Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 795/2001Usnesení NS ze dne 19.06.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.795.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 795/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O. N., proti žalované B. spol. s r. o., o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 9 Cm 186/97, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2001, čj. 3 Cmo 514/2000-103, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 16. března 2000, čj. 9 Cm 186/97-84, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 4 o odvolání žalobce z funkce jednatele přijatého na valné hromadě obchodní společnosti B. spol. s r. o., se sídlem …, konané dne 15.května 1997, tak, že výše uvedené usnesení prohlásil za neplatné.

Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu podáním ze dne 22. října 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) dne 26. října 2001 osobně doručeno soudu prvního stupně. Včasnost dovolání zdůvodňovala poukazem na ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu neobsahovalo poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání a ani o soudu, u něhož se podává.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož soud prvního stupně ve věci rozhodl před 1.1.2001.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Usnesení odvolacího soudu bylo, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu, žalovanému (jeho právnímu zástupci) doručeno dne 28. června 2001. Převzetí je potvrzeno podpisem na dodejce. Téhož dne usnesení nabylo právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 30. červenec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovanou až 26. října 2001 je tedy opožděné.

K závěru dovolatelky o délce lhůty k podání dovolání v případě absence poučení o tomto opravném prostředku v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud uzavřel, že není správný. Předně, jak už bylo uvedeno výše, postupuje dovolací soud v tomto případě podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 a podle tohoto znění posuzuje i otázku včasnosti dovolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Oproti stávajícímu znění občanského soudního řádu neměl odvolací soud ani povinnost poskytnout účastníkům řízení poučení o tomto mimořádném opravném prostředku (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 312/97, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 9 pod č. 21). Ostatně, i kdyby bylo možné postupovat při absenci poučení o dovolání analogicky podle ustanovení § 204 odst. 2, věty druhé o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, uplynula by lhůta k podání dovolání nejpozději dnem 28. září 2001. K výše uvedenému Nejvyšší soud ještě připomíná, že dovolatelka byla při řízení před odvolacím soudem zastoupena advokátem (stejným jako při dovolacím řízení), jemuž bylo usnesení odvolacího soudu také doručeno.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. června 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru