Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 1030/2020Usnesení NS ze dne 04.11.2020

HeslaKrádež
Spolupachatelství
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1030.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku

§ 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku

§ 23 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 1030/2020-1903

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání obviněného M. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 14 To 260/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 55/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 T 55/2018, byl obviněný M. K. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním popsaným pod body 1., 2., 3. výroku o vině tím, že:

1) společně po předchozí dohodě se spoluobviněnými R. S., nar. XY, a J. K., nar. XY, J. K. jako řidič společnosti Č., R. S. jako operátor společnosti Č. a M. K. jako zaměstnanec a jednatel společnosti F. nejméně od 8. července 2016 do 10. července 2017 v sedmnácti případech, převážně v době od 03:00 hodin do 04:00 hodin, ve skladu společnosti Č., XY, okres Tábor, při procesu výdeje pohonných hmot z plnící lávky odcizili motorovou naftu a automobilový benzín N95 tak, že J. K. přistavil jím řízenou automobilovou cisternu společnosti Č. na plnící lávku, na vedlejší stopu této plnící lávky přistavil M. K. některé cisternové vozidlo spol. F., následně za užití neoprávněně získaného klíče odemkli a odšroubovali odkalovací ventily filtrů pevných částí pro motorovou naftu a automobilový benzín nacházející se před průtokoměrem, na které následně napojili hadice nelegálně namontované na automobilovou cisternu společnosti F. Volvo FH12 62 R TA 21.0, RZ XY, nebo cisternový návěs Schwarzmüller TS TSL3/E, RZ XY, v soupravě s tahačem Volvo FH12, RZ XY, následně operátor skladu R. S. z operátorovny v případě potřeby natlakoval potrubí čerpacího systému plnící lávky, poté zahájil J. K. legální čerpání pohonných hmot do automobilové cisterny společnosti Č., přitom využili případného natlakování potrubí a za užití provedených nelegálních úprav vozidel současně docházelo i k nelegálnímu čerpání pohonných hmot do cisternového vozidla společnosti F., takto jednali nejméně ve dnech:

- 8. července 2016 do 04:05 hodin, odcizili 951 litrů motorové nafty a 1.491 litrů automobilového benzínu,

- 25. července 2016 do 03:44 hodin, odcizili 2.633 litrů motorové nafty a 399 litrů automobilového benzínu,

- 19. srpna 2016 do 03:53 hodin, odcizili 3.447 litrů motorové nafty a 2.001 litrů automobilového benzínu,

- 17. října 2016 do 04:12 hodin, odcizili 2.484 litrů motorové nafty,

- 28. listopadu 2016 do 03:57 hodin, odcizili 2.756 litrů motorové nafty a 1.392 litrů automobilového benzínu,

- 28. prosince 2016 do 03:56 hodin, odcizili 1.524 litrů motorové nafty a 1.115 litrů automobilového benzínu,

- 2. února 2017 do 04:01 hodin, odcizili 83 litrů motorové nafty a 1.414 litrů automobilového benzínu,

- 20. února 2017 do 03:55 hodin, kdy takto odcizili 1.457 litrů motorové nafty,

- 1. března 2017 do 03:43 hodin, odcizili 2.754 litrů motorové nafty a 1.242 litrů automobilového benzínu,

- 3. března 2017 do 03:34 hodin, odcizili 2.046 litrů motorové nafty a 969 litrů automobilového benzínu,

- 16. března 2017 do 03:36 hodin, kdy takto odcizili 1.527 litrů motorové nafty a 210 litrů automobilového benzínu,

- 3. dubna 2017 do 03:43 hodin, odcizili 2.096 litrů motorové nafty a 1.370 litrů automobilového benzínu,

- 10. května 2017 do 03:38 hodin, odcizili 772 litrů motorové nafty,

- 15. května 2017 do 03:38 hodin, odcizili 143 litrů motorové nafty a 2.230 litrů automobilového benzínu,

- 26. června 2017 do 03:43 hodin, odcizili 2.256 litrů motorové nafty a 147 litrů automobilového benzínu,

- 7. července 2017 do 03:45 hodin, odcizili 3.616 litrů motorové nafty a 2.120 litrů automobilového benzínu,

- 10. července 2017 do 03:25 hodin odcizili 1.943 litrů motorové nafty a 1.783 litrů automobilového benzínu, kdy veškeré odcizené pohonné hmoty (v celkové hodnotě 99.483,19 Kč) byly po zadržení výše uvedených osob vráceny zpět,

čímž způsobili společnosti Č., IČ: XY, se sídlem XY, XY, celkem škodu 1.155.971,20 Kč;

2) společně po předchozí dohodě se spoluobviněnými J. K. a M. K., nar. XY, J. K. jako řidič společnosti Č., M. K. jako operátor společnosti Č. a M. K. jako zaměstnanec a jednatel společnosti F., nejméně od 23. srpna 2016 do 12. května 2017 ve dvanácti případech, převážně v době od 03:00 hodin do 04:00 hodin, ve skladu společnosti Č., XY, okres Tábor, při procesu výdeje pohonných hmot z plnící lávky odcizili motorovou naftu a automobilový benzín N95 tak, že J. K. přistavil jím řízenou automobilovou cisternu společnosti Č. na plnící lávku, na vedlejší stopu této plnící lávky přistavil M. K. některé cisternové vozidlo společnosti F., následně za užití neoprávněně získaného klíče odemkli a odšroubovali odkalovací ventily filtrů pevných částí pro motorovou naftu a automobilový benzín nacházející se před průtokoměrem, na které následně napojili hadice nelegálně namontované na automobilovou cisternu společnosti F. Volvo FH12 62 R TA 21.0, RZ XY, nebo cisternový návěs Schwarzmüller TS TSL3/E, RZ XY, v soupravě s tahačem Volvo FH12, RZ XY, následně operátor skladu M. K. z operátorovny v případě potřeby natlakoval potrubí čerpacího systému plnící lávky, poté zahájil J. K. legální čerpání pohonných hmot do automobilové cisterny společnosti Č., přitom využili případného natlakování potrubí a za užití provedených nelegálních úprav vozidel současně docházelo i k nelegálnímu čerpání pohonných hmot do cisternového vozidla společnosti F., takto jednali nejméně ve dnech:

- 23. srpna 2016 do 03:43 hodin, kdy odcizili 1.854 litrů motorové nafty a 1.494 litrů automobilového benzínu,

- 2. září 2016 do 03:15 hodin, kdy odcizili 3.325 litrů motorové nafty,

- 7. prosince 2016 do 03:51 hodin, kdy odcizili 2.173 litrů motorové nafty a 2.448 litrů automobilového benzínu,

- 6. ledna 2017 do 03:56 hodin, kdy odcizili 1.640 litrů motorové nafty a 1.382 litrů automobilového benzínu,

- 18. ledna 2017 do 03:54 hodin, kdy odcizili 1.680 litrů motorové nafty a 1.017 litrů automobilového benzínu,

- 24. ledna 2017 do 04:17 hodin, kdy odcizili 929 litrů motorové nafty a 2.298 litrů automobilového benzínu,

- 17. února 2017 do 03:43 hodin, kdy odcizili 1.452 litrů motorové nafty,

- 7. března 2017 do 03:44 hodin, kdy odcizili 2.161 litrů motorové nafty a 534 litrů automobilového benzínu,

- 12. dubna 2017 do 03:39 hodin, kdy odcizili 1.210 litrů motorové nafty,

- 18. dubna 2017 do 03:29 hodin, kdy odcizili 3.005 litrů motorové nafty a 484 litrů automobilového benzínu,

- 27. dubna 2017 do 03:37 hodin, kdy odcizili 1.586 litrů motorové nafty a 1.094 litrů automobilového benzínu,

- 12. května 2017 do 03:35 hodin, kdy odcizili 2.615 litrů motorové nafty a 3.012 litrů automobilového benzínu,

čímž způsobili společnosti Č., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu celkem 866.538,17 Kč;

3) společně se spoluobviněným M. K., M. K. jako operátor společnosti Č., společně s jednatelem a zaměstnancem společnosti F., M. K., dne 14. září 2016 v době do 03:36 hodin odcizili ve skladu společnosti Č., provozovna XY, okres Tábor, při procesu výdeje pohonných hmot z plnící lávky motorovou naftu tak, že M. K. přistavil jím řízenou automobilovou cisternu společnosti F. na plnící lávku, následně za užití neoprávněně získaného klíčebodemkl a odšrouboval odkalovací ventil filtru pevných částí pro motorovou naftu, nacházející se před průtokoměrem, na který M. K. napojil hadici nelegálně namontovanou na cisternový návěs RZ XY, následně operátor skladu M. K. z operátorovny natlakoval potrubí čerpacího systému plnící lávky, a poté M. K. zahájil legální čerpání pohonných hmot, a to automobilového benzínu a motorové nafty do automobilové cisterny společnosti F. a zároveň natlakování potrubí využil a za užití provedených nelegálních úprav vozidla současně nelegálně čerpal motorovou naftu do stejného cisternového vozidla společnosti F., a to celkem 3.220 litrů motorové nafty, čímž společnosti Č., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobili škodu 68.811,40 Kč vč. spotřební daně bez DPH.

Za to byl obviněný M. K. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 36 (třicet šest) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 60 (šedesát) měsíců.

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby plnil přiměřenou povinnost podle svých sil nahradit škodu trestným činem způsobenou.

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 365 denních sazeb po 5.750 Kč, tedy v celkové výši 2.098.750 Kč (dva miliony devadesát osm tisíc sedm set padesát korun českých).

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce 24 (dvacet čtyři) měsíců.

Podle § 70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to z věcí zajištěných dne 10. 7. 2017 při prohlídce jiných prostor a pozemků:

- 2 ks kovových víček kruhového tvaru s 8mi vývrty po obvodu (věc č. 2);

- podélně rozříznutý plastový kanystr bílé barvy (věc č. 4).

Dále bylo rozsudek rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. K., M. K. a R. S.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. K., R. S. a M. K. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně společnosti Č. (data shora), škodu ve výši 1.056.379 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 23. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K., za dobu od 24. 6. 2018 do zaplacení u obviněného S. a za dobu od 27. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K., a dále při úročení úroku ve výši 8,5 % ročně za dobu od 21. 11. 2018 do zaplacení u všech tří obviněných.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. K., M. K. a M. K. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně společnosti Č. (data shora), škodu ve výši 866.453 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 23. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K., za dobu od 24. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K. a za dobu od 27. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K., a dále při úročení úroku ve výši 8,5 % ročně za dobu od 21. 11. 2018 do zaplacení u všech tří obviněných.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. K. a M. K. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně společnosti Č. (data shora), škodu ve výši 68.802 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 24. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K. a za dobu od 27. 6. 2018 do zaplacení u obviněného K., a dále při úročení úroku ve výši 8,5 % ročně za dobu od 21. 11. 2018 do zaplacení u obou obviněných.

Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 T 55/2018, podal obviněný M. K. a spoluobvinění M. K. a R. S. odvolání, přičemž odvolání obviněného M. K. bylo podáno do výroku o trestu, obvinění R. S. a M. K. podali odvolání do všech výroků napadeného rozsudku.

O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 14 To 260/2019, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněných M. K., M. K. a R. S. zrušil ve výrocích o peněžitých trestech a náhradních trestech odnětí svobody, které byly uloženy těmto obviněným, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému M. K. podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 365 denních sazeb po 2.750 Kč, tedy v celkové výši 1.003.750 Kč (slovy: jeden milion tři tisíce sedm set padesát korun českých), a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v délce 18 (osmnáct) měsíců.

Dále rozhodl o peněžitých trestech spoluobviněných M. K. a R. S.

V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.

II.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 14 To 260/2019, podal obviněný M. K. prostřednictvím svého advokáta dovolání spolu s přílohami (č. l. 1612–1621, 1626–1643), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť soudy se nevypořádaly se znaleckým posudkem v intencích platných právních předpisů a dále kontextu všech ostatních důkazů, kdy nebylo zohledněno základní právo podle článku 40 Listiny základních práv a svobod, a to presumpce neviny a z ní plynoucí zásada in dubio pro reo.

Obviněný nerozporuje svou účast na trestné činnosti. Rozporuje však závěry stran množství odcizených pohonných hmot. Má za to, že s tímto bodem se obecné soudy nevypořádaly správně. Zejména soudům vytýká, že došlo k nesprávnému zhodnocení znaleckého posudku Českého metrologického institutu č. ČMI 48/2018 znalce Mgr. Jindřicha Bílka (dále jen „znalecký posudek Mgr. Bílka“), kterému byla přisouzena větší váha, než jiným důkazům, kdy soudy případně jiné důkazy vůbec nebraly v potaz. Má za to, že soudy opomněly skutečnost, že znalecký posudek je důkaz v trestním řízení, a je třeba jej podle toho posuzovat. Obviněný poukázal na vady znaleckého posudku s tím, že obecné soudy postupovaly v rozporu se základními pravidly pro posuzování znaleckých posudků, kdy s odkazem na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu konstatoval, že je třeba zkoumat veškeré okolnosti nejen samotného zjištění podle znaleckého posudku, ale také proces vzniku znaleckého posudku, a také i komparace s dalšími důkazy. Takovým jiným důkazem mohou být i jiné posudky, jako je tomu v projednávané věci, kdy dovolatel zajistil znalecký posudek od Slovenské legálné metrologie, Odboru metrologie Ústavu inženýrstva Žilinskej univerzity.

Obviněný dále rozebírá konkrétní vady znaleckého posudku Mgr. Bílka, kdy poukazuje zejména na to, že poškozená společnost Č. neměla radarové hladinoměry v předmětných nádržích revidované více jak 5 let, ačkoli podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb. tomu tak musí být každé 2 roky. Údaje proto nemohou být brány jakožto zcela přesné, neboť znalec vypracoval znalecký posudek pouze z podkladů, které obdržel od policejního orgánu, jemuž byly dodány firmou Č. Navíc se jednalo o toliko podklady listinné, znalec se nebyl na samotné nádrže osobně podívat, ani osobně nezkontroloval předmětné radarové hladinoměry, které nebyly v době páchání trestné činnosti revidovány a byly používány pouze jako měřidla pracovní. Znalec navíc pracoval s odchylkou měření pro hladinoměry, kterou stanovil empiricky, ±1 mm, nicméně podle Českého metrologického institutu je největší dovolená chyba při ověřování ±4 mm, která se však vztahuje na řádně revidovaná měřidla, což však v projednávané věci nebylo. Znalec Mgr. Bílek tak stanovil největší možnou odchylky v rozporu se závazným právním předpisem. Obecné soudy však i takováto fatální pochybení opomenuly zhodnotit. Obviněný dále poukázal na posudek, který si nechala vypracovat obhajoba, a jehož závěry se s posudkem znalce Mgr. Bílka rozcházejí. Ze závěrů této expertízy plyne, že na daný případ je nutné aplikovat největší dovolenou chybu měřidel ±4 mm, což podstatně mění množství odcizených pohonných hmot. Pole obviněného soudy měly nechat ve věci vypracovat revizní znalecký posudek, anebo uložit znalci přepočítání s ohledem na úpravu danou právním předpisem, případně rozhodnout podle pravidla in dubio pro reo, jejíž porušení v projednávané věci rovněž spatřuje. Je přesvědčen, že soudy „slepě“ důvěřují zcela chybnému znaleckému posudku.

S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 T 55/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 14 To 260/2019, a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 461/2020.

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom správně soudy opřely vinu obviněných o znalecké posudky, výpovědi jednotlivých obviněných a listinné materiály, tedy i o zprávy od poškozené společnosti Č., když tyto důkazy bez nejmenších pochybností prokazují skutkový stav tak, jak našel svůj odraz ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně. V souvislosti s vyčíslenými úbytky pohonných hmot znaleckým ústavem je třeba zdůraznit, že výpočet množství odcizených pohonných hmot zohlednil možné odchylky stanovených měřidel podle zásady in dubio pro reo ve prospěch obviněných. Vyčíslená škoda a specifikované množství odcizených pohonných hmot, které vyplývají z provedených důkazů, dokládají minimální rozsah trestné činnosti obviněných. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

S ohledem na skutečnosti uvedené výše státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Dne 20. 10. 2020 byla Nejvyššímu soudu doručena replika poškozené Č. v rámci níž se jmenovaná vyjádřila k podanému dovolání a jednotlivým námitkám obviněným uvedenými. Uvedla, že obviněný zcela účelově ignoruje argumentaci soudů. Tvrzení obviněného ohledně stanovení množství odcizených pohonných hmot, k němuž mělo podle jeho názoru dojít pouze na základě znaleckého posudku Mgr. Bílka, je prokazatelně nepravdivé, neboť znalec v rámci výslechu způsob stanovení minimálního množství odcizených hmot, včetně stanovení odchylky, odborně zdůvodnil, přičemž protokoly o zkouškách jednoznačně potvrdily pravdivost jeho tvrzení. Dále se vyjádřila ke znaleckému posudku jako takovému a vadám, které byly obviněným vytýkány, zejména stran ověřování radarových hladinoměrů, dat pro jeho zpracování a namítaných rozporů s „právními předpisy“, a to s tím, že veškeré výhrady obviněného považuje za účelové a zjevně irelevantní. Dále se vyjádřila k listinnému důkazu předloženému obhajobou s tím, že se mělo jednat o znalecký posudek, kdy má za to, že se o znalecký posudek vůbec nejedná. Závěrem uvedla, že soudy postupovaly zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo, přičemž vyčíslená škoda, resp. množství odcizených pohonných hmot podle poškozené představuje naprosté minimum možné způsobené škody. Poškozená proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné, případně jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 14 To 260/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o peněžitých trestech obviněného M. K. a spoluobviněných M. K. a R. S., o nichž poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod obviněným uplatněný dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku Mgr. Bílka, a nepřímo i výslechu toho znalce, stejně jako listinného důkazu označeného jako znalecký posudek Slovenské legálné metrologie, Odboru metrologie Ústavu inženýrstva Žilinskej univerzity) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění množství odcizených pohonných hmot s ohledem na podle dovolatele nesprávně určenou největší možnou odchylku měření pro hladinoměry), jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecně formulovaná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. znaleckému posudku Mgr. Bílka byla přisouzena větší váha, než jiným důkazům, případně jiné důkazy vůbec nebraly v potaz, kdy obecné soudy postupovaly v rozporu se základními pravidly pro posuzování znaleckých posudků) a předkládá vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný nepopírá, že se mu za vinu kladené trestné činnosti dopustil, má však za to, že reálně odcizené množství pohonných hmot bylo mnohem menší, než je uvedeno ve skutkové větě rozsudku).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje zejména z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, zejména pak znaleckému posudku Mgr. Bílka, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Obviněným uplatněné námitky byly již obsahem jeho řádného opravného prostředku, resp. se jedná o obhajobu obviněného uplatňovanou již před soudem prvního stupně, přičemž je třeba uvést, že jak nalézací, tak odvolací soud se s touto zcela řádným způsobem vypořádaly. Námitky obviněného se týkají skutkových otázek (množství odcizených pohonných hmot) a hodnocení provedených důkazů (zejména znaleckého posudku Mgr. Bílka), kdy obviněný rozporuje jak metodologii užitou znalcem při zpracování znaleckého posudku (zejména stanovení největší možné dovolené chyby), tak podklady, které měl znalec k dispozici (jejichž přesnost taktéž zpochybňuje), což podle obviněného vedlo k nesprávným výpočtům mající za následek vadnost závěrů znaleckého posudku. Uvedenou námitkou se nalézací soud pečlivě zaobíral, jak se ostatně podává i ze samotného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nalézací soud v bodech 13. až 16. rozebral mechanismus odcizování pohonných hmot, kdy současně poukázal jak na účast jednotlivých obviněných na trestné činnosti spáchané pod body 1. až 3. výroku o vině, tak na nedovolené úpravy na vozidlech, které byly pro spáchání trestné činnosti užity. V bodech 17. až 20. rozebral časové hledisko páchání trestné činnosti, kdy dospěl k závěru, že je vyloučena jakákoliv nahodilost při jejich jednání. V bodu 21. rozebral množství odcizených pohonných hmot, kdy vycházel zejména ze znaleckého posudku Mgr. Bílka, který určil nejnižší nepochybné množství odcizených pohonných hmot a vyjádřil se rovněž k měřícím soustavám na výdejních lávkách a také k měřícím systémům v nádržích (radarové hladinoměry). „Množství odcizených hmot bylo vyčísleno k jednotlivým datům a k jednotlivé komoditě, tj. vyčísleno bylo množství odcizené motorové nafty a automobilového benzínu. Vyjasněno je v posudku, že znalec od objemu vypočtených pohonných hmot po korekci s ohledem na teplotu byl odečten ještě objem odpovídající chybě rozdílu měřených hladinoměrem o velikosti 1 mm, který byl získán jako součin uvedené chyby a přírůstku objemu v litrech na 1 mm pro danou nádrž“ (bod 21. rozsudku nalézacího soudu). V bodě 22. se soud vyjádřil k námitkám stran namítaných nepřesností měření, které znalec prováděl. V tomto bodě se vyjádřil k důkazu označenému jako znalecký posudek Ústavu sudného inženierstva Žilinskej Univerzity v Žilině, který předložila obhajoba a na který rovněž poukazuje obviněný v rámci podaného dovolání. Nalézací soud předmětný důkaz provedl jako listinný důkaz ve smyslu § 112 tr. ř., neboť uvedený ústav není pro obor metrologie zapsaným znaleckým ústavem, současně odborné závěry zpracující subjekt Slovenská legálna metrológia nedisponuje na našem území žádnou znaleckou kvalifikací. Nalézací soud konstatoval, že „uvedený nedostatek dle názoru soudu nelze překlenout ani připojením znalecké doložky ÚSI, neboť se jedná o obor znalecké činnosti, k němuž daný znalecký ústav nemá žádnou kvalifikaci“. Postup soudu shledává Nejvyšší soud správným. Nalézací soud pak rozvedl námitky uvedené v tomto listinném důkazu a rozvedl úvahy, které jej vedly k závěru, že „má veškeré námitky obhajoby týkající se údajné nepřesnosti stanovení množství pohonných hmot za vyvrácené, neboť výše uvedené důkazní prostředky spolehlivě tuto hodnotu stanoví“. Nalézací soud se zabýval i námitkou nezaplavenosti potrubní trasy (bod 23.), časových možností odběru uvedeného množství pohonných hmot (bod 24. včetně uvedené tabulky) a hodnotou odcizených pohonných hmot (bod 25.). Odvolací soud se se závěry a postupem nalézacího soudu ztotožnil (body 19. až 23. odůvodnění napadeného rozsudku), kdy uvedl, že „odchylka měření 4 milimetry je akceptovatelná za situace, kdy se stanovuje objem měřené látky ve skladovací nádrži. Naopak v případě, kdy jsou poměřovány dva různé stavy hladiny kapaliny, je namístě uvažovat s odchylkou 1 milimetr. O správnosti uvažované odchylky 1 milimetr pak svědčí i kalibrační zkoušky hladinoměrů, kterými jsou osazeny výdejní nádrže a které byly provedeny v průběhu března až května roku 2019, a které prokázaly správnost závěrů znaleckého posudku Českého metrologického ústavu“ (bod 21. odůvodnění napadeného rozsudku). Soudy vycházely ze znaleckých posudků, výpovědí obviněných, a množství listinných důkazů, včetně zprávy od poškozené společnosti Č. Jak uvedl i odvolací soud, při hodnocení skutkového děje soudy vycházely z provedených důkazů s tím, že muselo být kumulativně splněno několik podmínek. „V areálu skladu se nacházely autocisterny obžalovaného M. K. a odsouzeného J. K., v areálu skladu nebyly přítomny žádné další autocisterny, docházelo k současnému plnění autocisteren obžalovaného K. a odsouzeného K., na směně byl zároveň přítomen některý ze spoluobžalovaných (operátorů), tj. obžalovaný S., resp. obžalovaný K., a odběr pohonných hmot probíhal v časných ranních hodinách. Pouze u odběrů pohonných hmot splňujících zejména tyto výše uvedené podmínky (modus operandi) bylo poté znaleckým posudkem Českého metrologického institutu ověřeno, zda při čerpání pohonných hmot obžalovanými došlo k nelegálnímu úbytku paliva ve skladovacích nádržích v areálu společnosti Č.“ (bod 20. odůvodnění napadeného rozsudku).

Obviněný namítl, že pokud nadále existovala nesrovnalost při stanovení množství odcizených pohonných hmot, resp. závěry znaleckého posudku Mgr. Bílka byly v rozporu se závěry listinného důkazu, který jako „znalecký posudek“ předložil obviněný, pak měl soud postupovat tak, že zadá vypracování revizního znaleckého posudku. Uvedená námitka by svým obsahem mohla spadat do tzv. opomenutých důkazů, tj. takové důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná, neboť obviněný zaprvé takový návrh nepodal, tedy o něm odvolací soud ani nerozhodoval, zadruhé jím předložený důkaz vypracovaný Ústavem sudného inženierstva Žilinskej Univerzity v Žilině nebyl jako znalecký posudek soudy vyhodnocen, navíc se údajnými rozpory zabývaly (zejména bod 22. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Jak uvedeno výše, formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy není možné ani polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod., jak činí v rámci podaného dovolání obviněný.

V této souvislosti je taktéž třeba odmítnout námitky obviněného, jejichž prostřednictvím napadá hodnocení důkazů soudu prvního, a potažmo druhého stupně jako tendenční, činěné výlučně v jeho neprospěch. Obviněný akcentuje především skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť „tato zásada měla obecnými soudy aplikována ihned po zjištění, že hladinoměry v nádržích společnosti Č. nebyly více jak 5 let kontrolovány a revidovány“, kdy soudy měly toto pravidlo aplikovat, pokud nebyly odstraněny pochybnosti stran množství odcizených pohonných hmot. Obviněný se nejspíš domnívá, že pokud existuje jiná verze vyčíslení množství odcizených pohonných hmot, než je uvedena ve znaleckém posudku Mgr. Bílka, tedy verze předložená obhajobou, byť se nejednalo o důkaz, který mohl soud provést jako znalecký posudek, automaticky to zakládá pochybnost, a je třeba uplatnit zásadu in dubio pro reo.

K námitce porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud připomíná, že tato zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného, jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v § 2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – obžalovaného a poškozeného, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného, ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017. V projednávaném případě však taková situace nenastala. Odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Sama skutečnost, že existují dvě verze stanovující množství odcizených pohonných hmot, nezakládá porušení této zásady. Jak rozvedeno výše, soudy pečlivě zdůvodnily, proč vycházely v otázce množství odcizených pohonných hmot ze znaleckého posudku Mgr. Bílka a proč tento upřednostnili před důkazem předloženým obhajobou.

Nelze současně opomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. 11. 2020

Předseda senátu

JUDr. Petr Šabata

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru