Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 159/2001Usnesení NS ze dne 15.05.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.159.2001.1

přidejte vlastní popisek

29 Odo 159/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce K.P., a. s., proti žalovanému P., spol.. s r. o., zast. advokátkou, o 32.448,15 Kč, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2000, čj. 11 Cmo 316/2000 - 37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2000, čj. 11 Cmo 316/2000 - 37, změnil odvoláním napadený výrok II. rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, čj. 31 Cm 284/98 - 21 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 24.522,71 Kč a dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 409 obch. zákoníku, na jejímž základě žalobce žalovanému dodal smluvené zboží. Žalobce poté vyúčtoval cenu dodaného zboží fakturami, které žalovaný zaplatil opožděně. Odvolací soud s ohledem na to dospěl k závěru, že žalobce se domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 24.522,71 Kč právem a proto změnil příslušný výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 19. 12. 2000 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\") a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].

V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud pochybil, když dospěl k závěru, že daný vztah se řídí nedatovanou smlouvou o konsignačním skladu a obchodními podmínkami, neboť z provedených důkazů není zřejmé, že se předmětný obchod a tedy i faktury řídily touto smlouvou. Dále žalovaný uvedl, že nebylo prokázáno, že by byl vyzván k zaplacení peněžitého závazku a na základě toho nemohl odvolací soud posoudit dobu prodlení.

Vzhledem k uvedenému proto žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, žalovaný je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno. S ohledem na část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb. bude dovolání projednáno a rozhodnuto o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle znění občanského soudního řádu platného do 31. 12. 2000.

Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda dovolání je přípustné dle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jak v dovolání tvrdil žalovaný.

Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však není podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V posuzovaném případě je zřejmé, že v řízení jde o vztah mezi podnikateli, týkající se jejich podnikatelské činnosti, tedy jde o obchodní věc (srov. § 261 odst. 1 obch. zák.).

Dovoláním byl dotčen výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 24.522,71 Kč a toto plnění tedy nepřevyšuje částku 50.000,- Kč.

Z toho vyplývá, že dovolání není proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu přípustné, a to s ohledem na ust. § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Žalovaný dovoláním napadl též výrok II. rozsudku odvolacího soudu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V tomto případě není proti tomuto výroku dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Dovolací soud dále s ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., i když tyto důvody nebyly v dovolání tvrzeny.

Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 písm. a), § 238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem, § 242 odst. 3 a § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 15. května 2001

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilovápředseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru