Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 547/2001Usnesení NS ze dne 30.07.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.547.2001.1
Dotčené předpisy

§ 238 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 547/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce M., a. s., zast., advokátem, proti 1) žalovanému M. Č., a 2) žalovanému J. F., zast., advokátem, o 778.608,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. Sm 97/2000, k dovolání 2) žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, čj. 5 Cmo 94/2001-14, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2001, čj. 5 Cmo 94/2001-14 potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2001, čj. Sm 97/2000-9, jímž tento soud odmítl námitky 2) žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 16. 10. 2000, čj. Sm 97/2000-5.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že opožděnost podání námitek proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nebyla 2) žalovaným popírána. Zmeškání lhůty pro podání námitek může soud k návrhu účastníka prominout, jsou-li proto omluvitelné důvody. Omluvu 2) žalovaného uvedenou na závěr námitek nelze považovat za návrh na prominutí zmeškání lhůty a v omluvě uvedené důvody nebyly dostatečně podrobně tvrzeny a osvědčeny. Opožděné námitky soud proto podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.

Dovoláním ze dne 22. 6. 2001 napadl 2) žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a nařídil nové projednání věci.

V odůvodnění dovolání 2) žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání přesto, že v odvolání dokládal svojí zdravotní indispozici, kvůli níž nereagoval v třídenní lhůtě a že ve společnosti, ke které se příslušná směnka váže, již nevykonával žádnou činnost. Na titulní straně směnky není dále uveden podpis 2) žalovaného.

V přípise ze dne 17. 8. 2001 se k dovolání vyjádřil žalobce a uvedl, že 2) žalovaný bez jakékoli pochybnosti zmeškal třídenní lhůtu k podání námitek a proto bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Žalobce je dále toho názoru, že nejde o věc po právní stránce zásadního významu dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud s ohledem na bod 1., 15. a 17., hlavu I., část dvanáctou přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. věc projednal a rozhodl o dovolání podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, neboť přesto, že proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu byly námitky podány před 1. 1. 2001 (podáním ze dne 14. 11. 200) bylo o nich rozhodnuto až 5. 1. 2001 a proto na tento případ nedopadají uvedené body 15. a 17. přechodných ustanovení, ale je nutné postupovat podle bodu 1. přechodných ustanovení.

Dovolací soud nejprve konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje potřebné náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a advokátem bylo dovolání též sepsáno. Dále z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddílu B, vložky 94 zjistil, že žalobce J. m., a.s. změnil k 25. 3. 2002 obchodní firmu na M., a.s. a s takto označeným žalobcem bude dále jednáno.

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání přípustné a dospěl k závěru,

Je-li dovoláním napadeno usnesení, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, je dovolání přípustné v případech uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř.

V daném případě odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byly odmítnuty námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu a z toho je zřejmé, že nejde o žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 písm. a) až g) a v § 239 o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se již dovolací soud zabývat věcnými námitkami 2) žalovaného, které uvedl v dovolání.

Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239, § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na to, či dovolání bylo odmítnuto, tak, že 2) žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč (§ 3 odst. 1 a 5, § 14 odst. 1, § 15, § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 30. července 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru