Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Nd 68/2001Usnesení NS ze dne 13.03.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.ND.68.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Nd 68/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2001 spor o příslušnost mezi Okresním soudem v Příbrami a Okresním soudem ve Žďáře nad Sázavou v trestní věci obviněné mladistvé M. Š., vedené nyní u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 8/2001, a podle § 24 tr. ř. rozhodl takto:

Soudem příslušným ke konání řízení v předmětné věci je Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou.

Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami podal dne 20. 12. 2000 u tamního okresního soudu na obviněnou mladistvou M. Š. obžalobu pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., spočívající po skutkové stránce v tom, že obviněná měla celkem 12 útoky v D., okr. P., odcizit finanční hotovost a různé věci v celkové výši 28 530,- Kč. U Okresního soudu v Příbrami byla věc vedena pod sp. zn. 2 T 252/2000.

Usnesením ze dne 28. 12. 2000, č. j. 2 T 252/2000-143, rozhodl Okresní soud v Příbrami samosoudcem tak, že podle § 295 tr. ř. postoupil trestní věc obviněné mladistvé M. Š. Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, jako soudu, u něhož je ve smyslu shora citovaného ustanovení konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvé nejúčelnější.

V odůvodnění usnesení o postoupení věci poukázal Okresní soud v Příbrami zejména na to, že obviněná se od 1. 9. 2000 nachází ve Výchovném ústavu pro mládež ve V. M., okr. Ž. n. S. S ohledem na skutečnost, kdy lze očekávat úzkou spolupráci okresního soudu v místě sídla ústavu s tímto výchovným ústavem, bylo proto považováno za účelné, aby trestní řízení proti obviněné mladistvé bylo vedeno právě u tohoto soudu.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, kde je předmětná věc nyní vedena pod sp. zn. 3 T 8/2001, vyslovil usnesením ze dne 24. 1. 2001, č. j. 3 T 8/2001-2, podle § 295 tr. ř. per analogiam svou místní nepříslušnost. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že obviněná je umístěna v pracovně výchovné skupině J., H. D., nacházející se v okrese J. Poněvadž tedy obviněná ve skutečnosti nevykonává ústavní výchovu v okrese Ž. n. S., nejeví se dle názoru soudu jako účelné, aby řízení ve věci konal tamní okresní soud, který za daného stavu nebude moci předpokládaným způsobem spolupracovat s výchovným zařízením nacházejícím se v jiném okrese. V uvedených skutečnostech spatřuje Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou důvody své místní nepříslušnosti.

Samosoudkyně Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pak následně předložila věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), aby jako soud oběma soudům nejblíže společně nadřízený (§ 24 tr. ř.) ve vzniklém sporu o příslušnost rozhodl.

K věci je nejprve třeba uvést, že podle ustanovení § 16 a § 18 odst. 1 tr. ř. by ke konání trestního řízení ve věci obviněné mladistvé M. Š. byl příslušný Okresní soud v Příbrami, neboť v jeho obvodu byl trestný čin spáchán (místní příslušnost) a řízení v prvním stupni v daném případě koná okresní soud (věcná příslušnost). Ustanovení § 295 tr. ř. představuje výjimku z obecných pravidel o místní příslušnosti, jež se vztahuje výlučně na řízení proti mladistvým (hlava devatenáctá, oddíl první, tr. ř.). Zákonodárce zde stanoví, že vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit věc soudu, v jehož obvodu mladistvý bydlí, nebo soudu, u něhož z jiných důvodů je konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější.

Poněvadž zájem i prospěch mladistvého je třeba chápat z hlediska péče společnosti o mládež, která se projevuje výchovným působením trestního řízení na mladistvého, za účelem dosažení jeho nápravy a s tím souvisejícího budoucího společenského uplatnění, lze důvody účelnosti jako kritérium pro projednání věci mladistvého jiným soudem spatřovat též ve skutečnosti, že obviněný mladistvý vykonává ústavní výchovu mimo obvod příslušného soudu. Trestní řízení v konkrétní věci i probíhající ústavní výchova sledují v podstatě stejný cíl, jímž je již konstatované výchovné působení na mladistvého. Uvedená okolnost pak zpravidla podmiňuje úzkou spolupráci soudu a příslušného výchovného zařízení. Může být proto důvodem pro postoupení trestní věci mladistvého jinému soudu podle § 295 tr. ř., jak na to ve svém usnesení správně poukazuje Okresní soud v Příbrami.

Konečně ani Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou nezpochybňuje, že v posuzované věci existují důvody, na základě nichž by věc podle § 295 tr. ř. měla být postoupena jinému soudu. Uplatněná námitka zde spočívá v tom, že obviněná mladistvá M. Š. nevykonává ústavní výchovu v okrese Ž. n. S., ale v okrese J., neboť je umístěna "v pracovně výchovné skupině J., H. D.", tedy mimo obvod Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, který se proto považuje za místně nepříslušný.

Ze zprávy na č. l. 127 spisu vyplývá, že obviněná byla k 1. 9. 2000 přemístěna z Diagnostického ústavu pro mládež v P. do Výchovného ústavu pro mládež ve V. M, pracovně výchovná skupina J. Je tedy zřejmé, že sídlo uvedeného výchovného ústavu se nachází ve V. M. (okres Ž. n. S.). Uvedená skutečnost je v posuzovaném případě rozhodná pro správné určení příslušnosti soudu podle § 295 tr. ř., neboť předmětný výchovný ústav a nikoliv pracovně výchovná skupina bude subjektem, jehož součinnost se soudem by měla směřovat k tomu, aby byl co nejlépe naplňován účel trestního řízení a zajištění dalšího působení na mladistvou i po jeho skončení. Samotná okolnost, že se mladistvá obviněná nachází v pracovně výchovné skupině umístěné v sousedícím okrese je proto z hledisek ustanovení § 295 tr. ř. pro stanovení příslušnosti soudu irelevantní.

Danou otázku lze závěrem stručně shrnout tak, že jiným důvodem pro postoupení věci podle § 295 tr. ř. může být i okolnost, že mladistvý je umístěn ve výchovném ústavu pro mládež mimo obvod příslušného soudu, neboť spolupráce soudu a výchovného zařízení pro mládež je v takovém případě účelná a prospěch mladistvého ji vyžaduje. Pro posouzení, kterému jinému soudu bude věc postoupena, je pak rozhodné sídlo takového výchovného ústavu a nikoliv místo, kde se nachází pracovně výchovná skupina, do níž je mladistvý zařazen.

Z výše uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2000, č. j. 2 T 252/2000-143, jímž byla trestní věc obviněné mladistvé M. Š. podle § 259 tr. ř. postoupena Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou za správné. Proto ve sporu o příslušnost mezi oběma soudy rozhodl podle § 24 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 13. března 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru