Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 709/2001Usnesení NS ze dne 30.04.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.709.2001.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 709/2001-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. o. k. „V.“, proti žalované J. a.s., o zaplacení 51.242,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 85/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2001, č. j. 10 Cmo 384/99 - 136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. května 1999, č. j. 39 Cm 85/98115, zamítl žalobu o zaplacení částky 51.242,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Podle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svůj závazek z mandátní smlouvy, takže nebylo možné jí přiznat nárok na odměnu.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. července 2001, č. j. 10 Cmo 384/99 - 136, připustil zpětvzetí žaloby co do částky 4.270,- Kč (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil (druhý výrok) a v tomto rozsahu řízení zastavil (třetí výrok). Ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (čtvrtý výrok) a nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok). Ohledně potvrzujícího výroku rozsudku se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, uzavíraje, že žalobkyni nevzniklo právo na odměnu ve smyslu § 571 odst. 2 obchodního zákoníku, jelikož nesplnila svůj závazek z mandátní smlouvy.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně včas dovolání, v němž namítá, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení § 241 odst. 2 (správně odst. 3) písm c/ a d/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/) a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud potud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení,

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal a rozhodl podle dosavadních předpisů.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř.

Vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají.

Podmínky stanovené v § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. daná věc též nesplňuje, když dovoláním dotčený výrok má povahu rozhodnutí potvrzujícího a nikoliv měnícího. Podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že rozsudek ze dne 17. května 1999 je prvním rozsudkem krajského soudu ve věci.

Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ani ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50.000,- Kč. Odtud se ovšem podává, že přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení § 239 o. s. ř., jelikož podle jeho odstavce 3 platí pro přípustnost dovolání podle odstavců 1 a 2 ustanovení § 238 odst. 2 obdobně.

Dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu se týkal (jen) částky 46.972,Kč s příslušenstvím (přičemž se k příslušenství pohledávky nepřihlíží - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a předmětná věc je věcí obchodní.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.

Pro úplnost se dodává, že připuštěním dovolání podle standardní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu není – oproti mínění dovolatelky - ani obecné poučení odvolacího soudu o tomto opravném prostředku obsažené v závěru písemného vyhotovení odvolacího rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), když žalobkyni, která z procesního hlediska zavinila odmítnutí dovolání, právo na jejich náhradu nevzniklo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2002

JUDr. Zdeněk Krčmář,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru