Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 933/2006Rozsudek NS ze dne 24.06.2008

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.933.2006.1
Dotčené předpisy

§ 230 předpisu č. 513/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 933/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně P. B., zastoupené advokátkou, proti žalované L. Z. (dříve M.), zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 96/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 28 Co 369/2005-50, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 28 Co 369/2005-50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. dubna 2005, č. j. 25 C 96/2004-35, zamítl žalobu na vyklizení družstevního bytu č. 25 o velikosti 0+1 s příslušenstvím, I. kategorie, v 9. patře domu č. p. 874 v P., (výrok I.) a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně jako budoucí převodkyně uzavřela se žalovanou jako budoucí nabyvatelkou dne 28. března 2000 smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu “D. D. 874“ (dále jen „smlouva o budoucí smlouvě“ a „družstvo“), v níž se dohodly, že žalobkyně převede členská práva a povinnosti v družstvu na žalovanou za úplatu 650.000,- Kč, z níž 60.000,- Kč bude zaplaceno jako záloha realitní kanceláři za zprostředkování převodu a zbytek úplaty ve výši 590.000,- Kč žalovaná uhradí žalobkyni částkou 290.000,- Kč v hotovosti v den podpisu dohody o převodu členských práv a povinností a částkou 300.000,- Kč převodem na účet žalobkyně z poskytnutého úvěru. Pro případ nezaplacení úplaty ve výši 590.000,- Kč do pěti dnů ode dne, kdy bude řádně podepsaná dohoda o převodu členských práv a povinností předána „zástupci družstva“, bylo dohodnuto, že budoucí převodkyně má právo od smlouvy o budoucí smlouvě odstoupit. Smlouva o budoucí smlouvě obsahovala náležitosti budoucí dohody o převodu členských práv a povinností. Následně dne 23. května 2000 účastnice uzavřely dohodu o převodu členských práv a povinností (dále jen „dohoda o převodu členských práv a povinností“ nebo „dohoda“), podle níž je s členstvím v družstvu spojeno právo nájmu k bytu č. 25 (blíže specifikovanému - dále jen „byt“) a veškerá práva a povinnosti uvedená v § II. odst. 1 dohody jsou převáděna za úplatu 300.000,- Kč, která bude zaplacena na účet převodkyně nejpozději do deseti dnů od podpisu dohody. Nebude-li úplata 300.000,- Kč zaplacena ve stanovené lhůtě, má převodkyně právo od dohody odstoupit. Podle shodných tvrzení účastnic byla za převod členských práv a povinností zaplacena úplata 585.500,- Kč, z toho 290.000,- Kč dne 23. května 2000 při podpisu dohody, 10.000,- Kč převodem na účet 5. června 2000, 225.500,- Kč rovněž převodem na účet dne 21. června 2000 a realitní kanceláři bylo nabyvatelkou zaplaceno 60.000,- Kč.

Soud prvního stupně dovodil, že úplata za převod členských práv a povinností ve výši 650.000,- Kč vyplývá jen ze smlouvy o budoucí smlouvě, kdežto v dohodě o převodu členských práv a povinností byla výše úplaty dohodnuta částkou 300.000,- Kč. Žalovaná za převod uhradila 585.000,- Kč. Uzavřel, že právo na zaplacení úplaty lze opírat jen o ujednání v dohodě o převodu členských práv a povinností, v níž byla dohodnuta ve výši 300.000,- Kč, a nelze vycházet ze smlouvy o budoucí smlouvě. V řízení nebylo prokázáno, že by úplata za převod byla dohodnuta ve výši 650.000,- Kč, proto není důvodné odstoupení žalobkyně od dohody pro nezaplacení částky 64.500,- Kč a důvodná není ani žaloba na vyklizení bytu.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění i závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby, avšak z jiných důvodů. Uvedl, že v § V. dohody si strany ujednaly, že převodkyně má právo odstoupit, nebude-li jí zaplacena úplata ve výši 300.000,- Kč do deseti pracovních dnů ode dne podpisu dohody, s tím, že odstoupením nabyvatelky od dohody se tato od počátku ruší, a odstoupí-li kterákoliv smluvní strana, vrací se členská práva a povinnosti včetně nájemního práva k bytu bez dalšího vyrovnání převodkyni. Nabyvatelka se zavázala poskytnout převodkyni součinnost ve vztahu k družstvu tak, aby převodkyně byla opět zapsána jako nájemkyně bytu a členka družstva. Dopisem ze dne 18. dubna 2003 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od dohody, neboť se zavázala uhradit částku 300.000,- Kč nejpozději do deseti pracovních dnů ode dne podpisu dohody, a tuto částku ve stanoveném termínu neuhradila. Současně ji vyzvala k součinnosti ve vztahu k družstvu tak, aby byla opět zapsána jako nájemkyně bytu a členka družstva. Žalovaná v dopise ze dne 9. května 2003 uvedla, že není povinna zaplatit další částku, a proto odmítá odstoupení od dohody jako neoprávněné.

Odvolací soud se zabýval otázkou věcné aktivní legitimace žalobkyně. Zdůraznil, že podle tvrzení žalobkyně je členkou družstva a nájemkyní bytu žalovaná, přes výzvy žalobkyně k poskytnutí součinnosti k převodu členských práv a povinností zpět na ni, k tomu dosud nedošlo. Žalobkyně opírá své právo analogicky o ustanovení § 126 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), které poskytuje vlastníkovi právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Vlastník se může zejména domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje a pokud se řízení týká nemovitosti, vyklizení nemovitosti. Předpokladem úspěšnosti takové žaloby je prokázání skutečnosti, že žalobce je vlastníkem nemovitosti, resp. v dané věci nájemcem bytu a členem družstva. Tato skutečnost prokázána nebyla a pak je podle odvolacího soudu už nepodstatné, zda žalovaná uhradila dohodnutou částku či zda žalobkyně odstoupila od dohody.

Závěr soudu prvního stupně, podle něhož si účastnice dohodly za převod členských práv a povinností v družstvu částku 300.000,- Kč, nepovažoval za správný, s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobkyni z tohoto titulu vyšší částku. Byla-li v dohodě sjednána částka 300.000,- Kč, o níž žalobkyně tvrdí, že byla pouze doplatkem a nikoliv celkovou částkou, je v této části dohoda neplatná podle § 41 a § 37 odst. 1 obč. zák., a žalobkyně nemohla platně odstoupit od dohody o převodu z důvodu nedoplatku ceny, neboť od neplatného právního úkonu nelze platně odstoupit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatelka spatřuje v závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace k podání žaloby na vyklizení bytu. Za otázku zásadního právního významu považuje „otázku použití stávající judikatury“, podle které se vlastník může domáhat ochrany vlastnického práva vyklizením bytu, i na práva související s převodem práv spojených s členstvím v bytovém družstvu. Je-li stávající judikatura použitelná, odvolací soud posoudil tuto otázku rozdílně a zároveň ji vyřešil v rozporu s hmotným právem, především s ustanovením § 351 odst. 2 obch. zák.

Dovolatelka má za to, že práva spojená s členstvím v bytovém družstvu jsou majetkovými právy, jejichž obsah je obdobný vlastnickému právu. Člen družstva je oprávněn s těmito právy disponovat, jsou i předmětem dědictví. Žalobkyně jako členka družstva a nájemkyně bytu se může domáhat vyklizení bytu i v případě, kdy členská práva a povinnosti převedla na žalovanou dohodou, od níž odstoupila. Odvolací soud pochybil, pokud při zkoumání aktivní legitimace nezohlednil odstoupení od dohody a neaplikoval ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalobkyně výslovně dovolává, je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud založil závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně na zjištění, že „sama uvádí, že není členkou družstva“. Posouzení, zda žalobkyně je či není členkou družstva však nezávisí (jak se domnívá žalobkyně) na „součinnosti k převodu členských práv a povinností“, k níž se žalovaná zavázala v dohodě, ale závisí na tom, zda dohoda o převodu členských práv a povinností byla platně uzavřena, a pokud ano, zda od této dohody bylo platně odstoupeno. Posouzením platnosti těchto právních úkonů se měl odvolací soud zabývat ke zjištění aktivní věcné legitimace žalobkyně.

Poněvadž odvolací soud tak neučinil, je jeho právní posouzení věci neúplné a tím i nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Vyslovil-li odvolací soud nad rámec závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně názor o částečné neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností, aniž se zabýval otázkou, v jaké podobě - a proč právě v této podobě - byla dohoda mezi účastnicemi platně uzavřena (za použití výkladových pravidel právních úkonů podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák.) s přihlédnutím k obsahu smlouvy o budoucí smlouvě, k částce (ne)zaplacené ke dni uzavření dohody a k celkové částce zaplacené žalovanou, a v té souvislosti důsledky odstoupení od dohody, považuje dovolací soud i tento závěr odvolacího soudu za neúplný a tedy nesprávný.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru