Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 526/2005Usnesení NS ze dne 26.06.2007

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.526.2005.1

přidejte vlastní popisek

29 Odo 526/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci dlužníka L. Š., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, o návrhu věřitelů a/ K. H. K., a. s., b/ T. L., spol. s r. o., c/ Mgr. J. L., jako správce konkursní podstaty úpadkyně P. - H spol. s r. o., d/ Č. r. – F. ú. v H. K., e/ Č. s. s. z., a f/ V. e., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 1046/99, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2004, č. j. 2 Ko 152/2003-1508, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. července 2003, č. j. 48 K 1046/99-1459, prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku) a správcem jeho konkursní podstaty ustanovil JUDr. K. K. (bod II. výroku). Učinil tak poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. srpna 2002, č. j. 29 Cdo 976/2000-405, zrušil jeho první usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (ze dne 1. července 1999, č. j. 48 K 1046/99-85) i je potvrzující usnesení Vrchního soudu v Praze (ze dne 4. října 1999, č. j. 1 Ko 361/99-183) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud dospěl k závěru, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) v úpadku pro platební neschopnost, jelikož má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Dále soud uvedl, že dlužníkova v pořadí třetí námitka podjatosti soudce JUDr. M. K. směřuje jen k oddálení rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu, s tím, že ji ve smyslu ustanovení § 15b odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pokládá za nedůvodnou.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 20. prosince 2004 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

K dlužníkem tvrzené podjatosti soudce K. odvolací soud - s poukazem na to, že situace, kdy rozhodoval podjatý soudce, by mohla být odvolacím důvodem podle § 205a o. s. ř. - uvedl, že dlužník své námitky v podstatě opírá o postup soudce ve věci. Dlužník pak neprokázal poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (nenabízí jediný důkaz, který by podjatosti soudce nasvědčoval) a podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dále odvolací soud uzavřel, že všichni navrhující věřitelé doložili, že mají vůči dlužníkovi pohledávky po lhůtě splatnosti, a že podmínky pro prohlášení konkursu na majetek dlužníka jsou splněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřitakal jeho námitkám odůvodňujícím pochybnosti o nepodjatosti ustanoveného správce konkursní podstaty a soudce soudu prvního stupně (JUDr. M. K.). V dovolání podrobně popisuje skutečnosti, z nichž usuzuje, že správce konkursní podstaty i označený soudce (ten především proto, že činil úkony v konkursním řízení, jež Nejvyšší soud shledal v usnesení ze dne 20. srpna 2002 zmatečným, že potvrdil nesprávný postup podjatého správce konkursní podstaty a že dovolatelův zástupce na něj podal stížnost) je ve věci podjatou osobou. Námitku podjatosti soudce nemá dovolatel za vypořádanou poukazem odvolacího soudu na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., uváděje rovněž, že soudce soudu prvního stupně pochybil, jestliže se námitkou podjatosti, kterou dovolatel proti němu vznesl, nezabýval s poukazem na § 15b odst. 2 a 3 o. s. ř. a přijal usnesení o prohlášení konkursu, aniž postupoval způsobem předepsaným v § 15b odst. 1 o. s. ř.; v důsledku toho nebylo o námitce podjatosti rozhodnuto výrokem rozhodnutí. Dovolatel usuzuje, že tím, že odvolací soud na toto pochybení soudu prvního stupně nereagoval, a námitku řešil (bagatelním odkazem na údajný nedostatek důkazů a na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.) pouze v odůvodnění rozhodnutí, mu bylo soudy nižších stupňů upřeno základní procesní právo na to, „aby byla odpovědně a meritorně posouzena jím vznesená a jím odůvodněná konsekventní námitka podjatosti“ soudce. Přitom zdůrazňuje, že odvolací soud se měl touto námitkou zabývat, bez zřetele k tomu, že jde o v pořadí třetí námitku; jde totiž o námitku vážně zdůvodněnou.

Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud s odkazem na naplnění důvodů předvídaných v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). O případ uvedený v § 237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Dovolatel argumentaci obsaženou v dovolání přiřazuje dovolacím důvodům vypočteným v § 241a odst. 2 o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). I z pohledu této kategorizace by - jak vysvětleno výše - prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nebylo možné založit. K argumentaci, jež se pojí s námitkou, že ustanovený správce konkursní podstaty je podjatou osobou, lze dodat, že jejím prostřednictvím správnost rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zpochybnit nelze (pro posouzení předpokladů, za kterých lze prohlásit konkurs, není tato skutečnost významná).

Posuzováno z obsahového hlediska, námitkou, že ve věci rozhodoval v prvním stupni podjatý soudce, dovolatel ve skutečnosti nevystihuje žádný z jím označených dovolacích důvodů, nýbrž uplatňuje existenci zmatečnostní vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., spočívající v tom, že o věci rozhodoval vyloučený soudce. Také námitka, že nebyl dodržen postup předepsaný v § 15b odst. 1 o. s. ř. a že dovolateli tím bylo upřeno základní procesní právo na to, „aby byla odpovědně a meritorně posouzena jím vznesená a jím odůvodněná konsekventní námitka podjatosti“ soudce, se nepojí s právním posouzením věci, nýbrž se zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Jak ovšem Nejvyšší soud uzavřel např. již v usnesení uveřejněném pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, námitka, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., není způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. června 2007

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru