Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 542/2001Usnesení NS ze dne 05.03.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.542.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 542/2001-101

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) G. I. a B) C. spol. s r.o., proti žalované H. p. h. a.s. v likvidaci, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 151/97, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2001, č.j. 5 Cmo 437/2000-72, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29.9.1999, č.j. 52 Cm 151/97-46, kterým tento soud zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uzavřel, že soud prvního stupně správně konstatoval, že mezi žalobkyní A) a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy, neboť návrh ze dne 16.8.1996 nelze z hlediska obsahu považovat za návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, ale bylo by jej možno hodnotit jako návrh na uzavření kupní smlouvy. Faxové podání ze dne 28.8.1996 pak lze hodnotit pouze jako vyjádření k tomuto návrhu.

Podle ustanovení § 289 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) je jednou ze základních náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí závazek jedné nebo obou smluvních stran uzavřít smlouvu. Takový závazek není v žádném z návrhů obsažen. Závěr soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní A) a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, je tudíž správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázaly na ustanovení § 239 odst. 1, co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání nejsou přípustná.

Přípustnost dovolání proti rozsudku obecně upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř.

Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Vady zde vyjmenované (tzv. zmatečnosti), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), ovšem nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle § 238 o. s. ř. dovolání rovněž není přípustné, neboť napadený rozsudek není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím (srov. odst. 1 písm. a/) a rozsudku soudu prvního stupně jiný rozsudek v téže věci vydaný a posléze zrušený rozhodnutím odvolacího soudu nepředchází (srov. odst. 1 písm. b/).

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. dovolání též není přípustné, neboť dovolací soud (oproti mínění dovolatelek) ve výroku rozsudku dovolání nepřipustil. Pouze v poučení o opravných prostředcích uvedl, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání - takové poučení však, jak vyplývá z ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., přípustnost dovolání nezakládá (srv. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.2.1995, sp. zn. 2 Cdo 28/95 a nález Ústavního soudu ze dne 31.5.1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27/1993).

Jelikož odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání výrokem svého rozsudku, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z dokladů založených ve spisu však nevyplývá, že by dovolatelky o připuštění dovolání požádaly a samy dovolatelky to také netvrdí.

Protože dovolací soud neshledal žádný z důvodů přípustnosti dovolání, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (analogicky), neboť dovolatelky procesně zavinily, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by žalované vznikly náklady řízení, o jejichž náhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 5. března 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru