Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1064/2007Usnesení NS ze dne 04.10.2007

EcliECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1064.2007.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1064/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2007 o dovolání podaném obviněným V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 5 To 105/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 81/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 3 T 81/2005, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ačkoli mu byla rozhodnutím Městského úřadu, odboru správního – úseku dopravních přestupků ve Velkém Meziříčí, sp. zn. SPR/13096/2004-juran ze dne 14. 2. 2005, které nabylo právní moci 16. 3. 2005, uložena mimo jiné i sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců, dne 26. 5. 2005 v 06.55 hodin v obci V. B. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, červené barvy a přitom byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Velká Bíteš.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle § 171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 5 To 105/2006, jímž toto odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Své rozhodnutí založil na skutečnosti, že obviněný v hlavním líčení výslovně prohlásil, že se práva odvolání vzdává (viz č. l. 91 spisu). Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. 2. 2006 (§ 140 odst. 1, písm. a/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň ve výrocích o vině a trestu napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že orgány činné v trestním řízení porušily v jeho případě ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř. tím, že mu neumožnily plné uplatnění jeho práv, zejména práva na obhajobu obhájcem. Protože dovolatel je nemajetný, žije ze sociálních dávek a obhájce si nemůže dovolit, uplatnil nárok na bezplatnou obhajobu v trestním řízení. Využití tohoto práva mu však umožněno nebylo, protože mu soud obhájce neustanovil. Tím podle dovolatele došlo k porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 37 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení a to již od jeho počátku. Dovolatel soudu prvního stupně zároveň vytkl, že mu byla odňata možnost řádně se hájit, protože nebyl jako svědek vyslechnut jeho otec, z jehož výpovědi mohlo být zjištěno, že obviněný (dovolatel) ve skutečnosti vozidlo neřídil.

S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně čj. 5 To 105/2006 a předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 3 T 81/2005 ve smyslu ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání, popřípadě sám ve věci rozhodl“.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně (resp. v daném případě samosoudkyně) v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručila opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Dovolací soud ke dni svého rozhodnutí neobdržel písemné podání, zda nejvyšší státní zástupkyně využívá práva písemně se k podanému dovolání vyjádřit či práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.

Obviněný V. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Zjistil, že rozhodnuti odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 30. 3. 2006. V průběhu lhůty k podání dovolání se soud prvního stupně zabýval nárokem obviněného (dovolatele) na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2 tr. ř.). Tomuto návrhu nejprve usnesením ze dne 26. 5. 2006, č. j. 3 T 81/2005-111 nevyhověl. Předmětné usnesení bylo však z podnětu stížnosti obviněného (dovolatele) zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 5 To 344/2006, přičemž soud prvního stupně nakonec v projednávané věci usnesením ze dne 3. 5. 2007, č. j. 3 T 81/2005-132, rozhodl tak, že obviněný (dovolatel) má právo na bezplatnou obhajobu. Toto usnesení nabylo právní moci 18. 5. 2007. Dne 12. 6. 2007 pak obviněnému (dovolateli) byla s odkazem na ustanovení § 36a odst. 2 písm. c) tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. I. Z. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání obviněného bylo obhájkyni doručeno dne 22. 6. 2007 (viz č. l. 138 spisu). Dovolání vypracované touto obhájkyní (265d odst. 2 tr. ř.) bylo u soudu prvního stupně podáno dne 17. 8. 2007, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.

Dále bylo třeba posoudit, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům:

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně, v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl.

Na základě předloženého spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 3 T 81/2005, Nejvyšší soud shledal, že v dané věci obviněný V. P. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 3 T 81/2005, odvolání uplatnil za situace, kdy se práva na jeho podání vzdal po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení (viz č. l. 91: „Já se odvolávat nechci. Vzdávám se práva odvolání.“). Za těchto okolností nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat, ale musel postupovat podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání zamítnout jako odvolání podané osobou, která se práva na něj předtím výslovně vzdala. To znamená, že v posuzovaném případě mohl obviněný dovolání přípustně uplatnit jedině na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. námitkou, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (tj. např. proto, že odvolání bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako podané osobou, která se ho výslovně vzdala, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo).

Pokud obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. je zřejmé, že podané dovolání nelze považovat za přípustné, neboť dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí č. 20/2004 SbRt.).

Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl, že se dovolání obviněného V. P. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. října 2007

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru