Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 816/2001Usnesení NS ze dne 21.08.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.816.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému B. F., o 150.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 2/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. ledna 2001, čj. 17 Co 561/2000-85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 7. 7. 2000, čj. 10 C 2000-62, rozhodl Okresní soud v Náchodě jako soud prvního stupně v předmětné věci, že: I. V části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení o roční sazbě 16 % z částky 150.429,- Kč za dobu od 18. 9. do 7. 11. 1999, se řízení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 150.429,- Kč s úrokem z prodlení o roční sazbě 16 % z částky 150.429,- Kč za dobu od 11. 11. 1999 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení o roční sazbě 16 % z částky 150.429,- Kč za dobu od 8.11. do 10.11.1999, se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám S. F., advokáta, náklady řízení 29.754,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce ze společného a nerozdílného dluhu obou účastníků představujícího kupní cenu bicyklů koupených od společnosti O. O., zaplatit tomuto věřiteli celou dlužnou částku 300.858,- Kč a poněvadž podíly účastníků na tomto dluhu nebyly určeny zákonem, rozhodnutím soudu ani platnou smlouvou, má žalobce právo, aby mu žalovaný zaplatil polovinu ze zaplacené jistiny. Úrok z prodlení z přiznané částky byl určen podle ust. § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obč. zák.“) a podle nařízení vlády ČR č. 142/1994 Sb.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v napadených výrocích II. a IV.; II. Ve výrocích I. a III. zůstává nedotčen a III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 5.019,20 Kč k rukám S. F. do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací osud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které mu předcházelo a neshledal odvolání opodstatněným, i když z jiných právních důvodů, než okresní soud.

Konstatoval, že v řízení bylo nepochybně zjištěno, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 1995, čj. 10 C 289/94-92, bylo žalovaným J. M. a B. F. uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci O., s. r. o. částku 300.858,- Kč s příslušnými úroky z prodlení.Odtud dovodil, že v daném případ žalobce požaduje ve smyslu § 511 odst. 3 obč. zák. zaplacení poloviny částky, kterou oba účastníci měli společně a nerozdílně zaplatit věřiteli, přičemž žalobce řádně doložil, že celou částku zaplatil. Pohledávka se tudíž právně opírá o ust. § 511 obč. zák. a má oporu i v rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 10 C 289/94. Není proto možné opodstatněnost pohledávky hodnotit v tomto řízení, jak učinil nesprávně soud prvního stupně.

Poněvadž však všechny odvoláním napadené výroky byly bez ohledu na nesprávné právní hodnocení věcně správné, odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Žalovaný podal proti tomuto rozsudku dovolání s tím, že jej napadá v plném rozsahu a dovolává se přípustnosti dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože věří, že dovolací soud dospěje k závěru, že řešená právní otázka má ve věci samé zásadní právní význam. I kdyby byla tato právní otázka již vyřešena, pak nepochybně odchylně od hodnocení odvolacího soudu v této věci a tudíž rozdílně. Dovolatel tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci těchto dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, i tento soud v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté cit. zákona ve věci procesně postupoval podle znění občanského soudního řádu, účinného do 31. 12. 2000.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací, po zjištění že podané dovolání splňuje náležitosti, stanovené zákonem (ust. § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), se na prvním místě zabýval otázkou, zda dovolání je přípustné, neboť podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatel odkazuje ohledně přípustnosti dovolání na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, kteréžto ustanovení obsahově koresponduje s ust. § 239 odst. 2 o. s. ř., jak plyne i z formulace dovolatele, že „věří v to, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“.

Podle ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. však dovolání nemůže být přípustné již proto, že dovolatel nejpozději před vyhlášením napadeného rozsudku návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesl.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují dále ustanovení § 237, § 238 a § 239 odst. 1 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 7. 7. 2000 je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci). Podmínky stanovené v § 239 odst. 1 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil. Vady vypočtené v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. pak dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst.1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá (per analogiam) v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Dovolatel procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci pak podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. srpna 2002

JUDr. František Faldyna, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru