Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1062/2019Usnesení NS ze dne 11.09.2019

HeslaDokazování
Přítomnost při soudních jednáních
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1062.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1062/2019-284

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. O. T., rozený L., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019 sp. zn. 5 To 81/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 28/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 8. 2018, sp. zn. 3 T 28/2018, byl obviněný M. T. uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil, podrobil se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy a vhodnému programu psychologického poradenství. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2019 sp. zn. 5 To 81/2019, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když se hlavní líčení dne 6. 8. 2018 konalo v jeho nepřítomnosti, aniž by k tomu dal souhlas. Současně bylo porušeno právo na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný uvedl, že se řádně a včas dostatečně dlouhou dobu 12 hodin omluvil před konáním hlavního líčení emailovou zprávou zaslanou dne 5. 8. 2018 ve 22:15 hodin z důvodu rapidně se zhoršujícího zdravotního stavu. Podle obviněného nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, neboť z jednostranných svědeckých výpovědí nelze usuzovat na průběh událostí. Soud prvního stupně také dobře znal jeho špatné finanční poměry, a tudíž mu měl ze zákona zajistit obhájce státního bezplatně už na počátku soudního procesu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že soudy postupovaly nesprávně při hodnocení důkazů a následném hmotně právním posouzení skutku. Vycházely přitom z jednostranné výpovědi I. S., která však byla iniciátorem potyčky a neměla žádný titul ani oprávnění zde být a jednala protiprávně. Její tvrzení jsou podle obviněného smyšlená a účelová, aby další dědice poškodila v oblastech majetkových, majetkoprávních a dědických, zejména práva a nároky na dědictví a na podíl na majetku po zemřelých rodičích.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265i a § 265k trestního řádu konstatoval a vyslovil shora uvedené nedostatky soudů obou stupňů a postupem podle § 265m odst. 1 trestního řádu zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 15 To 81/2019, tak jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 8. 2018, č. j. 3 T 28/2018, a rozhodl tak, že obžalovaný se zprošťuje obžaloby v plném rozsahu.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. K námitkám obviněného, že soud nezákonně konal hlavní líčení dne 6. 8. 2018 v jeho nepřítomnosti, poukázala státní zástupkyně na to, že obviněný byl přípisem Obvodního soudu pro Prahu 10 poučen, že řádnou omluvou ze zdravotních důvodů je včas soudu doručené potvrzení lékaře o neschopnosti osobní účasti u hlavního líčení, nikoliv potvrzení o pracovní neschopnosti s tím, že toto jako řádná omluva uznáno nebude. Takovéto doklady ani dodatečně k datu 6. 8. 2018 obviněný soudu nepředložil, přičemž ve svém emailu ani nepožádal o odročení hlavního líčení, pouze uvedl důvod své nepřítomnosti, proto soud prvního stupně za této procesní situace správně postupoval podle § 202 odst. 2 trestního řádu, kdy hlavní líčení provedl v nepřítomnosti obviněného. Pokud jde o další námitky obviněného stran svědeckých výpovědí v této trestní věci, pak jeho jednání je především potvrzeno výpovědí poškozené I. S. a svědkyně E. K. a částečně i výpovědí svědka J. S. Soud správně hodnotil věrohodnost těchto svědků v celém souhrnu důkazů a dospěl k závěru, že jejich výpovědi jsou vzájemně souladné a věrohodné a zakládají takový obraz skutkového děje, na jehož podkladě je namístě uznat obviněného vinným žalovanými trestnými činy. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný svými námitkami domáhá pouze odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak, než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b trestního řádu.

Obviněný M. T. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že nalézací soud konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, aniž by k tomu dal souhlas a přestože svoji neúčast řádně a včas omluvil. Bez jeho přítomnosti navíc nebylo možno věc spolehlivě rozhodnout, neboť z jednostranných svědeckých výpovědí nelze usuzovat na průběh událostí. Argumentaci obviněného lze sice z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní, zjevně však není důvodná.

Nalézací soud konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil. Odvolací soud se pak se stejnou námitkou přesvědčivě vypořádal v rámci rozhodování o řádném opravném prostředku obviněného.

Podmínky pro konání hlavní líčení bez přítomnosti obžalovaného upravuje § 202 trestního řádu. V § 202 odst. 2 písm. a) a b) trestního řádu jsou uvedeny formální podmínky, v návětí tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle § 202 odst. 4 trestního řádu. Ve vztahu k omluvě obviněného z hlavního líčení dovolací soud konstatuje, že podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 trestního řádu nejsou vázány na skutečnost, zda obviněný omluvil svou neúčast u hlavního líčení či nikoli a jaký důvod případně uváděl ve své omluvě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). V projednávané věci nalézací soud vyhodnotil omluvu obviněného z hlavního líčení dne 6. 8. 2018 jako účelovou, když jako důvod omluvy zaslané soudu dne 5. 8. 2018 obviněný uvedl pracovní neschopnost a rapidní zhoršení jeho zdravotního stavu. Svoji neúčast obviněný takto omluvil přesto, že byl v rámci předvolání k hlavnímu líčení poučen, že řádnou omluvou ze zdravotních důvodů je včas soudu doručené potvrzení lékaře o nemožnosti osobní účasti u hlavního líčení, nikoliv potvrzení o pracovní neschopnosti, které jako řádná omluva uznáno nebude. Takový doklad obviněný ani dodatečně soudu nedodal. Nadto obviněný ve svém emailu o odročení hlavního líčení nepožádal, pouze uvedl důvod své nepřítomnosti. Z hlediska splnění materiálních podmínek pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného lze doplnit, že obviněný k věci podrobně vypovídal při prvním jednání v rámci hlavního líčení, nepřítomen byl pouze u druhého odročeného jednání. S ohledem na důkazní situaci i stanovisko obviněného k věci bylo při druhém jednání možno očekávat takový výsledek hlavního líčení, kdy dostatečně zjištěný skutkový stav dovolí věc spravedlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. Nelze mít proto pochybnosti o naplnění formálních i materiálních podmínek podle § 202 odst. 2 trestního řádu pro konání hlavního líčení dne 6. 8. 2018 bez přítomnosti obviněného.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 10 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na provádění a hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je opětovným opakováním jeho obhajoby z předchozích fází trestního řízení. Obviněný byl spolehlivě usvědčen výpověďmi svědků J. S. a E. K., poškozené I. S., znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a dalšími listinnými důkazy. Na tomto základě byla obhajoba obviněného přesvědčivě vyvrácena a dovolací soud nemá důvod pro zásah do právních, natož pak skutkových závěrů nalézacího soudu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 11. 9. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru