Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 797/2001Usnesení NS ze dne 10.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.797.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. L., proti žalované M. O., o zaplacení 25.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 14 C 8/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2001, čj. 9 Co 959/2000 – 96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil ve vyhovujícím odst. I. výroku rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 24. 3. 2000, čj. 14 C 8/99 – 50 ve věci samé, kterým byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16.300,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 10. 6. 1998 do zaplacení. Ve výroku IV. odvolací soud zamítl návrh žalované na vyslovení přípustnosti dovolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (podáním datovaným 3. 5. 2001) dovolání, které podala k poštovní přepravě téhož dne. V dovolání, které podrobně odůvodňuje, navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu, poněvadž je natolik zmatečné, že je vlastně nepřezkoumatelné. Současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně k dovolání žalobce uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je správný, dovolání žalované považuje za opožděné a navrhuje jeho zamítnutí.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ se jedná i v této věci, neboť odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, odvolání projednal a rozhodl o něm podle znění občanského soudního řádu, účinného do 31.12.2000.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 13. 3. 2001 (č. l. 105); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne, (srov. doložku právní moci na č. l. 96).

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 13. 4. 2001 (pátek). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než odevzdáním k poštovní přepravě dne 3. 5. 2002 (obálka na č. l. 113), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. září 2002

JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru