Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 778/2001Usnesení NS ze dne 20.02.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.778.2001.1

přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 778/2001-76

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. S. – S., proti žalovanému B. H. – H. – o., o zaplacení 35.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 273/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2001, č.j. 8 Cmo 247/2000 – 58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.515,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. K.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. února 2000, č. j.12 Cm 273/97 – 34 ve věci samé tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 35.030,- Kč s příslušenstvím. Současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve prospěch žalobce a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření žalobce zejména namítl, že dovolání není přípustné, neboť se jedná o obchodní věc a částka dotčená dovoláním nepřevyšuje 50.000,- Kč.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále jen „o. s. ř. „). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ust. § 237, 238 odst. 1 písm. a) nebo o ust. § 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. je v této věci vyloučena ustanoveními § 238 odst. 2 písm. a) a § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť je zřejmé, že jde o věc obchodní, přičemž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v § 237 o. s. ř. Vady řízení uvedené v tomto ustanovení, jejichž existence činí zmatečným (s vyjímkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř. ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Na tom nemůže nic změnit ani mylný názor dovolatele o tom, že dovolání připustil Vrchní soud v Praze. Odvolací soud ve výroku svého rozsudku ve smyslu ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyslovil a ani vyslovit nemohl, neboť se nejednalo o potvrzující rozsudek. Pouze v poučení o opravných prostředcích uvedl, za kterých předpokladů lze podat proti rozsudku dovolání.

Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první, o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny advokáta připadající na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2.440,- Kč podle § 3 odst. 1 a 3, § 14 odst. 3, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., a náhrady paušálních výdajů v částce 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 20. února 2002

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru