Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1092/2020Usnesení NS ze dne 22.10.2020

HeslaVydírání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1092.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 175 odst. 1,2 písm. e) předpisu č. 40/2009 Sb.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1092/2020-955

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný N. E., nar. XY v XY, Turecká republika, státní příslušník Turecké republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 To 82/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 T 50/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 21 T 50/2019, byl obviněný N. E. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že

v době od 23. 11. 2018 do 1. 12. 2018 ve XY a jinde opakovaně telefonicky kontaktoval svou manželku K. E., narozenou XY, prostřednictvím mobilního telefonu jejich dcery S. E. E. s číslem XY poškozenou K. E. upozorňoval na to, že ji může kdykoliv usmrtit, poškozená na jeho naléhání za ním opakovaně přijela do XY, kde přespala v jeho bydlišti na adrese XY, dne 1. 12. 2018 s ním jela do zábavního parku XY v mezipásmu bývalého hraničního přechodu XY, na okrese Znojmo, kde ji začal nutit k tomu, aby změnila svoji svědeckou výpověď v předcházejícím trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 165/2016 s tím, že jinak bude zle, kdy poškozená vzhledem k předcházejícímu jednání obžalovaného dostala strach, že jí ublíží, kdy dále obžalovaný poškozené vyhrožoval, že ji může kdykoliv odstranit, když bude chtít, že to zatím neudělá, a dále jí v době, kdy poškozená přespala u obžalovaného, v době od 26. 11. 2018 do 2. 12. 2018, navštívil u lůžka v nočních hodinách a klidným hlasem jí řekl, aby stáhla obvinění z předešlého trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 165/2016 s tím, že pokud to neudělá, tak ji odstraní.

2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na neurčito.

3. Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 21 T 50/2019, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání.

4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 To 82/2020, tak, že jej podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.

5. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé z podnětu odvolání státní zástupkyně usnesením ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 8 To 223/2019, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 21 T 50/2019, kterým byla podle § 222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného postoupena Městskému úřadu ve Znojmě k projednání v přestupkovém řízení, a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 To 82/2020, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. [v tomto je zjevné nedopatření obviněného ve volbě tohoto dovolacího důvodu, kdy obviněný zamýšlel uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – viz dále v tomto usnesení].

7. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že byl v průběhu řízení prokázán skutkový stav uvedený ve výrokové části rozsudku. Má naopak za to, že tento prokázán nebyl, a to z toho důvodu, že je nevinen. Skutková zjištění soudů tak podle něj jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Poukazuje na to, že závěr o vině je založen na výpovědi poškozené a na z ní odvozených důkazů, které jsou v rozporu s objektivními důkazy. Považuje za správné první rozhodnutí v jeho trestní věci, kterým byla věc postoupena příslušnému správnímu orgánu jako přestupek.

8. Obviněný má za to, že se soudy dostatečně nevypořádaly s argumentem ohledně nevěrohodnosti poškozené, naopak její věrohodnost dovozují pouze ze znaleckého posudku. Ze spisového materiálu se však podle něj podává, že poškozená hned v několika případech sdělila orgánům činným v trestním řízení nepravdivé informace. Přesto je však znalcem považována za věrohodnou, přičemž soudy obou stupňů závěry znaleckého posudku akceptovaly. Podle obviněného jsou však závěry znaleckého posudku minimálně pochybné. Je toho názoru, že znalec při posuzování specifické věrohodnosti poškozené nebyl zcela objektivní, neboť byl ovlivněn jednak znaleckým posudkem zpracovaným v řízení vedeném pod sp. zn. 17 T 165/2016, ze kterého vycházel, a jednak emotivním projevem poškozené, která po většinu pohovoru se znalcem popisovala jednání obviněného, za které byl již dříve stíhán. Znalec pak záměrně pominul okolnosti a důkazy, které naopak svědčí o nevěrohodnosti poškozené, neboť by nezapadaly do závěrů jeho posudku. Poškozená podle obviněného měnila svoji výpověď z toho důvodu, že nevypovídala pravdivě, a paměťová stopa poškozené ohledně údajného jednání obviněného zcela chybí. Podle obviněného je poškozená osobou nevěrohodnou, která v podstatě jakýkoli projev obviněného vnímá přehnaně. Skutečnost, že interpretace projevu obviněného ze strany poškozené neodpovídá realitě, se pak jednoznačně podává ze způsobu, jakým poškozená popsala zkoumané telefonní hovory s obviněným jako to nejhorší, co jí kdy obviněný řekl, přičemž nalézací soud, ačkoliv obsah těchto hovorů nebyl vyhodnocen jako trestný čin, konstatoval, že není důvod v tomto směru poškozené nevěřit. V tomto světle pak podle mínění obviněného nelze než dospět k závěru, že znalecké posouzení specifické věrohodnosti poškozené je v logickém rozporu s provedeným dokazováním.

9. Soudy by podle obviněného dokonce i při absenci dalších objektivních důkazů (což podle něj není tento případ) musely jednoznačně dospět k závěru, že poškozená vypovídala proti obviněnému nepravdivě, neboť byla silně motivována snahou zabránit mu v opuštění státního území ČR, když se bezprostředně před podáním trestního oznámení dozvěděla o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu z důvodu předchozího odsouzení.

10. Řízení je podle obviněného zatíženo i vadou opomenutých důkazů, neboť nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, z důvodu jejich údajné nadbytečnosti. Jde o důkaz výslechem V. D., R. E. a M. E. Podle obviněného nebyly splněny podmínky pro zamítnutí těchto důkazních návrhů, když soud prvního i druhého stupně označily tyto důkazní návrhy bez dostatečného odůvodnění za nerelevantní a nadbytečné, ačkoli úzce souvisí s prokazovaným skutkovým stavem. Tyto opomenuté důkazy, jakož i to, že zjištěný skutkový stav věci je podle obviněného v příkrém rozporu se značnou částí provedených důkazů, mají podle obviněného za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces.

11. Z tohoto důvodu obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a obviněného zprostil obžaloby, popř. aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

12. Spolu s dovoláním bylo Nejvyššímu soudu předloženo osobní vyjádření obviněného včetně jeho překladu soudním tlumočníkem.

13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.

14. Státní zástupce je toho názoru, že námitky obsažené v dovolání uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Rozhodnutí soudů podle ní nejsou zatížena ani vadou extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů, neboť jeho existenci nelze namítat jen proto, že soudy hodnotily důkazy odlišným způsobem než obviněný a přiklonily se k verzi obžaloby, ani vadou opomenutých důkazů, neboť o takovou vadu se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl zjištěn ostatními provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by na posouzení skutkového stavu neměl žádný vliv. K tomu připomíná, že soud není povinen vyhovět každému návrhu na doplnění dokazování, je však vždy povinen tento postup odůvodnit. To také v posuzovaném případě přesvědčivě učinil jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací.

15. Státní zástupkyně uzavírá, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné, natož pak extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně podle ní po původním odlišném právním posouzení skutku a po doplnění dokazování dospěl ke správnému závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky uvedeného zločinu, a své úvahy logicky odůvodnil. Především soudy podle státní zástupkyně pečlivě vyhodnotily znalecký posudek a výslech znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, Mgr. Michala Perničky, Ph.D., na jehož základě se v posuzované věci přiklonily k verzi poškozené a s přihlédnutím k dalším důkazům následně odpovídajícím způsobem čin obviněného právně posoudily.

16. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací argumentaci odpovídající důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz body 6. a 26. tohoto usnesení)

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

25. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.

Důvodnost dovolání

26. Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že obviněný sice v dovolání (formálně) uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., s ohledem na dále slovně vyjádřený důvod dovolání a uplatněnou argumentaci (obviněný uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) však jeho dovolací argumentace obsahově odpovídá zjevně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27. Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že ačkoliv obviněný uplatnil toliko uvedený dovolací důvod, je tento nutno s ohledem na obsah dovolání posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí nalézacího soudu, ale také proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

28. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud jako dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

29. Pokud jde o další vymezení rozsahu dovolacího přezkumu, pak lze dále uvést, že námitky obviněného směřují toliko proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. S určitou mírou zjednodušení spočívá podstata dovolací argumentace obviněného v tom, že soudy jeho čin nesprávně právně posoudily na základě skutkových zjištění, které jsou v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný takto zpochybňuje závěry soudů, které postavily závěr o jeho vině na jediném přímém důkazu, a to na nevěrohodné výpovědi poškozené, jakkoliv ve spojení se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, a výpovědí matky poškozené D. Ch. Právo obviněného na spravedlivý proces dále soudy podle obviněného závažným způsobem porušily tím, že odmítly provést jím navrhované doplnění dokazování.

30. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že uvedené námitky obviněný uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, a to jak v řízení před okresním soudem, tak také v rámci odvolacího řízení u krajského soudu, přičemž oba soudy se s těmito námitkami vypořádaly. Na tuto skutečnost poukázal již krajský soud v bodu 9. svého usnesení, když uvedl, že (odvolací) námitky obviněného jsou v podstatě opakováním obhajoby, kterou uplatnil v řízení před soudem I. stupně, a že pouze vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, jak nalézací soud provedené důkazy hodnotil. S ohledem na toto zjištění je proto nutné konstatovat, že pokud obviněný v podaných dovoláních nadále opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).

31. Kromě toho, že obviněný nyní v rámci dovolacího řízení svoji obhajobu znovu opakuje, je nutno dále upozornit na to, že jeho dovolací námitky neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., prostřednictvím kterého je možno napadat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pro úplnost lze konstatovat, že námitky obviněného neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř.

32. Je tomu tak proto, že obviněný v podaném dovolání uplatňuje výlučně námitky skutkové a procesní povahy, tedy námitky týkající se výlučně oblasti dokazování, a to jak z pohledu úplnosti dokazování (obviněný se domáhá provedení dalších důkazů), tak i následného hodnocení provedených důkazů (obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozené).

33. K naznačené povaze těchto dovolacích námitek obviněného pak lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 21. až 23. tohoto usnesení) uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. V této souvislosti je nutno připomenout jednu ze základních zásad českého trestního řízení, a to zásadu volného hodnocení důkazů. Zasahovat do hodnocení důkazů může odvolací soud pouze tehdy, jsou-li hodnoceny pouze některé z provedených důkazů, resp. pokud jsou hodnoceny důkazy, které provedeny nebyly, resp. pokud je hodnocení důkazů v rozporu se zásadami formální logiky. Takovéto skutečnosti však v projednávané věci nenastaly ani v rámci odvolacího řízení, ani nyní v rámci dovolacího řízení.

34. Pokud se tedy obviněný nyní v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje zpochybňováním klíčového důkazu (výpověď poškozené), která je podkladem skutkových závěrů, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu (formálně) prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.

35. Je skutečností, že zásada, s níž lze v řízení o dovolání přistoupit k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Ústavní soud vymezil v řadě svých rozhodnutí zobecňující podmínky pro posouzení případů, kdy má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Takto vymezil jak situace, kdy je zásah do skutkových zjištění odůvodněn případy extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (ten je zpravidla založen tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), tak také v dalších svých rozhodnutích vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení rovněž za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to s ohledem na případy tzv. opomenutých důkazů.

36. Zároveň ale platí, že pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, pak je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Na jeho existenci (extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními) nelze usuzovat jen proto, že soudy hodnotily důkazy odlišným způsobem než obviněný a přiklonily se k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady „in dubio pro reo“, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

37. Je skutečností, že obviněný v této trestní věci námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, dílem v podobě námitky opomenutých důkazů, formálně učinil předmětem své dovolací argumentace tak, jak je to judikaturou vyžadováno, zároveň je však možné konstatovat, že tuto svoji dovolací námitku dostatečně argumentačně nepodpořil tak, jak to uvedená judikatura vyžaduje, a to i ve spojení se shora uvedeným ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. Nejen proto může Nejvyšší soud z uvedeného pohledu konstatovat, že napadená rozhodnutí soudů v nyní projednávané věci naznačenými vadami netrpí.

38. V obecné rovině pak lze po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění naopak konstatovat, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle § 2 odst. 5 tr. ř., a že takto řádně provedené důkazy soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech přihlížejíce ke všem skutečnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Komplexní a přesvědčivé odůvodnění obou rozhodnutí pak jsou rovněž v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř.

39. Z hlediska konkrétních námitek již bylo konstatováno, že obviněný s určitou mírou zjednodušení uplatňuje námitku tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy prakticky výlučně zpochybněním závěrů soudů týkajících se posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené, a to poukazem na některé časové, místní a obsahové nesrovnalosti v její výpovědi. Pokud takto obviněný tímto vlastním způsobem hodnotí provedené důkazy, respektive některé tyto důkazy přehodnocuje tak, jak mu to vyhovuje z hlediska vlastního zhodnocení učiněných skutkových zjištění, byť se v tomto případě jedná o klíčový důkaz, je zásadní, že s takovouto jeho námitkou se oba nižší soudy v rámci odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a toto jejich odůvodnění je logické a přezkoumatelné. Pak ale důvodnosti uvedené námitky nelze přisvědčit. Navíc je nutno právě s ohledem na zmíněná odůvodnění rozhodnutí zdůraznit, že obviněný je ze spáchání trestné činnosti usvědčován nejen výpovědí poškozené K. E., ale také dalšími důkazy. Věrohodnost výpovědi poškozené byla konfrontována nejen se závěry znaleckého posudku Mgr. Michala Perničky, Ph.D., ale její výpověď koresponduje i s obsahem zachycené telefonické nahrávky, s výpovědí matky poškozené D. Ch. Soudy také přiléhavým způsobem poukázaly na předchozí odsouzení obviněného za obdobnou trestnou činnost vůči poškozené, která byla pravomocně skončena u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 165/2016, či na jeho osobnost a sklony k páchání násilné trestné činnosti.

40. Důvodná není ani další část dovolací argumentace obviněného založená na námitce tzv. opominutých důkazů, tedy pokud obviněný zejména navrhoval výslech svědků V. D., R. E. a M. E.

41. Nejvyšší soud k této námitce předně v obecné rovině připomíná, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).

42. V nyní posuzované věci se soudy se všemi důkazními návrhy obviněného vypořádaly, a to zejména okresní soud pod bodem 69. rozsudku, přičemž krajský soud se s tímto odůvodněním ztotožnil (v bodu 7. odůvodnění usnesení). Protože tedy soudy dostatečně odůvodnily, proč se rozhodly uvedené důkazy neprovést, pak v odmítnutí uvedených důkazních návrhů obviněného nelze bez dalšího shledávat ta pochybení, kterých se obviněný dovolává.

43. Ze všech těchto důvodů proto bylo nutné dovolací námitky obviněného vzhledem k jejich výlučně skutkovému a procesnímu charakteru odmítnout, neboť jednak neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním z důvodů extrémního rozporu mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy, či z důvodu tzv. opomenutých důkazů.

44. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možné pod tento dovolací důvod podřadit [přičemž nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

46. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 10. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru