Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 537/2002Usnesení NS ze dne 25.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.537.2002.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 537/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. a k. M. B., a. s., proti žalované S. P. a. s., o zaplacení 445,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 136/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2001, č. j. 6 Cmo 344/2000 – 30, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2000, č. j. 20 Cm 136/9910, zamítl žalobu o zaplacení 445,- Kč (bod I. výroku) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 975,- Kč (bod II. výroku). Předmětem sporu byly úroky z prodlení za pozdní úhradu vodného a stočného, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod. Žalovaná sice plněním ze strany žalobkyně získala na její úkor majetkový prospěch, ten však žalobkyni vydala tím, že uhradila cenu dodané vody a odvedených odpadních vod.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. ledna 2001, č. j. 6 Cmo 344/2000-30, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 445,- Kč a ve stejné lhůtě i náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1.475,- Kč (první výrok). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.150,- Kč (druhý výrok). Odvolací soud uzavřel, že mezi žalovanou a žalobkyni šlo o bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaná se ocitla v prodlení s poskytnutím peněžité náhrady k vrácení bezdůvodného obohacení, byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Proto měl odvolací soud žalobu za oprávněnou.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včas podaným dovoláním, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají a dovolání není přípustné ani dle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle § 239 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Dovoláním napadený rozsudek se týkal částky 445,- Kč, která nepřesahuje ani 20.000,- Kč.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalované, která z procesního hlediska zavinila odmítnutí dovolání, právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalobkyně v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. září 2002

JUDr. Zdeněk Krčmář,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru