Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 451/2001Usnesení NS ze dne 22.10.2002

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.451.2001.1
Dotčené předpisy

§ 544 předpisu č. 513/1991 Sb.

§ 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 451/2001-89

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. J. S., zast. Mgr. V. V., advokátem , proti žalované Z. C., zast. JUDr. L. S., advokátem , o zaplacení 39.000,- Kč s příslušenstvím a 133,- Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 218/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2001, č. j. 9 Cmo 7/2001-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. února 2001, č. j. 9 Cmo 7/2001-70 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 6. října 2000, č. j. 50 Cm 218/99-49 tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským obchodním soudem v Praze dne 31. května 1999, č. j. Sm 132/99-8 se ponechává v platnosti. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.

Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal na žalované zaplacení částky 39.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky vlastní vystavené žalovanou. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná mohla v daném případě vznášet majiteli směnky (žalobci) námitky nedostatku kauzálního vztahu zajišťovaného předmětnou směnkou.

Podle soudu druhého stupně směnka v daném případě sloužila jako nástroj k zaplacení ceny školení poskytnutého žalobcem žalované podle dohody o poskytnutí školení v oboru podvojného účetnictví a finančního vyrovnání. Je nesporné, že žalobce splnil svůj závazek z této dohody; o tom svědčí i příslušné osvědčení o úspěšně absolvovaném školení. Žalovaná nedostatek kauzy v tomto ohledu nenamítala.

Kromě dohody o poskytnutí školení uzavřely strany mezi sebou smlouvu o zprostředkování pracovního místa. Dle této smlouvy vzniká za sjednaných podmínek právo žalované na tzv. bonus představující bezplatné poskytnutí školení a vrácení směnky. Zda tyto podmínky byly splněny, nemůže mít podle odvolacího soudu vliv na postavení žalované jako směnečného dlužníka a její povinnosti hradit směnečnou sumu ve výši sjednané ceny školení.

Jelikož se žalovaná svými námitkami povinnosti stanovené jí směnečným platebním rozkazem neubránila, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

Včas podaným dovoláním napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.

Žalovaná předně namítla nepřezkoumatelnost všech tří výroků o nákladech řízení, neboť z odůvodnění není patrné, které částky žalobce konkrétně účtuje na nákladech řízení, z jakých tarifních hodnot byly tyto částky počítány a jak vysoké částky vynaložil žalobce, resp. jeho právní zástupce, za cestovné.

K věci samé žalovaná zejména uvedla, že Vrchní soud v Praze v dané věci zaujal nesprávný právní názor. Výkon práv žalobce byl v daném případě v rozporu s dobrými mravy. Strany mezi sebou uzavřely smlouvu o zprostředkování pracovního místa a dohodu o poskytnutí školení. Obě smlouvy tvoří jeden celek a kauza směnky zahrnuje proto oba smluvní vztahy.

Žalobce nesplnil svou povinnost, k níž se zavázal v čl. VI, odst. 1, písm. b) smlouvy o zprostředkování pracovního místa, tj. nenabídnul ve lhůtě jednoho měsíce po úspěšném absolvování školení žalované pět pracovních příležitostí s minimálním nástupním platem 15.000,- Kč v oblasti Praha. Pokud žalobce nesplnil své povinnosti stanovené smlouvou o zprostředkování pracovního místa, nemohl vzniknout žalované ani dluh ze směnky.

Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání žalované – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalované se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatelka je řádně zastoupena advokátem a jím bylo odvolání též sepsáno.

Dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tehdy, byl-li jím změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání však není v uvedeném případě přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V posuzovaném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským obchodním soudem v Praze dne 31.5.1999, č.j. Sm 132/98-8 ponechal v platnosti. Předmětným směnečným platebním rozkazem bylo žalované uloženo zaplatiti žalobci částku 39.900,- Kč s 6% úrokem ode dne 20.11.1996 do zaplacení, odměnu ve výši 133,- Kč a na náhradu nákladů řízení 5.594,- Kč.

Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, je svým obsahem rozhodnutím ve věci samé a dovoláním dotčeným výrokem tak bylo v konečném důsledku rozhodnuto o peněžitém plnění.

Bylo-li tedy rozhodnuto o zaplacení 39.900,- Kč a 133,- Kč bylo rozhodováno v obchodní věci, dovolání, jak bylo uvedeno výše, není v tomto případě podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Protože nebylo zjištěno (a ani žalovanou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., nezbylo než konstatovat, že dovolání není přípustné a je nutné ho odmítnout, aniž by bylo možné rozsudek odvolacího soudu přezkoumávat z hlediska dovolatelkou uplatňovaných námitek.

Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 2 písm. a) a § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) rozhodl tak, že dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků, neboť úspěšnému žalobci žádné náklady podle spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. října 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru