Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 923/2002Usnesení NS ze dne 29.04.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.923.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E.-V, v.o.s, proti žalované Š. spol. s r. o. D. B., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 254.527,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 243/96, k dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. září 2002 č. j. 7 Cmo 209/2002 - 110, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. září 2002, č. j. 7 Cmo 209/2002 – 110, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v předmětné věci výše označeným usnesením odmítl odvolání žalované pro opožděnost.

Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že žalovanou podané odvolání do rozsudku bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě, nyní Krajského soudu v Ostravě, ze dne 25. 6. 1999, č. j. 2 Cm 243/96 - 66, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 216.724,- Kč spolu s 19% úrokem z prodlení ode dne 22. 11. 1994 do zaplacení a na nákladech řízení 7.159,-Kč, bylo podáno opožděně, po uplynutí patnáctidenní lhůty.

Odvolací soud konstatoval, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl v souladu s ustanovení § 47 odst. 1, 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), § 48 odst. 3 a § 49 odst. 1 o. s. ř. doručen zástupci žalované náhradním způsobem dne 12. 7. 1999, který byl třetím dnem od uložení písemnosti na poště. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti takto doručenému rozhodnutí počala žalované běžet dne 13. 7. 1999 a skončila v úterý 27. 7. 1999. Jestliže zástupce žalované podal odvolání k poštovní přepravě až dne 28. 7. 1999 učinil tak pozdě, a vzhledem k tomu, že nepodal návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání podle ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., nabylo odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně uplynutím patnáctidenní lhůty k podání odvolání dne 27. 7. 1999 právní moci. Odvolací soud proto odvolání žalované pro opožděnost odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1. písm. c/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení, pokud jde o včasnost podaného odvolání. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud pochybil, když vzal za prokázané, že jí byl rozsudek soudu prvního stupně doručen třetím dnem od uložení na poště. Odvolání podala včas, neboť tak učinila první pracovní den po ukončení řádné dovolené svého právního zástupce v Ch., kde byl od 2. 7. 1999. Vzhledem k tomu, že se zástupce dovolatelky v období od 2. 7. 1999 do 15. 7. 1999, tedy i v době doručování ve svém sídle nezdržoval, nebyla splněna podmínka pro doručení uložením na poště. Dovolatelka proto navrhuje napadené usnesení zrušit a věc odvolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž co do důvodu jsou námitky dovolatele podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Z citovaného ustanovení vyplývá základní předpoklad, za jehož naplnění se může zákonná fikce doručení uplatnit, a to, že se adresát v místě doručování zdržuje v době, kdy je toto doručování uskutečňováno. Namítá-li účastník, že zákonné předpoklady pro vznik fikce doručení nebyly naplněny, je povinností soudu provést šetření směřující ke zjištění opodstatněnosti vznesených námitek. Případná neúplnost nebo nesprávnost takového šetření (a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání) se totiž dotýká základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. na jeho věcné projednání (čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 201 o. s. ř).

Žalovaná tvrdí, že v době doručování, tedy ve dnech 2. 7. 1999 – 15. 7. 1999 se její zástupce v místě doručování nezdržoval. Z protokolu o jednání u Krajského soudu v Ostravě jako soudu dožádaného ze dne 14. 1. 2004 (č. l. 137), kde zástupce žalované předložil originál cestovního pasu č. … na jméno JUDr. G. Č. a č.listu 26, kde je razítko s datem 2. 7. 1999 – celnice „R. A002“ a č. listu 20, kde je razítko s datem 15. 7. 1999 - „L. t. A004“ vyplývá, že zástupce žalované se v době doručování rozhodnutí soudu prvního stupně zdržoval mimo území České republiky. Podmínka „zdržování se“, která platí i pro doručování advokátům, podle ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyla splněna a nemohla se tak uplatnit fikce doručení.

Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než podle ust. § 243b odst. 1 in fine a odst. 2 věta první o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. dubna 2004

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru