Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1071/2002Usnesení NS ze dne 19.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.1071.2002.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1071/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2002 o dovolání podaném obviněným L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 55 To 200/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 682/99, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 T 682/99, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v L. dne 19. 1. 1999 kolem 15.00 hod. na Tř. Dr. M. H. nerespektoval výzvy strážníka Městské policie J. B., který chtěl řešit dopravní přestupek, a s vozidlem zn. AUDI 100 se rozjel tak, že J. B. levým předním sloupkem a zrcátkem srazil a způsobil mu pohmoždění levé poloviny hrudníku a levého ramene s následným zánětem a traumatický blok krční páteře s pracovní neschopností do 31. 3. 1999.“ Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 155 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti roků.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 55 To 200/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci napadl obviněný L. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na „nesprávném hmotně právním posouzení věci, zejména v nesprávném hodnocení důkazů a tím i v nesprávném právním posouzení skutku.“

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že v předmětné trestní věci nebyl prokázán úmysl obviněného použít násilí při útoku na výkon pravomoci veřejného činitele, a proto bylo žalované jednání nesprávně kvalifikováno jako trestný čin útoku na veřejného činitele. Dovolatel dále vyjádřil připomínky ke svědeckým výpovědím a nedostatečnému vyhodnocení znaleckého posudku Ing. Ť. V petitu svého dovolání navrhl, „aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž rozsudek nalézacího soudu zůstává nezměněn, současně zrušil i rozsudek soudu I. stupně ve výrocích, které zůstaly nezměněny, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby sám rozhodl zprošťujícím výrokem.“

Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila do doby projednání dovolání Nejvyšším soudem svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g)tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Obviněný ve svém dovolání namítl, že v předmětné trestní věci nebyl prokázán úmysl obviněného, a proto bylo jeho jednání nesprávně kvalifikováno jako trestný čin, ačkoli věc měla být řešena ve správním řízení jako přestupek. Dále pak vyjádřil připomínky ke svědeckým výpovědím a hodnocení znaleckého posudku. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti hodnocení důkazů a tedy skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody předpokládané v § 265b tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. prosince 2002

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru