Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 429/2002Usnesení NS ze dne 25.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.429.2002.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 429/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobce Ing. A. H., zastoupeného, advokátem, proti žalované D. společnost s r.o., zastoupené, advokátem, o 99.722,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 17/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2001, č.j. 11 Co 423/2001-55, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.240,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. června 2001, č.j. 10 C 17/2001-43, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 27.722,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 27.11.1999 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 72.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že by po uzavření předmětné smlouvy o dodávce a montáži slunečních kolektorů vykonal jakékoli práce podle této smlouvy pro žalovanou, a proto žalobci nárok na zaplacení ceny za dílo, ani smluvní pokuty za prodlení se zaplacením díla vůči žalované nevznikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu do části jeho prvního výroku, kterým byly potvrzeny výroky rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 27.722,- Kč s příslušenstvím a o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 9.557,- Kč, a dále do jeho druhého výroku, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 19.605,- Kč, podal žalobce dovolání, přičemž výslovně uvedl, že rozsudek odvolacího soudu v části jeho výroku potvrzující zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení smluvní pokuty ve výši 72.000,- Kč nenapadá. Jeho přípustnost opřel o ustanovení. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., protože podle jeho názoru spočívají jím napadené výroky rozsudku odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Ve svém dovolání snesl argumenty na podporu svých tvrzení, že své závazky z uzavřené smlouvy o dílo, jakož i svou povinnost tvrzení ohledně částky 27.722,- Kč před soudem prvního stupně, splnil, a proto mu nárok na zaplacení ceny za dílo s úroky z prodlení vůči žalované vznikl. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovoláním napadených výroků zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k dovolání žalovaná namítla, že dovolání není přípustné, neboť se jedná o obchodní věc a částka dotčená dovoláním nepřesahuje 50.000,- Kč. Rovněž poukázala na to, že z textu dovolání není zřejmé, v čem žalobce spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé, který by měl být důvodem přípustnosti podaného dovolání, přičemž podle jejího názoru se v posuzovaném případě o žádnou ze situací citovaných v § 237 odst. 3 o. s. ř. nejedná. Proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání pro nepřípustnost odmítl, případně zamítl, pokud by došel k závěru o přípustnosti dovolání.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V dovolání žalobce uvedl, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) odst. 1 téhož ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však vyloučena ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž se k příslušenství pohledávky nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

V posuzovaném případě jde o obchodní věc, přičemž dovolání směřuje ve věci samé proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 27.722,- Kč s příslušenstvím.

Protože dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Rovněž proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.557,- Kč a proti jeho výroku ukládajícímu žalobci uhradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 19.605,- Kč (majících charakter usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř.) dovolání přípustné není, poměřováno ustanoveními § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon v uvedených ustanoveních dovolání připouští.

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.165,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2.240,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. září 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru