, že jde o příčinnou souvislost s jednáním (resp. opomenutím) právě obviněného MUDr. M. Dané příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem v posuzovaném případě nebránilo ani případné jednání dalších osob, nehledě k tomu, že právě v této věci vznáší dovolatel námitky skutkového charakteru, které v řízení o dovolání přezkoumávat nelze.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v jeho přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného MUDr. R. M. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 3. listopadu 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru