Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 651/2003Usnesení NS ze dne 27.01.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.651.2003.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 651/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. J., proti žalované E. P., a.s., o zaplacení částky 347.281,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 107/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2002, čj. 54 Co 478/2001-285, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce, advokáta.

Odůvodnění:

Odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. listopadu 2000, čj. 4 C 107/98-148, ve vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok I.) jen tak, že žalobu zamítl ohledně částky 43.624,- Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (výrok III.), potvrdil jej ve výrocích o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Následně pak dle žalované došlo také k nesprávnému posouzení sporu po stránce právní. Konkrétně žalovaná napadá správnost znaleckých posudků, jejichž závěry soudy převzaly. Další pochybení spatřuje ve skutečnosti, že soud neprovedl důkaz výslechem svědka Ing. L. Závěrem dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že nesouhlasí s argumenty dovolatelky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“).

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (dovolatel napadá pouze potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a výroky související) lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nebo o ustanovení § 239 o.s.ř.

O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř.

Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatelka návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle § 239 odst. 2 o.s.ř., nepodala.

Nakonec zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaná z procesního hlediska zavinila, že soud dovolání odmítl. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 6 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. ledna 2004JUDr. Ivana Štenglová,v .r. předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru