Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 621/2004Usnesení NS ze dne 14.12.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.621.2004.1
Dotčené předpisy

§ 218 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 621/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně K. K., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., o vyloučení věcí z konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 317/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č.j. 13 Cmo 189/2003-21, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl odvolání proti usnesení ze dne 5. října 2001, č.j. 29 Cm 317/2000-9, kterým Městský soud v Praze zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud akcentoval, že žalobkyně nerespektovala ustanovení § 24 odst. 1 o. s. ř., které umožňuje platně udělit plnou moc současně jen jednomu zvolenému zástupci, a přes výzvu nepředložila soudu „platnou plnou moc pro svého zástupce“. Jelikož odvolání „podal sám za sebe“ L. K., jemuž z napadeného rozhodnutí „neplynula žádná práva a povinnosti“, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou..

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) a namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení pro překážku litispendence zastavil.

Dovolání není přípustné.

Jelikož pro přijetí závěru, zda se ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. ledna 2001) uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (srov. bod 1, hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.), není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkolů soud v době od 1. ledna 2001 učinil (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), postupoval Nejvyšší soud při řešení otázky přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Z napadeného usnesení je ostatně patrno, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 odvolání projednal a rozhodl o něm i odvolací soud [srov. jeho odkaz na § 218 písm. b) o. s. ř.].

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto odvolání, není rozhodnutím ve věci samé a nejde ani o usnesení měnící či potvrzující.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů.

Protože přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné - to vedlo toliko k prodloužení lhůty k podání dovolání (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Na výše uvedeném závěru o nepřípustnosti dovolání by - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - ničeho nezměnilo ani to, pokud by odvolací soud v souladu se závěry formulovanými v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek odvolání podané osobou, jež se označila jako zástupce účastníka, avšak její oprávnění účastníka zastupovat nebylo prokázáno, podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř. zastavil, když občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 ani proti takovému rozhodnutí dovolání nepřipouští. Odpovídajícím mimořádným opravným prostředkem v daném případě nebylo dovolání, nýbrž - v intencích ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. – žaloba pro zmatečnost.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně byl odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru