Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 190/2002Usnesení NS ze dne 25.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.190.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 190/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce České republiky – Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, tř. 17. listopadu 43, zastoupeného, advokátem, proti žalovaným : 1) R. k. c. S. m., 2) S. m., a 3) A. spol. s r. o., zastoupenému, advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 76/95, k dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2001, čj. 26 Co 12,13/2000-149, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.525,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobce ….

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl shora označeným rozsudkem, k odvolání třetího žalovaného, že opravné usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se potvrzuje (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 7. 5. 1999 čj. 7 C 76/95-107, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 11. 1999, čj. 7 C 76/95-125, v této věci rozhodl takto: I. Určuje se, že Česká republika je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to: domu čp. 102 s pozemkem parc. č. 114/1 – zastavěná plocha, pozemku parc. č. 114/2 – zastavěná plocha se stavbou garáže, pozemku parc. č. 136/1- ostatní plocha, pozemku parc. č. 136/2 – zahrada a pozemku parc. č. 138 – ostatní plocha, to vše zapsáno pro obec S. a katastrální území S. u K. na listu vlastnictví č. 361 u Katastrálního úřadu v B. II. Určuje se, že nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku spravuje ve smyslu zákona č. 113/1993 Sb. Fond dětí a mládeže. III. Žaloba s návrhem, aby bylo ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému určeno, že Česká republika je výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá. IV. Třetí žalovaný je povinen vyklidit a vyklizené odevzdat nemovitosti, popsané ve výroku I. Ve výrocích V., VI. a VII. pak soud rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, přičemž v opravném usnesení byla opravena písařská chyba ve výroku I. a ve výrocích IV. a VI. byly doplněny resp. pozměněny lhůty, stanovené ke splnění povinnosti třetího žalovaného pro vyklizení nemovitostí a pro zaplacení náhrad nákladů řízení.

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž uvádí, že je podává dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), a z důvodů uvedených v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolatel poukazuje na to, že ve svém odvolání pro případ potvrzení napadeného rozsudku navrhl, aby odvolací soud připustil dovolání ve smyslu ust. § 239 o. s. ř., odvolací soud však o tomto návrhu, který měl projednat ještě ve znění o. s. ř. před novelou, nijak nerozhodl. Tím zkrátil žalovaného na jeho právech.

Žalovaný dovozuje, že jde o rozhodnutí ve věci samé, které má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Jako důvody dovolání žalovaný uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spořívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání bylo podáno opožděně, po stanovené lhůtě dvou měsíců a vyjadřuje se rovněž ve věci samé s tím, aby – pokud dovolání nebude odmítnuto – bylo dovolání zamítnuto a žalobci přiznány náklady dovolacího řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).

V daném případě odvolací soud podle odůvodnění svého rozsudku výslovně rozhodoval „za použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu platných k 31. prosinci 2000, a to dle bodu 15. přechodných a závěrečných ustanovení hlavy I., části dvanácté zákon č. 30/2000 Sb., kterým byl občanský soudní řád novelizován“.

Dovolací soud postupoval rovněž – v souladu s výše uvedeným – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá – jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání - též včasnost dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních z 2 ledna 2002 sp. zn. I. ÚS 660/01, z 24. ledna 2002 sp. zn. IV. ÚS 560/01, jakož i z 29. dubna 2002 sp. zn. I. ÚS 88/02).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2 cit. ustanovení).

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 7. 2001 (ve spise č. l. 149). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 13. 8. 2001 (pondělí). Dovolání podané třetím žalovaným 29. 8. 2001 doporučeně na poštu (obálka č. l. 165) je tudíž opožděné.

Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 4 o.s . ř. ve vazbě na ust. § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovení § 146 odst. 2 věta první (per analogiam) v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný 3) procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto a nemá proto na náhradu nákladů řízení o dovolání právo. Na druhé straně je povinen nahradit tyto náklady žalobci, a to náklady právního zastoupení (jeden úkon – vyjádření k dovolání) ve výši 3.450,- Kč (podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), § 7 písm. d), § 14 odst. 1, §15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. – advokátní tarif) a náhradu paušálních výdajů 75,- Kč (dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 3.525,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. září 2002

JUDr. František Faldyna, v.r .

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru