Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 1679/2005Usnesení NS ze dne 30.05.2006

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1679.2005.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 1679/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. P., proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 61.177,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 175/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.11.2004, č. j. 15 Co 9/2004-120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.9.2001, č. j. 27 C 175/99-56, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22.9.2003, č. j. 27 C 175/99-108, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 61.177,- Kč se 26 % úrokem z prodlení za dobu od 8.7.1998 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud zjistil, že věřitelé Č. b., a. s. P. v likvidaci, vytvořili sdružení věřitelů jmenované banky a dne 12.1.1997 sepsali „Smlouvu o sdružení věřitelů Č. b.“, přičemž zmocnili člena sdružení Ing. J. P. k jednání se všemi orgány státní správy a zavázali se z uhrazených pohledávek ze strany Č. b., a.s. v likvidaci zaplatit 2% ze získaných prostředků. Součástí smlouvy byly údaje o jednotlivých členech sdružení. Pod pol. 2 je uvedena společnost A.-S., s. r. o., na kterou byl později prohlášen konkurs. Za jmenovanou společnost měl smlouvu o sdružení podepsat žalovaný jako jednatel této společnosti. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný byl účastníkem smlouvy o sdružení, účastníkem měla být podle názoru soudu právnická osoba A. S. V průběhu řízení navrhl žalobce změnu žaloby s odůvodněním, že žalovaný svým zaviněným jednáním způsobil žalobci škodu. Navrženou změnu žaloby soud nepřipustil a vyslovil závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil nějaké své povinnosti.

Odvolací soud, rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil řízení jednak zjištěním, že společnost A. S. byla vymazána ke dni 1.1.2003 z obchodního rejstříku poté, kdy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.7.2002, sp. zn. 8 K 124/98, byl zrušen konkurs po splnění rozvrhového usnesení. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné s odůvodněním, že účastníkem sdružení je společnost A. S., s. r. o., za kterou smlouvu o sdružení podepsal žalovaný na základě plné moci ze dne 16.10.1996, takže závazek vznikl této společnosti, nikoliv žalovanému a žalovaný není proto ve věci pasivně legitimován. Je-li jako účastník smlouvy o sdružení pod bodem 4/ této smlouvy uveden J. K. s přihlášenou pohledávkou 13.492,90 Kč, pak z této pohledávky přihlášené v konkursním řízení není žalováno, a žalobcem nebylo tvrzeno, že by žalovanému byla vyplacena nějaká částka v rozsahu pohledávky zjištěné v konkursním řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně i proti výroku II. o nákladech odvolacího řízení) podal žalobce dovolání s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po procesní stránce zásadní význam, zejména v tom, zda neplatnost právního úkonu žalovaného byla dostatečným podkladem pro řízení o změně návrhu dle § 95 odst. 2 o. s. ř., zda byl správný postup odvolacího soudu, když se řídil nepřezkoumatelným usnesením soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby, nepřihlédl k žalobcovým námitkám k obsahu a znění protokolu z jednání dne 17.9.2001 a jeho dodatečně úpravě a zda bylo účelné a hospodárně ve smyslu § 152 o. s. ř., aby odvolací soud rozhodoval nejdříve o základu a později o úrocích. Poukázal na to, že podepsání smlouvy o sdružení věřitelů J. K. jako jednatelem společnosti A. S. je ze zákona neplatný právní úkon, neboť žalovaný v době podpisu již nebyl jednatelem, ani nebyl pověřen k zastupování společnosti A. S., se kterým je spojena odpovědnost za způsobenou škodu, k čemuž soud prvního stupně ani odvolací soud nepřihlédl. Odvolací soud neprojednal odvolání žalobce v mezích, ve kterých se domáhal přezkoumání rozhodnutí. Závěrem dovolatel uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném posouzení věci a navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné lhůtě zakotvené v ustanovení § 240 odst. l o. s. ř., přezkoumal dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ve věci samé (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Výrok o nákladech odvolacího řízení, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl.

Ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, připadá v úvahu jen přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., přičemž o případ podle písmene b/ nejde.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soud má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soud dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132 a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní právní význam ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřipustil jím navrhovanou změnu žaloby původně odůvodněnou neplněním povinnosti vyplývající ze smlouvy, následně odůvodněnou tvrzenou odpovědností za škodu, při čemž žalobní petit zůstal stejný a odvolací soud z usnesení o nepřipuštění změny žaloby vycházel. Má tedy jít o konkrétní procesní pochybení při posuzování připuštění či nepřipuštění změny žaloby (návrhu) ve smyslu § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. Tvrzené procesní vady však dovolatel vztahuje ke konkrétním skutkovým okolnostem daného případu a žádnou obecnou procesněprávní otázku, která by (v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) přesahovala rámec posuzovaného případu, neformuluje.

Dovolatelem uváděná individuální skutková zjištění a k nim vztahované procesní vady, jakož i hodnocení učiněných skutkových zjištění, se týkají jen tohoto případu a nemají obecný judikatorní přesah, ať již jde o připuštění změny návrhu (žaloby) anebo posouzení platnosti právního úkonu žalovaného a jeho právních důsledků.

Vzhledem k tomu, že všechny námitky dovolatele postrádají obecnou procesní, popř. i hmotněprávní relevanci a Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnost, že žalobci v souvislosti s tímto dovoláním podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2006

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru