Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1142/2004Usnesení NS ze dne 03.11.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1142.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1142/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2004 dovolání obviněné B. G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 61 To 524/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 70/2003, a rozhodl takto:

Dovolání B. G. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 37 T 70/2003, byla obviněná B. G. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona a byla odsouzena podle § 250 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo současně obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 2. 6. 2003, po předchozí osobní dohodě o provedení úklidu a nákupů, kdy se představila jako H. H., převzala na pobočce Č. s. a.s., P., od nevidomého Š. C. finanční částku ve výši nejprve 4.500,- Kč a následně 500,- Kč, tedy celkovou částku ve výši 5.000,- Kč a po společném obědě poškozenému utekla a nákupy ani smluvené úklidy domácnosti poškozenému neprovedla a částku 5.000,- Kč si ponechala pro svoji potřebu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 524/2003 podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému Š. C. částku 500,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, které bylo na podkladě výzvy předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 doplněno o chybějící náležitosti přípisem ze dne 8. 9. 2004.

Dovolání směřuje proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku; dovolatelka se odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že jí v řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a naplnění skutkové podstaty trestného činu. Tvrdí, že se v daném případě nejednalo o uvedení poškozeného v omyl ani využití jeho omylu či zamlčení podstatné skutečnosti a ani její jednání k ničemu takovému nesměřovalo. Rovněž dokazování považuje za nedostatečné, neboť nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, a to zejména s ohledem na sluch poškozeného i na jeho schopnost vnímat a reprodukovat děj. Dovolatelka rovněž namítá, že soud nehodnotil dostatečně důkazy samostatně a v souvislostech podle § 2 tr. řádu, neboť v tomto řízení stojí v podstatě proti sobě dvě rozdílná tvrzení.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby napadený rozsudek (zřejmě míněn rozsudek Městského soudu v Praze) byl zrušen a aby věc byla přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že veškerá argumentace obviněné obsažená v dovolání je postavena výhradně na zpochybnění skutkových zjištění soudu a tedy že dovolatelka se domáhá revize zjištěného skutkového stavu a staví tedy dovolání na procesním a nikoliv hmotně právním základě. Protože takto formulované dovolání neodpovídá zákonným dovolacím důvodům, podává návrh, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněná v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob a rozsah provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněná cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, kdy staví dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Nejvyšší soud dále považuje za nutné uvést, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné B. G. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 3. listopadu 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru